VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dřevokazné houby se do nich nepustí, ale zvěř mladým rostlinám nedá vyrůst. Nikdy jich nebylo moc, ale jsou s námi už od třetihor. Spojené úsilí výrobců luků, truhlářů, pěstitelů hustých kulturních lesů a srnek zahnalo tisy do míst nepřístupných a svažitých - a také na vyhlášku o zvláště chráněných druzích i na červený seznam. Potkáte je spíše v živém plotě než v lese, kterému dávají trochu ponurý až hřbitovní ráz.

Nejtěžší, nejtmavší, nejstarší

Tis dorůstá podoby většího keře nebo menšího stromu, ale v lese ho stejně nepřehlédnete. Odlupčivá narudlá kůra a nejtmavší jehličí (o nápadných plodech nemluvě) ho bezpečně prozradí. Tis je dřevina oceánického klimatu, vyhovují mu mírnější zimy i léta, provzdušněná vlhká půda, nesnáší zvlášť dlouhé mrazy. Nikdy jich nebylo mnoho, ale rozptýleně se tis vyskytuje ve značné části Evropy (na severu, kam až mrazivé zimy dovolí). Ale v severní Africe vystupuje do značných nadmořských výšek, klidně přes 2 000 m n. m.

Přirůstá jen pomalu, ale o to déle vydrží. Do šířky přibude za rok o nějaké dva milimetry, do výšky o osm centimetrů. Díky tomu má dřevo husté a těžké. S jedlí a jalovcem sdílí jednu zvláštnost; nemá pryskyřičné kanálky, neroní smůlu. Přesto se do něj pouští jen velmi málo škůdců a chorob, troufne si na něj jen příležitostně sírovec žlutooranžový, ohňovec Hartingův, nenápadná houba sypavka tisová, bejlomorka a pár roztočů. Občas sice jádro kmenů vyhnije, ale ani to mu zásadně nesnižuje vitalitu. Kmeny také často a snadno srůstají a tím si násobí počet letokruhů, které pak často nejsou ani do kruhu, natož aby odrážely počet odžitých let. Přesto se dožívají úctyhodného věku: Najdeme i tisy tisícileté a Vilémovický tis straý přes osm století patří k nejstarším stromům u nás.

Tisy dospívají a začínají kvést a plodit kolem třicítky. Obvykle jsou dvoudomé, stromy jsou samičí a samčí. Plody jsou mezi jehličnany opět výjimečné, žádné šišky, ale míšky. Dužnaté, červené a na chuť sladce slizké pohárky obemykají tvrdé semeno. O jejich šíření se starají hlavně ptáci. Chuťově nejsou tisinky nic moc, ale na rozdíl od zbytku stromu jsou jedlé. Semeno už jedovaté je. Nekousat! Náhodné spolknutí nevadí, projde beze změny. Z plodů tisu se vyrábí marmeláda i pálenka. Možná právě odsud se vzal lidový název tisu „fajna jedle“ používaný kdysi na Opavsku.

Jedovatý až k uzdravení

„Větve z tisu v kužel spjaté při zatmění luny sťaté“ jsou jednoznačně nejjedovatější přísadou čarodějného lektvaru připravovaného ve hře Macbeth (citát v překladu českého divadelníka Josefa Jiřího Kolára). A to bez ohledu na aktuální podobu měsíce. Jedovatost tisu je známá již velmi dlouho a dokonce stojí u kolébky vědy, která se jedy a otravami zabývá. Latinský název tisu Taxus má totiž mnoho společného s toxikologií, tisový odvar sloužil k otravování hrotů šípů. Jak jistě ví každý latiník mezi čtenáři, tak toxicon pharmacon znamená otrávený šíp, šípový jed.

