VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vodní toky jako živé tepny naší krajiny zajišťují od pradávna mimo svých přirozených funkcí i mnoho dalších výhodných vnějších efektů pro potřeby člověka. Od začátku průmyslové revoluce však tlak na vodní toky ze strany člověka neustále roste, a tak mimo historicky již známé způsoby využití (zdroj pitné a užitkové vody, ředění odpadních vod, potravní, dopravní a energetický potenciál…) sledujeme v posledních desetiletích další nové a nové zátěže pro vodní toky. Mezi nejznámější a v současnosti nejzmiňovanější patří znečištění mikropolutanty a farmakologickými prostředky, přílišná regulace koryt vodních toků a rozkolísaný průtokový režim způsobený změnou distribuce srážek v ročním cyklu nebo přímo srážkovým deficitem. Všechny tyto faktory se z hlediska života v korytě vodního toku sčítají či rovnou násobí, některé jsou svými projevy výrazně dramatičtější než jiné, všechny však v konečném důsledku znamenají enormní kumulativní tlak na dobré životní podmínky vodní fauny i flóry. Ta již není schopna se stále rostoucím lidským potřebám přizpůsobovat. V rámci prováděného monitoringu stanovišť i druhů lze pozorovat úbytek stanovišť nacházejících se v dobrém stavu i samotný úbytek populací sledovaných druhů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen AOPK) se dlouhodobě věnuje sledování a podpoře zlepšení stavu vodních toků a niv a dalších na vodu vázaných ekosystémů. Mezi základní nástroje patří dotace (finanční podpora), správné metodické vedení při snaze o maximální efektivnost realizovaných opatření (Standardy péče o přírodu a krajinu a metodiky AOPK) a široká spolupráce s dalšími dotčenými institucemi v oboru. Následující text si proto klade za cíl přiblížit činnost AOPK v oblasti fragmentace říční sítě, migrační prostupnosti vodních toků, zprůchodňování migračních bariér a výstavby rybích přechodů.

Koncepce zprůchodnění říční sítě

Fragmentace říční sítě je vzhledem ke geografické charakteristice naší krajiny, k výše uvedenému využívání vodních toků a k jejich velmi často tvrdé regulaci, mimořádná. V rámci Databáze migračních bariér, zmapované v roce 2016, bylo z pohledu migrace ryb na zájmové říční síti o délce asi 11 500 tis. říčních kilometrů - řkm (asi 1/8 z celé ČR) zjištěno přibližně 7 000 příčných bariér migračně neprostupných pro cílové druhy migrujících ryb. Dalších 2 250 příčných objektů v korytě, zpravidla stupňů a jezů, bylo mapováno jako migračně prostupné, neboť byly zřejmě v nevyhovujícím technickém stavu (polorozpadlé), čímž umožňovaly potenciální pohyb rybám, ale i dalším organismům, a to oběma směry v korytě toku. U uvedeného příkladu „statistických čísel“ je nutné si uvědomit, že zájmová říční síť obsahuje vodní toky nebo jejich úseky vymezené Koncepcí zprůchodnění říční sítě MŽP, aktualizované v roce 2020. Určené vodní toky byly v základu vybrány jako potenciálně vhodné k migračnímu zprůchodnění již koncem 90. let. Jde o páteřní řeky - Labe, Morava, Odra - s vazbou na mořské prostředí a jejich významné přítoky v mezinárodní kategorii, nezatížené přehradami a vysokým stupněm výskytu migračních bariér.

Pohyb a migrace patří mezi zásadní životní projevy ryb. Dělíme je podle biologického účelu např. na potravní, rozmnožovací a kompenzační migrace, které jsou spojeny s migrací do ekologicky příznivějších podmínek. V rámci pohybu v samotném vodním toku je lze dělit podle orientace na ty, co se pohybují po proudu, proti proudu, případně v rámci větších vodních toků i na vertikální (pohybující se na výšku ve vodním sloupci) a laterální (pohybující se na šířku ve vodním toku včetně bočních ramen). Mezi další zásadní označení migrací patří migrace diadromní, tedy pohyb mezi mořským a říčním prostředím. Zde jde o migraci anadromní, např. lososa obecného, tedy volný průchod od moře k místům tření v pramenných oblastech vodních toků, či migraci katadromní, např. úhoře říčního, ve směru opačném (viz článek Terezy Bartekové). Bez možnosti migrace nemůže řada českých druhů ryb realizovat svůj rozmnožovací cyklus nebo se na něj dostatečně připravit (např. vyhledat prostředí s dostatečnou potravní nabídkou). Dochází tak k trvalému tlaku a stresu na izolované populace ryb (většinou mezi jednotlivými jezy), které v průběhu času chřadnou, resp. jsou náchylnější na podlehnutí nemocem, parazitům apod., neboť nedochází k dostatečné genetické výměně a obnově izolované populace. V kombinaci s dalšími negativními faktory, viz výše, může dojít až k zániku (vyhynutí) lokální populace příslušného druhu. Přitom lze konstatovat, že naše druhy ryb by v případě volné kontinuity vodních toků běžně podnikaly pohyb v řádech vyšších desítek km. Z pohledu biologie ryb je však možno za migrační bariéru považovat již práh ve dně, který je vyšší než 20 cm a neumožňuje rybám bez zbytečného zdržení a zvýšených energetických ztrát překonat proti proudu danou bariéru.

