VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Dopis z Polska

Během druhého monitoringu katadromní migrace (ze sladké vody do moře) dospělých úhořů říčních (Anguilla anguilla) zpět za reprodukcí do Sargasového moře, který byl na našem území v uplynulých letech realizován díky Norským fondům, se podařila překvapivá kuriozita. Na Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., v.v.i, dorazil dopis z Polska s krátkým vzkazem a vysílačkou, kterou jsou někteří migrující úhoři za účelem sledování vybaveni. Vzkaz byl od polských rybářů z městečka Gryfino ležícího na řece Odře (vzdáleného několik desítek kilometrů od Baltského moře), ve kterém psali, že se jim podařilo 8. prosince 2016 ulovit označeného úhoře, a že tedy vysílačku, na které byla uvedena adresa i s dalšími údaji, zasílají zpět. To vyvolalo velkou radost nejen pro poctivost zmíněných rybářů - byla obratem odměněna tradičním bylinným likérem, ale především proto, že bylo možné ověřit, že se alespoň některým jedincům úhoře podaří doplout až do slaných vod. Tradičně bylo totiž možné označené úhoře v rámci monitoringů sledovat a vyhodnocovat jejich pohyb jen na území ČR. Tak bylo možné z kombinace údajů od polských kolegů a z monitorovacích stanic určit některé zajímavé údaje z cesty ryby, která bohužel svou cestu za oceán nedokončila. Bylo tedy možné určit, že tato ryba nesoucí identifikační číslo 111 uplavala za 105 dní 633 km průměrnou rychlostí 6 km za den a zhubla o 0,26 kg. Při obou proběhlých monitorinzích byla pro sledování v povodí Odry a Labe (výběr vycházel z „Plánu managementu úhoře“) použita tzv. metoda radiové telemetrie, která sestává z analýzy dat zachycených v síti speciálních radiopřijímačů vysílaných transmitéry, jež ryby nesou. Bohužel jejich stopy za hranicí našeho státu zpravidla končí.

Životní cyklus úhoře říčního

Dospělí jedinci úhořů říčních se třou stovky metrů hluboko v Sargasovém moři, kde nakladou jikry. Ty jsou nadnášeny kapénkou tuku, který obsahují, a kulí se dva dny po oplození. Než se úhoři vrátí zpět jako dospělci na místo svého zrození, prochází několika stadii metamorfózy. Po vylíhnutí z jiker připomínají svým tvarem vrbový list. Jedná se o úhoří larvu, tzv. leptocephalus. Larvy jsou mořskými proudy unášeny až k břehům Evropy, kam dorazí již jako malí „sklovití úhoři. Nejedná se pravděpodobně o pouhou pasivní migraci, úhoř se na ní podílí také svým pohybem. V deltách řek dochází k odloučení jedinců, kdy někteří, budoucí samci, zůstávají v mořských a brakických vodách a jiní putují ústím řek až do nitra kontinentů, kde se z nich následně působením sladké říční vody vyvinou samice. V tomto meziobdobí probíhá metamorfóza do morfologického stadia, již předposledního před dospělostí, podle olivově žlutozelené barvy těla nazývané stadium „žlutého úhoře“. Po několika letech růstové periody v sladkovodním prostředí dosahuje úhoř říční pohlavní dospělosti, a to obvykle ve velikosti od 60 do 110 cm, ve věku 10-13 let. Po dosažení dospělosti tzv. „žlutí úhoři“ metamorfují do svého posledního životního stadia „stříbrných úhořů“ s řadou morfologických a fyziologických změn (nápadné zvětšení očnice, zvětšení prsních ploutví, výrazná světloplachost, změna zbarvení z olivově zelené na stříbrnou ve spodní části těla a téměř černou na hřbetě, tvorba melanoforů v oblasti postranní čáry) jako adaptace na nadcházející cestu v mořských hloubkách. Úhoři realizují katadromní (ze sladkých vod do moře) reprodukční migraci dlouhou tisíce kilometrů do Sargasového moře, do oblasti výtěru, která stále není přesně lokalizována. Časový průběh této migrace je synchronní, ve stejném čase migruje větší počet jedinců. V případě střední Evropy je migrační tah popisován ve dvou obdobích, v březnu až květnu a v srpnu až říjnu. Když dorazí po této dlouhé pouti dospělí úhoři do cíle, spáří se, dají život novým potomkům a sami uhynou. Tím je celý složitý životní cyklus této krásné ryby uzavřen.

