VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Informace o tom, že losos obecný je náš původní rybí druh, který se až do 20. století běžně vyskytoval nejen v českých řekách, ale i na talířích, se k mnohým lidem již dostala. Méně lidí zná důvody, proč k vymizení lososa z českých vod došlo a co stále ohrožuje i další druhy nejen lososovitých ryb v České republice. Nadměrný lov, znečištění vody odpadními látkami a hnojivy ze zemědělství, ale i migrační bariéry v podobě jezů a přehrad vedly k tomu, že losos obecný z našich řek na dlouhá léta zcela zmizel. Některé tyto negativní jevy se postupem času podařilo odstranit, nebo alespoň omezit, jiné stále negativně působí na rybí populace. Aby z našich vod nebyla jen pustina bez života, zapojují se různé organizace i jednotlivci do podpůrných projektů, které mají vést ke zvýšení četnosti ryb v zájmových populacích.

Inkubační schránky

V České republice již řadu let probíhají programy na podporu výskytu původních druhů ryb, které se různou formou snaží v českých řekách posílit, podpořit nebo, v případě lososa, znovu vytvořit životaschopnou rybí populaci. Například v národním parku České Švýcarsko probíhá rozsáhlý repatriační program, v rámci kterého se v plovoucích inkubačních schránkách každoročně vyvíjí na sto tisíc oplodněných jiker až po malé lososy, kteří jsou následně vypuštěni do vod říčky Kamenice a Jetřichovické Bělé. Každoročně se tak do vod národního parku dostává asi 95 000 kusů inkubovaných lososů obecných, kteří snad položí základy pro vznik nové populace, která bude již sama schopna naplnit svůj složitý životní cyklus. Projekt byl zahájen v roce 2018 a bude trvat do června 2023.

Samotnému projektu předcházelo testování různých druhů inkubačních schránek přímo v řece Kamenici. Nejvíce se osvědčily právě plovoucí schránky, které jsou odolné proti zanesení sedimentem a je možné u nich provádět pravidelné kontroly inkubovaných jiker a čištění. Inkubace přímo v mateřském toku má oproti vypouštění rybího plůdku odchovaného v líhni tu výhodu, že rybky se vyvíjí přímo ve vodách, ve kterých budou trávit svůj budoucí život, jsou tak lépe adaptovány na místní podmínky a jsou přivyklé na specifický chemismus vody, což je konkrétně pro lososa a jeho návrat zřejmě klíčové. Případné výsledky této snahy se projeví až po mnoha letech, protože tyto pozoruhodné ryby část života stráví v Severním moři, odkud v dospělosti migrují zpět proti proudu do rodné řeky, aby zde zplodily další generaci. Jestli se vynaložené úsilí s inovovanou metodou inkubace lososů vyplatilo, se tedy ukáže za 4 až 5 let od umístění prvních jiker do inkubačních schránek.

Projekty nejen pro lososa

Metody odchovu rybího plůdku přímo v mateřském toku nejsou využitelné pouze pro lososa, ale mohou sloužit k posílení populací i jiných domácích druhů lososovitých ryb. Například v rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou České republiky, na kterém spolupracovaly organizace Beleco, z. s., a Ostravská univerzita, byly v inovovaných plovoucích i dnových schránkách inkubovány kromě jiker lososa obecného (Salmo salar) i dalších vybraných druhů lososovitých ryb, a to lipana podhorního (Thymallus thymallus) a pstruha obecného (Salmo trutta fario). Snahy těchto dvou organizací o posílení rybích populací budou pokračovat i v následujících letech, protože spolupráce na inovování inkubačních schránek a zlepšování metody inkubace pokračuje i v rámci projektu podpořeného z Norských fondů. Pozornost se tentokráte zaměří i na další domácí druhy říčních ryb, jako je parma obecná (Barbus barbus), podoustev říční (Vimba vimba) nebo ostroretka stěhovavá (Chrondostoma nasus). Podpora z Norských fondů se týká i osvětových aktivit. Lososovi a lososovitým rybám v našich řekách od historie po současnost se věnuje projekt podpořený z výzvy Reine spolku Nemeleme, z. s., který ve svém osvětovém programu předává zajímavé informace všem generacím, dokonce i nejmenším rybářům a ochráncům přírody předškolního věku.

Kdy se dozvíme, zda se to podařilo

Podpora populací lososovitých ryb může mít různé formy. Může jít o eliminaci negativních vlivů, které na populace působí, např. zprůchodňování koryt toků, odstraňování migračních bariér, zlepšování kvality vod, hájení vybraných ohrožených druhů apod. Další cestou posílení populací je právě vypouštění rybího plůdku nebo umělá inkubace jiker, která v případě inkubace v mateřském toku může dosahovat zajímavých výsledků, kdy se v plovoucí i dnové variantě inovované inkubační schránky úspěšně vykulí až 98 % umístěných jiker. Díky těmto zásahům se může stávající populace dostat do tak uspokojivého stavu, že již intervence zvenčí nebude potřebovat. Kdy a zda vůbec se tak stane v případě lososa obecného, je těžké odhadnout, jelikož na jeho životní cestě do moře a zpět ho čeká nesčetně nástrah. V současné době tyto nástrahy překoná pouze několik málo jedinců, kteří se vrací zpět do místa svého zrození. Odpověď na otázku, zda repatriační program a inovované inkubační schránky přispějí k hojnějšímu návratu a výskytu lososa v povodí Kamenice zodpoví následující roky, kdy by se lososi měli začít vracet.

Organizace i jednotlivci se věnují různým metodám ochrany a podpory rybích populací, všechny zásahy na podporu výskytu lososovitých ryb v České republice mají ale společný cíl. Tím je dosažení stavu, kdy lososa nebo pstruha nebudeme znát pouze z chladírenských pultů a řeky nebudou sloužit pouze jako dopravní kanály, ale budou pestrým živým ekosystémem bohatým na vzájemně reagující a na sebe působící živočišné i rostlinné druhy.

Markéta Křesinová

Markéta Křesinová (1986) je ředitelkou spolku Nemeleme, kde se mimo jiné věnuje environmentálnímu vzdělávání a osvětě v oblasti životního prostředí.