Vodní elektrárny jako bariéry

Dalším velmi nebezpečným úskalím pro pohyb ryb, především pak ve směru po proudu, jsou vodní elektrárny. Jen v rámci výše zmíněné Databáze jich je zmapováno téměř 800. Označovány jsou převážně jako malé vodní elektrárny, neboť dle technické odvětvové normy mají instalovaný výkon do 10 MW. V praxi ale nejde o malé stavby nebo turbíny. Jako příklad lze uvést malou vodní elektrárnu Lovosice- Píšťany na dolním Labi o instalovaném výkonu 2,9 MW a hltnosti turbín 200 m3/s. Podle dat Energetického regulačního úřadu (ročenky za rok 2019) bylo na průměrně vodnatých tocích v provozu 1 605 hydroelektráren (bez těch přečerpávacích, jako jsou např. známé Dlouhé stráně), které se podílely na celkové výrobě elektřiny v ČR v daném roce z 1,18 %, v rámci obnovitelných zdrojů energie pak z 10,18 %. Pro úplnost je nutno dodat, že více než 50 % z uvedené výroby zajišťuje asi 65 vodních elektráren umístěných v přehradách. V protikladu stojí přibližně 530 opravdu malých vodních elektráren s instalovaným výkonem do 0,035 MW, tedy dle našeho názoru s energeticky zanedbatelným přínosem do mixu výroby ČR vzhledem k tragickým dopadům na živočichy, které často způsobují. Mimo prvků tzv. poproudové ochrany ryb zamezující vnikání ryb do soustrojí vodních elektráren, jsou základním prvkem pro zajišťování migračního zprůchodňování rybí přechody. Na již zmiňované malé elektrárně v Lovosicích je možné nalézt jak prvky poproudových ochran, tak dva rybí přechody. Ty umožňují rybám bezpečně překonat migrační bariéru a proplout z jedné části vodního toku (dolní vody) pod překážkou do další části vodního toku (horní vody) nad překážkou, nebo opačně, a to bez časového zdržení a zbytečných energetických ztrát. Rybí přechod je nejběžnějším „opatřením“, kterým lze zmírnit nebo alespoň částečně kompenzovat bariérový efekt příčných staveb. Vždy se totiž jedná o stavbu kompromisní, neboť ideální rybí přechod, který by plně odpovídal všem požadavkům celého velikostního i druhové spektra potenciálně migrujících ryb, nelze zpravidla z různých vnějších příčin realizovat. Jedná se o stavby konstrukčně i finančně náročné (nižší desítky tisíc Kč za m2 půdorysné plochy). Uplatní se tedy znalosti ichtyologické, zoologické, hydrobiologické, hydraulické, hydromorfologické, stavební, technické, geologické a mnohé další. I z těchto důvodů poskytuje AOPK při přípravě projektů i jejich realizaci možnost odborných konzultací v rámci odborné skupiny Komise pro rybí přechody.

Plány do budoucna

Z dosud uvedeného vyplývá, že snižování fragmentace říční sítě, respektive zajišťování migračního zprůchodnění říční sítě je náročnou disciplínou, při které je nutné brát ohledy na mnohé: od nezhoršení průtočnosti kapacity koryt vodních toků při povodních, ideálně nezasahování do práv na odběr vody a majetků jiných subjektů, přes dodržení stavebních a technologických předpisů při realizaci rybích přechodů, až po stavby dobře navržených a realizovaných opatření maximálně efektivních z hlediska potřeb cílových živočišných i rostlinných druhů a společenstev. I proto je tato problematika zakotvena jak ve vodohospodářských předpisech a vodohospodářském plánování, tak v předpisech a strategiích o ochraně přírody a krajiny. Jako nejnovější příklad lze uvést ambiciózní evropskou Strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Ta uvádí mezi svými cíli mj. i plán na obnovu nejméně 25 000 km vodních toků na volně tekoucí řeky, a to především odstraněním nebo přizpůsobením překážek, které brání migracím ryb. Posílena má být i retenční kapacita koryt vodních toků a jejich niv. Ohled musí být brán i na chod splavenin. Je zřejmé, že realizace podobných opatření se neobejde bez dostatečných finančních pobídek ze strany státu (EU). Ty probíhaly dosud v ČR především prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí. Díky němu bylo realizováno okolo sta opatření (nejčastěji výstavby rybích přechodů, ale též odstraňování nepotřebných jezů) v částce kolem 1 mld. Kč v letech 2007-2022. Z mapky s realizovanými rybími přechody lze vidět, že reálně tak byly znovu na volně tekoucí toky nebo alespoň na vodní toky migračně prostupné pomocí rybích přechodů obnoveny nižší stovky kilometrů naší říční sítě. Nezbývá než věřit, že v započatém úsilí budeme, i dle zmíněné Strategie, nadále úspěšně pokračovat. Je a bude to běh na dlouhou trať, a proto děkujeme všem kolegům za spolupráci. Pavel Marek (1983) působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kde se na oddělení péče o vodní ekosystémy věnuje problematice zajištění migrační průchodnosti vodních toků ČR a investicím při obnově vodohospodářského majetku ČR ve správě AOPK.

