VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V současnosti žije více než polovina lidské populace ve velkých městech. V Evropě je podíl městského obyvatelstva ještě větší a dosahuje až 70 %. Urbanizace lidských sídel, tj. jejich vývoj v sídla (velko)městského typu, výrazně ovlivňuje flóru a vegetaci zasažených území. Zpočátku byla urbanizace krajiny spojována výhradně s destrukcí přirozených stanovišť, a tedy i s mizením nemalého počtu rostlinných druhů a celkovým ochuzením flóry. Srovnání druhové bohatosti velkých měst s okolní krajinou však ukázalo, že květena velkých měst je druhově bohatší než květena jejich okolí. Je to dáno tím, že vedle domácích druhů rostlin, kterým vyhovují některé městské biotopy, se ve městech nachází také velké množství nepůvodních druhů.

Jak vysvětlit velkou diverzitu městských flór?

Proč jsou města původními i nepůvodními druhy rostlin bohatší než okolní krajina, se pokouší vysvětlit několik hypotéz, žádná však není přijímána obecně.

První hypotéza vysvětluje druhovou bohatost velkou variabilitou městských biotopů. Ve velkoměstech a městských aglomeracích se totiž vedle zbytků polopřirozených a přirozených biotopů (dnes jsou to často rezervace) vyskytují umělá stanoviště s různou četností a mírou narušování vegetačního krytu - např. silniční krajnice, říční nábřeží, parky a příměstské lesíky, kulturní trávníky, záhony, sešlapávaná místa, zdi, zbořeniště, průmyslové areály apod. Tato pestrá škála biotopů, která zřetelně převyšuje nabídku stanovišť ve volné nebo venkovské krajině, umožňuje, aby se ve městě vedle sebe uchytily a dlouhodobě existovaly rostlinné druhy s nejrůznějšími ekologickými nároky.

Pro městská sídla je také typický velký dopravní ruch: obvykle se tu křižují železnice a dálnice, některá města mají letiště, jiná dokonce říční nebo námořní přístavy. S dopravou je spojen pohyb velkého množství osob a materiálu, a tedy i trvalý záměrný nebo nechtěný přísun diaspor (zejména semen a jiných částí rostliny, z nichž může vzniknout nový jedinec). Různá narušovaná stanoviště, o která není ve městech nouze, poskytují příležitost ke klíčení a růstu rostlinám, které by ve volné krajině neobstály. Určité vysvětlení skýtá i fakt, že velká města byla často zakládána nebo vznikala na geologicky heterogenních, a tudíž i členitých, strategicky výhodných a současně ekologicky pestrých stanovištích. Poslední hypotéza vysvětluje druhové bohatství městských flór tzv. městským klimatem. Velká města si totiž zejména díky velké spotřebě energie a přítomnosti rozsáhlých zpevněných ploch vytvářejí vlastní klima, které je o něco teplejší než klima okolní krajiny. To umožňuje, aby se ve městech dlouhodobě uchytily rostliny zavlečené z teplejších oblastí, v našich podmínkách např. z jižní a jihovýchodní Evropy.

Téma výzkumu

Už několik desetiletí jsou městské flóry předmětem intenzivního studia botaniků a ekologů, a to zejména v Německu. Dosavadní studie se však často zabývají květenou jednotlivých měst, jsou úzce geograficky omezeny nebo se opírají o data získaná z různé literatury, a tudíž často nestandardizovanými a jen obtížně srovnatelnými metodami. V našem výzkumu jsme se zaměřili na výzkum flóry velkých, převážně středoevropských měst. Je totiž známo, že právě podnebí má rozhodující vliv na druhové složení flóry určitého místa. Ústředním tématem našeho bádání je otázka, zde tento vztah platí i pro nepůvodní složku květeny velkých měst, anebo je rozhodující vliv člověka. Jinými slovy, zda platí alternativní hypotéza, která tvrdí, že zavlékání nepůvodních druhů do velkoměst stírá mezi jejich květenou původní rozdíly, plynoucí z přírodních podmínek, což lze označit jako homogenizaci flór. Tedy zda např. ve švýcarské Ženevě, v holandském Groningenu nebo belgických Antverpách potkáme stejné nepůvodní druhy jako v polském Štětíně, slovenských Košicích nebo slovinském Mariboru.

Metodika

V takto velkoryse vymezené střední Evropě, na východě ohraničené přítomností gotických katedrál, jsme si vytipovali 32 měst s počtem obyvatel převyšujícím 100 000, která lze zařadit do osmi klimaticky definovaných skupin. V každém městě zkoumáme celkem sedm biotopů, a to (1) historické centrum, obvykle hlavní náměstí, (2) ulici ve starší části města se silnou dopravou, s okrasnými záhony a vysetými trávníky, nejlépe bulvár z konce 19. nebo počátku 20. století, (3) městský park, (4) vilovou čtvrť, v níž převládají rodinné domy se zahradami, (5) sídliště s panelovými domy, (6) čerstvě narušenou plochu, často na staveništi, a (7) opuštěnou, křovím zarůstající plochu na periferii. V každém z těchto biotopů jsme vymezili jednohektarovou plochu, na které zaznamenáváme výskyt všech planě rostoucích druhů cévnatých rostlin. Pěstované druhy zapisujeme jen tehdy, když se na stanovišti samy generativně (tj. pomocí semen) rozmnožují.

