VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Studium vegetace měst

Studium světové synantropní (člověka doprovázející) flóry sahá k počátkům 19. století, z jehož konce pocházejí i první údaje o synantropní vegetaci Čech. Obecně se tyto výzkumy zaměřují spíše na velká města. První popisy vegetace maloměst a vesnic České republiky pocházejí až z 80. let 20. století. Postupně se výzkum rozšiřuje právě na města menší, na vsi a také na stavby mimo lidská sídla (zdi, železniční tratě apod.). Mapování jednoho z menších českých měst - Humpolce - bylo předmětem mé bakalářské práce. Vybráno bylo osm kvadrátů o rozměrech 280 × 300 metrů s odlišným typem zástavby: historické centrum, vilová čtvrť, panelové sídliště, průmyslová zóna, zemědělský areál, autokrosová trať, dálniční uzel a vesnice Plačkov (místní část Humpolce).

Flóra lidských sídel obecně…

Ve většině případů platí, že ve městech je vyšší počet rostlinných druhů než v okolní krajině. Ve městech dále druhová bohatost stoupá na periferiích, které jsou již silněji propojeny s volnou přírodou. Projevují se zde ještě částečná pozitiva městského prostředí (snížení extrémních výkyvů teplot), ale již se uplatňují i klady nezastavěné krajiny (nižší boj rostlin o vlhkost, méně překážek pro šíření diaspor, více prostoru).

Dalšími specifiky zvyšujícími zastoupení rostlinných druhů se vyznačují stanoviště vesnická: zvýšené zastoupení vlhkých ploch, vyšší podíl nezpevněných ploch uvnitř zástavby, chov hospodářských zvířat, jejichž výkaly obohacují půdu o dusík, apod. Mnoho ruderálních druhů totiž patří mezi nitrofilní rostliny, tzn. takové, které vyhledávají ke svému životu půdy bohaté na dusík (kopřivy, šťovíky, merlíky, pýr plazivý).

Městské prostředí je též charakterizováno poměrem zastoupení dvou skupin nepůvodních druhů, archeofytů a neofytů. Archeofyty jsou nepůvodní druhy zavlečené od počátku neolitu do objevení Ameriky. K neofytům patří rostliny zavlečené od počátku 16. století dodnes. Stanoviště městského typu − upravená, urbanizovaná, s vysokou frekvencí dopravy a narušovanými stanovišti − jsou vhodnější pro neofyty. Pro vesnice je naopak obecně typické vyšší zastoupení archeofytů. V době migrace archeofytů byla totiž naše krajina ze současného pohledu krajinou venkovského typu, a často tedy mezi nimi převládají plevelné druhy zemědělských kultur historicky spjaté s venkovským charakterem osídlení.

…a na příkladu menšího města Humpolce

Ve všech sledovaných oblastech města Humpolce však paradoxně převládaly právě archeofyty nad neofyty. Otázkou je proč.

Nahlédneme-li do historie města, zjistíme, že vznikalo postupným spojením více sídel. Původně se jednalo o dvouměstí. Jeho jádrem byla jednak osada kolem dvou starších trhových náměstí (Horní a Dolní), jednak relativně poněkud mladší osídlení kolem západněji situovaného třetího náměstí (nyní Havlíčkova), pravděpodobně z konce 13. století. Tento specifický charakter osídlení byl odrazem národnostního odlišení obyvatel. Staré město bylo německé a nové město české. K oběma zmíněným sídelním jádrům se v 18. století ještě připojila čtvrť drobných domků kolem evangelického kostela, tzv. Zichpil, a židovské město se synagogou. Město Humpolec se tedy nerozrůstalo od středu do okolí, ale spíše dovnitř, postupným spojováním původně oddělených sídelních areálů přes mezilehlé zemědělské plochy, na kterých obecně dominují archeofyty. V poměrně malém městě se tak nestačilo vytvořit z hlediska vegetace „pravé městské“ centrum s převahou neofytů a dosud se udržel spíše venkovský charakter stanovišť.