A jak s pražskými jezy?

Z hlediska migrační průchodnosti je Vltava včetně části protékající Prahou dle Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR, aktualizované MŽP v roce 2020, mezinárodním prioritním koridorem. Migrační trasa začíná nedaleko Hamburku pomocí rybích přechodů na jezu Geesthacht a po stovkách km vedoucích Labem a asi 65 km Vltavou je směrována skrze Berounku do jejího horního povodí, především do řek Úhlava a Úslava. Z přiložené mapky lze dovodit výsledky mnohaletého úsilí po celé délce trasy na našem území, vyjma onoho horního povodí Berounky, které logicky přijde na řadu až jako poslední. Aktuální otázka tedy zní, zda se podaří realizovat rybí přechody i na pražských jezech, především na těch v centru Prahy.

Podkladová studie pro jezy Helmovský, Staroměstský a Šítkovský je k dispozici již od roku 2008 a posuzuje na vysoké odborné úrovni jednotlivá možná variantní řešení. Vzhledem k prostorovým omezením byly navrženy balvanité rampy v perimetru říčního koryta, případně doplňkové rybí přechody při březích nebo hranách pražských ostrovů. Navržena byla i rybí pozorovatelna na ostrově Štvanice. Pozorovatelna bývá nejčastěji řešena jako průhledná, ze silnostěnného skla vyrobená boční stěna rybího přechodu s volným přístupem. Doplněna může být i vhodným mobiliářem k odpočinku, infopanely apod. Lze tak v reálném čase sledovat ryby na jejich cestě nebo si na ně i chvíli počkat.

Shrneme-li závěry studie, hovoří jasně: „Zprůchodněním Vltavy lze prodloužit labský koridor až k řece Berounce a dále až k pramenným oblastem přítoků… Berounka je také přirozeným prostředím pro stále vzácnějšího úhoře říčního. Z uvedených důvodů je kvalitní a nadstandardní zprůchodnění pražských jezů prioritním úkolem managementu.“ Bylo by tedy, myslím, vhodné, přikročit po téměř patnácti letech k rozpracování dalších stupňů projektové přípravy. Dle zkušenosti si totiž dovolím tvrdit, že v této fázi rozpracovanosti máme k dosažení cíle, tj. k uvedení rybích přechodů do provozu, cestu minimálně 5 let dlouhou. A to je velmi optimistický výhled.

Pavel Marek

Nadějná zpráva ze semináře

V přednáškovém sále Povodí Vltavy, s.p., se v říjnu 2021 uskutečnil již sedmý ročník semináře zaměřeného na problematiku migrací ryb ve vodních tocích a budování rybích přechodů. Tradice těchto seminářů byla založena v roce 2009 v souvislosti s realizací pilotních projektů kartáčových rybích přechodů na Sázavě. Nejprve se konaly každoročně, později byl nastaven dvouletý cyklus, který v roce 2020 přerušila epidemie covid-19. Pravidelně se seminářů účastní kolem stovky odborníků včetně zajímavých zahraničních hostů. V loňském roce se podařilo zajistit širší účast kolegů ze Slovenska. Bylo tak možné porovnat, jak se situace v této oblasti vyvíjí u nás a u našich sousedů.

Seminář zahájila přednáška o současných aktuálních metodických přístupech k řešení migrační průchodnosti vodních toků v ČR, vyhodnocení dosaženého a naplánování cílů pro období 2021-2027, kdy se předpokládá realizace přechodů na 23 profilech. Jedním z nejzávažnějších problémů při realizaci rybích přechodů je soutěž o vodu s majiteli vodních elektráren. Výrazným posunem v problematice zprůchodnění migračních bariér na vodních tocích by byl tzv. „greening“, tedy cílená podpora formou vyšší ceny za odebranou elektrickou energii pro provozovatele těch vodních elektráren, které splňují environmentální standardy. O potřebnosti zavést „greening“ a realizovat nápravná opatření na migračních překážkách na tocích hovořili i další přednášející.