Tis je jedovatý kompletně, s výjimkou červených míšků. Dřevo i jehličí chutná hořce, tak ho snad nikdo dobrovolně neokusuje. Následky požití již poměrně malého množství jehličí (hrst až dvě) jsou totiž dost ošklivé a většinou smrtelné. Pestrá směs alkaloidů souhrnně zvaných taxiny nakonec vyvolá srdeční selhání. Tomu předchází žaludeční obtíže, závratě, slinění, průjem. Protijed neexistuje, pouze podpůrná léčba, díky níž se z toho někdy tělo dostane samo. Dříve se používal k vyvolání potratů, výsledkem byla spíše smrt matky i plodu. Možná trochu překvapivě se ale taxiny hodí k léčbě rakoviny vaječníků i prsu. Účinnou látkou je taxol, kterého ale kůra a jehličí obsahuje jen nepatrné množství. Z kanadských tisů ho vyrábí mimo jiné v opavském závodě Teva (dříve Ivax a ještě dříve Galena).

Ceněný až k vyhubení

Pružné, ale nezdolné dřevo tisů sloužilo k výrobě luků už ve velmi dávné minulosti. Jeden měl při sobě i Ötzi, mumie nalezená v ledu stará pět tisíc let. V některých jazycích dokonce označuje luk a tis stejné slovo. Téměř veškeré anglické tisy se v luky proměnily zhruba v šestnáctém století. Kromě toho jejich krásné dřevo s výraznou kresbou využívali řezbáři pro intarzie, násady, držadla příborů. Namořený do tmava se prodával jako „německý eben“. Dnes se používá jen výjimečně a víceméně pouze na výrobu dýh nebo drobných výrobků.

Téměř osudnou se tisům stala jejich jedovatost. Pro dobytek a zejména koně jsou smrtelné již v malém množství a hospodáři je systematicky hubili. Na druhou stranu je s oblibou okusuje lesní zvěř, které neškodí. Ani na jehličnan zcela ojedinělá schopnost obrážet ze spících pupenů je nezachrání, srnky je berou hodně zkrátka. K přežití jim pomáhá dlouhověkost, ale bez mladých se neobejde pokračování žádného druhu. Další ránu jim zasadila změna lesů do podoby intenzivních a hustých porostů. Tisy sice mají rády zástin, ale dříve a více plodí v polostínu (a zvládnou i plné slunce, pokud na něm žijí dlouhodobě). Kromě toho při kácení lesa lítají třísky, a to i ty z tisu. Mezi sázené smrky se jen tak tak vejdou ještě jedle, břízy, javory, buky - ale o velmi pomalu rostoucí keře je zájem minimální. K tomu přičtěte masivní odvodnění lesů a plíživou klimatickou změnu. To všechno vytlačilo tisy na okraj srázu - obrazně i doslova. V našich podmínkách přežívají víceméně jen na místech, kam si zvěř netroufne, tedy ve strmých suťových svazích, kde je les řidší a ani lesníkům se tam nevyplatí stromy kácet, ani sázet.

Kdo pomůže

Tisům by nejvíce prospělo snížení stavů zvěře, věková a druhová různorodost, prosvětlení porostů, obnova přirozeného vodního režimu. Plus ochrana mladých stromků nátěrem nebo oplocením proti okusu. Krásné tisové háje najdete hlavně na Křivoklátsku, třeba pod hradem Týřovem, na skalních srázech nad Vltavou i jinde. Vyhlášený je také západočeský vrch Netřeb, kde tisy chránili již dávní majitelé stejnojmenného hradu. Velkolepé krasavce mají v Krompachu v Lužických horách, stále se zelená tis pod hradem Pernštejnem, který údajně vyrazil ze suché hole zaražené do země. Více než stovka tisů je chráněných jako památné stromy. Kdo by je chtěl poznat, najde je včetně souřadnic, měr a věku v Ústředním seznamu ochrany přírody na drusop.nature.cz.

Zmizely z krajiny, drží se v mapách aneb troška místopisu

Tis, Tisová, Tisový vrch, Velký a Malý Tisý, Tisá, Tisůvka, Tisůvek, Tisovka, Tisovec, Tisovice, Tisovík, Hořejší Tisíček, Dolejší Tisíček

Renata Placková