Základní data

V letech 2006-2009 jsme 32 vybraných velkoměst postupně navštívili a nyní nás čeká detailní analýza získaných dat. V současnosti můžeme nabídnout předběžné výsledky z první dvacítky měst. V nich jsme ve všech sedmi biotopech zaznamenali celkem 244 až 325 druhů cévnatých rostlin, přičemž pouze 43 až 62 % z nich je původních. Ve všech sledovaných městech se skoro všude vyskytovaly semenáčky domácích dřevin, které se mohou anemochorně (pomocí větru) šířit na velké vzdálenosti. K nim patří mj. bříza bělokorá, vrba jíva a topol černý. Dále se pravidelně objevovaly jednoleté rostliny přizpůsobené četným disturbancím svým krátkým životním cyklem - např. kokoška pastuší tobolka, lipnice roční, ptačinec žabinec a rdesno ptačí. Tyto rostliny bylo možné najít ve většině zkoumaných biotopů. Podobně časté byly druhy sekundárních trávníků snášející mechanické narušování, zejména sešlap nebo seč; do této skupiny se řadí například sedmikráska chudobka, jitrocel kopinatý a pryskyřník plazivý. Časté byly ve městech i některé nepůvodní druhy, a to např. opletka svlačcová, turanka kanadská a starček obecný.

Srovnání flór městských biotopů

Ze zkoumaných míst bylo druhově nejchudším biotopem městské centrum, kde se na hektarové ploše nalézalo průměrně 44 druhů cévnatých rostlin, z nichž pouze 19 bylo původních. Městská centra jsou totiž převážně vydlážděné plochy, kde je růst rostlin omezen na spáry dláždění, nádoby s okrasnými druhy a záhony, a proto zde je malá nabídka vhodných mikrostanovišť. Druhově chudé biotopy byly rovněž městské bulváry a městské parky. Bulváry s velkým podílem ploch s živičným nebo betonovým povrchem jsou ekologicky velmi podobné historickým centrům, a proto s nimi mají i mnoho společných druhů. V městském centru i na bulváru jsme pravidelně nacházeli druhy snášející sešlap - např. lipnici roční, miličku menší a průtržník lysý, čerstvě uchycené semenáčky vrb a topolů i rostliny tolerující zvýšené množství amoniakálního dusíku v půdě - např. merlík zední a merlík smrdutý. Naopak parky se díky silnému zákrytu stromů mnohdy podobají přirozeným lesním biotopům a lze v nich občas najít dokonce i běžnější orchideje - např. kruštík širolistý nebo okrotici dlouholistou. Kromě toho bývá parková květena obohacena rostlinami zplanělými z okrasných výsadeb.

Zbývající čtyři biotopy - tj. vilová čtvrť, sídliště, opuštěná zarostlá plocha a čerstvě narušená plocha - hostí podobný počet rostlinných druhů. Tyto čtyři druhově bohaté biotopy se výrazně nelišily ani zastoupením původních druhů, jejichž podíl se pohyboval v rozmezí 50-62 %. Hlavně ve vilových čtvrtích a na sídlištních zahrádkách jsme pozorovali únik okrasných rostlin z kultury. Nacházeli jsme například rožec plstnatý, který se rozrůstá svými nadzemními výběžky, jednoleté šruchy i zplanělé léčivé byliny nebo olejniny, například meduňku lékařskou, slunečnici roční a len setý.

Shrnutí

Dosavadní výsledky našich bádání ukazují, že nepůvodní druhy jsou nejsilněji zastoupeny na narušovanějších stanovištích v městských centrech, tedy v biotopech, které jsou současně chudé původními druhy. Nepůvodní druhy jsou rovněž silně reprezentovány ve vilových čtvrtích, kde se obvykle vyskytují zplanělé okrasné rostliny, a na čerstvě narušených biotopech, kde zpravidla připadá velký podíl na nepůvodní ruderální a plevelné druhy. Naopak nejmenší podíl měly nepůvodní druhy na květeně zarůstajících travnatých ploch na městských periferiích, které svým druhovým složením nejvíce připomínaly přirozené biotopy.

Porovnáním druhových souborů původních a nepůvodních druhů ve zkoumaných městech jsme zjistili, že vzájemné rozdíly v druhovém složení způsobené nepůvodními druhy jsou větší než variabilita způsobená původními druhy. Nepůvodní druhy tedy nepůsobí homogenizaci městských flór, ale naopak vedou k jejich větší diverzifikaci. Míra této diverzifikace se však mezi rozdílnými městskými biotopy liší.

RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D., Mgr. Zdenka Otýpková, Ph.D., Ing. Jiří Danihelka, Ph.D., a Mgr. Deana Láníková, Ph.D., jsou členy pracovní skupiny pro výzkum vegetace Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Zdeňka Lososová je zároveň vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty (lososova(zavináč)ped.muni.cz), Jiří Danihelka kurátorem herbáře Masarykovy univerzity.

Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu IAA 601630830 Grantové agentury Akademie věd ČR.