Blok tří přednášek kolegů ze Slovenska se věnoval roli Státní ochrany přírody Slovenské republiky při řešení zprůchodnění migračních bariér na vodních tocích, zejména pak metodickému postupu při řešení zprůchodnění příčných staveb na Slovensku, zhodnocení dosavadních postupů při odstraňování migračních bariér a dále problematice zprůchodnění klíčových profilů na řece Dunaji, tedy vodního díla Gabčíkovo, vodního díla Čunovo a stupňů (hatí) v ramenné soustavě.

Přednášející z Povodí Labe, s.p., se věnoval zejména nově realizovanému rybímu přechodu na řece Smědé ve Frýdlantu a představil připravované prioritní akce na řece Labi: vodní díla Střekov, Obříství, Lobkovice a Kostelec nad Labem. Zástupci z Povodí Odry, s.p., prezentovali postup a plány při zprůchodňování migračních překážek na prioritních migračních koridorech, ukázali technické detaily některých již realizovaných a připravovaných staveb a zabývali se dále problematikou údržby a opravy poškozených rybích přechodů po povodních, které povodí Odry postihly v daném roce. Zástupce Povodí Moravy, s.p., se ve své přednášce zabýval problematikou funkčnosti rybích přechodů v období sucha, kdy je veškerý průtok v daném profilu koncentrován do rybího přechodu a dochází k vyschnutí jezové zdrže. Dále informoval o problémech spojených s přípravou zprůchodnění jezů na řece Svitavě v Brně a představil technické detaily právě realizovaného velkého rybího přechodu na řece Bečvě v Hranicích. V Povodí Ohře, s.p., se zaměřují na problematiku odstraňování migračních bariér, kdy je možné buď stávající stabilizační stupně nahradit balvanitými skluzy, nebo lze vodní dílo, které již pozbylo svůj účel a často je i poškozeno, zcela odstranit. Mezi nejrozsáhlejší akce, o kterých jeho referující hovořili, lze zařadit zprůchodnění přibližně kilometr dlouhého upraveného úseku na řece Svitávce u Kunratických rybníků. Zástupce Povodí Vltavy, s.p., se věnoval zejména již realizovaným rybím přechodům na významných migračních koridorech, tedy v Černošicích a v Řevnicích na řece Berounce a Městečku a Podělusech na řece Sázavě. Připravovány jsou další rybí přechody na klíčových profilech: Nespeky, Tichonice a Chřenovice na Sázavě a dále pak Mokropsy, Zadní Třebaň a Dobřichovice na řece Berounce. Závěrečná přednáška se týkala netradičního projektu vzhledem k ostatním představeným, a to přípravě na výstavbu bariéry, která bude bránit migraci nežádoucích druhů ryb z Lipna do Vltavy na území NP Šumava.

S přednáškami a jmény přednášejících se lze seznámit i vše stáhnout ve formátu pdf na webových stránkách semináře
(https://konference.vrv.cz/seminar).

Zdeněk Vogl, Milan Hladík

Pavel Marek (1983) působí v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, kde se na oddělení péče o vodní ekosystémy věnuje problematice zajištění migrační průchodnosti vodních toků ČR a investicím při obnově vodohospodářského majetku ČR ve správě AOPK.
Zdeněk Vogl (1989) též působí na oddělení péče o vodní ekosystémy AOPK ČR, kde se zabývá problematikou rybích přechodů a migrační průchodností vodních toků.
Milan Hladík pracuje v akciové společnosti Vodohospodářský rozvoj na pracovišti v Českých Budějovicích. Je specialistou v oblasti hydrobiologie, ekologie a migrace ryb, revitalizace vodních toků.

Použité zdroje:
www.dotace.nature.cz
www.standardy.nature.cz
https://nature.cz/metodiky
https://nature.cz/akadamicke-instituce
http://vodnitoky.ochranaprirody.cz/
https://www.mzp.cz/cz/koncepce_migracni_zpruchodneni
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/fragmentace-ricni-site-cr/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/aktualizace-koncepce-zpruchodneni-ricni-site-ceske-republiky/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pravo-v-ochrane-prirody/male-vodni-elektrarny-a-jejich-environmentalni-bonifikace-greening/
https://www.nature.cz/web/cz/odborna-skupina-komise-pro-rybi-prechody
https://www.mzp.cz/cz/prirode_blizka_opatreni
https://eagri.cz/public/web/mze/voda/planovani-v-oblasti-vod/
https://environment.ec.europa.eu/strategy/biodiversity-strategy-2030_cs
https://www.opzp.cz/