Osudové nástrahy na cestě

Bohužel působí na úhoře říčního během celé jeho cesty řada negativních faktorů, a proto se podaří životní cyklus uzavřít jen velmi malému počtu jedinců, kteří mohou dát základ nové generaci. Z velké většiny se jedná o vlivy způsobené činností člověka: klimatické změny ovlivňující trasu oceánských proudů nesoucích leptocephalové larvy, nadměrné odlovy „skleněných úhořů“ a nelegální obchod s nimi, degradace ekologické stability vnitrozemských toků, úlovky ze strany přirozených predátorů i rybářů. Populace úhoře říčního je rovněž ohrožena invazním parazitem krevnatkou úhoří, která se uhnizďuje v plynovém měchýři. Za nejvýznamnější faktor je však nejen v našich podmínkách kontinentálního státu považováno hydroenergetické využití toků. Většina hydroelektráren totiž není opatřena dostatečnými bezpečnostními opatřeními bránícími vstupu úhořů s atypickým tvarem těla do soustrojí turbín, kam jsou navigováni díky svým migračním pudům; orientují se hlavní proudnicí toků, která je však zavede přímo do turbín. Zde jsou často poraněni mechanicky jejich lopatkami či prudkou změnou tlaku při průchodu ve vnitřní dutině, či zcela usmrceni. Existují rozličná alternativní řešení poproudové migrace, která jsou však zatím velmi málo využívána. Klasické rybí přechody, představující velmi důležité opatření na obnovu volné migrace ryb, mají pro katadromní migraci úhoře jen limitovaný význam právě kvůli jeho orientaci na hlavní proudnici, která bohužel není směřována do rybích přechodů. Ty jsou tak pro úhoře velmi obtížně lokalizovatelné. Proto je období katadromní migrace dospělců zpět do moře označováno jako nejkritičtější životní perioda úhoře. Migrační úspěšnost úhořů migrujících po proudu řek do moře je tak dávána do přímé souvislosti s jeho rapidním populačním poklesem.

Legislativní opatření

Vzhledem k výše uvedené smutné realitě klesajícího počtu úhořů říčních, pro nás stále ještě v mnohém záhadných, byl tento druh zařazen na Červený seznam, do CITES II. Rada EU vydala nařízení č. 1100/2007, které si klade za cíl obnovu populace úhoře říčního a nařizuje svým členským zemím mj. zprůchodnění říční sítě pro minimálně 40 % migrujících úhořů. Z již realizovaných monitoringů katadromní migrace tohoto druhu (Ministerstvo zemědělství ČR, Norské fondy) zatím vyplývá, že tuto podmínku splňuje povodí Odry, ale v povodí Labe tomu naneštěstí tak není.

Je nutné tedy nejen doufat, ale především činit všechna možná opatření, aby bylo možné se s úhoři v našich řekách setkávat i v budoucnu, abychom se o jejich tajemném životě stihli dozvědět alespoň ještě o maličko víc.

Úhoř říční urazí při své katadromní migraci více než 6 500 km. Ve vodách Sargasového moře se úhoř říční tře v hloubkách dosahujících pravděpodobně až 600 m. Současná populace úhoře říčního se ocitá na pouhém 1 % své historické početnosti.

Tereza Barteková (1984) pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR v oddělení péče o vodní ekosystémy. Zabývá se hlavně migrací ryb a působí v Komisi pro rybí přechody AOPK ČR.