Určitou roli mohlo hrát i zaměření zdejšího průmyslu - dřevozpracující, textilní a potravinářský (pivovar Bernard), souhrnně tedy s převahou zpracování zemědělských produktů a dřeva. Dalšími faktory, které obecně ovlivňují počet neofytů a archeofytů, je nadmořská výška a velikost města. Počet neofytů totiž stoupá s klesající nadmořskou výškou či s nárůstem populace (a tedy i města). Z hlediska zastoupení životních forem je specifikem měst vyšší zastoupení terofytů (druhy lépe přizpůsobené trvalému narušování půdního profi lu, s rychlým životním cyklem a s tvorbou velké zásoby semen). Směrem do center měst obvykle podíl terofytů stoupá, což lze pozorovat i v Humpolci.

Ruderální vegetace města

Ruderální (rumištní) vegetace, rostoucí na stanovištích silně ovlivněných lidskou činností a ponechaná spontánnímu vývoji, patří spolu s vegetací segetální (plevelnou), vyskytující se v porostech pěstovaných rostlin, tzn. na stanovištích pravidelně obhospodařovaných, ke skupině rostlin synantropních. Ruderální vegetace města je, stejně jako přirozená vegetace volné přírody, klasifikována do určitých společenstev, která se v závislosti na charakteru stanoviště vyskytují ve specifickém druhovém složení.

V centru města, tzn. v historickém jádru, v zástavbě rodinných domů a panelovém sídlišti se nejčastěji objevovaly dva typy ruderálních trávníků − první s převahou jílku vytrvalého a druhý s převahou kostřavy červené. Dalším častým společenstvem centra byly mezernaté, sešlapem zatížené porosty podobného druhového složení jako již zmiňované ruderální trávníky, ale s vyšším zastoupením jitrocele většího a truskavce ptačího.

Průmyslová zóna, zemědělský areál a autokrosové závodiště nabízely stanoviště velmi heterogenní, od kypřených půd, navážek materiálu a skládek se společenstvy nitrofilních bylin přes vlhká až mírně vysýchavá stanoviště a mezernaté porosty sešlapávaných míst až k dřevinným ruderálním porostům.

Specifikem oblasti dálnice bylo vysoké zastoupení ruderálních dřevinných porostů, zvýšený výskyt společenstev s třtinou křovištní, porostů s dominancí zblochance oddáleného na zasolených okrajích vozovek a navážkových biotopů.

Ve vesnici Plačkov zaujímaly největší část zmapované ruderální vegetace společenstva bylin na vlhkých stanovištích s vysoce dominantní bršlicí kozí nohou, mezernaté sešlapové porosty a ruderální dřevinné biotopy.

Zajímavosti

Zajímavým a vzácným ruderálním biotopem, jak území města Humpolce, tak obecně, jsou porosty se slézem přehlíženým. Se změnami ve sféře hospodářské téměř vymizel ze svých typických stanovišť (výběhy slepic, okolí chlévů, dvorků). V současné době se nicméně tyto porosty začínají objevovat v moderních čtvrtích a sídlištích na místech častého venčení psů, kteří nakypřují půdu a obohacují ji o amoniakální dusík. Na mnou sledovaných sídlištních plochách jsem ale tuto skutečnost nezaznamenala. Týká se spíše měst větších či městských aglomerací, ve kterých lidé nemají možnost procházek se svými psy do volné přírody, ale jsou odkázáni pouze na prostory sídlišť. Další zajímavostí ruderální vegetace měst jsou porosty s dominancí slanomilného zblochance oddáleného na okrajích vozovek. Objevují se v posledních desetiletích jako důsledek zimních posypů silnic.

Využití výsledků mapování měst V závislosti na typu městské zástavby se setkáváme s různým zastoupením ruderálních společenstev a jejich druhovým složením. Této skutečnosti se využívá např. v územním plánování či při hodnocení vlivů města na životní prostředí (SEA, EIA). Ve fytoindikační botanice slouží výsledky mapování ruderální vegetace jako podklady pro posouzení rizika starých ekologických zátěží, ke zhodnocení rozsahu kontaminací v průmyslových a zemědělských areálech, při posouzení funkčnosti pásem hygienické ochrany vodních zdrojů apod. Studium ruderálních porostů měst nachází též uplatnění při palynologických analýzách porostů měst. Sleduje se dominantní zastoupení alergenních rostlinných druhů a jejich lokace (rodinné domy stojící v návětrných místech alergenních porostů apod.).

Více o ruderální vegetaci města Humpolce na http://is.muni.cz/th/223092/prif_b/

Bc. Barbora Obstová (1987) je studentkou botaniky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 223092(zavináč)mail.muni.cz