VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Území, kde zajišťuje správu vodních toků státní podnik Povodí Vltavy, je možné zjednodušeně definovat hlavním tokem Vltavy a všech jejích přítoků. Jedná se o území o celkové rozloze 28 708 km² s téměř 22 000 km vodních toků, z toho je 5 539 km významných vodních toků, přes 12 000 km určených drobných vodních toků a dalších téměř 4 300 km neurčených drobných vodních toků. Správu ostatních vodních toků v tomto území zajištují další správci vodních toků, jako jsou Lesy ČR, Vojenské lesy a statky, Správa NP Šumava a další.

Migrační zprůchodnění versus rybí přechod

Při používání těchto pojmů dochází často k jejich záměně, i když termín migrační zprůchodnění je nadřazeným pojmem, protože ho lze dosáhnout několika dalšími způsoby. Prvním je odstranění příčné překážky, což je v podstatě totožné s obnovením říčního kontinua, z hlediska migrací ryb ideální stav. V praxi je ovšem spíše ojedinělé. Totéž platí i pro zprůchodnění migrační překážky v celém profilu vodního toku, její snížení apod. Oba výše uvedené způsoby přicházejí v úvahu pouze za předpokladu, že migrační bariéra - např. jez či stupeň - neplní žádnou další funkci, nejsou na ni vázány žádné právní závazky (odběry vod, využití energetického potenciálu apod.). Nadto se ovšem vyskytují i požadavky na zachování „historických“ staveb jako v případě pokusu o zprostupnění celého dolního úseku Křemžského potoka. Ukazuje se tedy, že zprůchodnění migrační bariéry znamená zpravidla realizaci rybího přechodu; další možnosti jsou spíše výjimkami toto pravidlo potvrzujícími.

Z hlediska Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR, se kterou se čtenář může podrobně seznámit na jiném místě časopisu, lze na vodních tocích ve správě státního podniku Povodí Vltavy nalézt všechny tři kategorie migračních koridorů. Další text obsahuje informace o prvních dvou kategoriích, tedy o migračním koridoru mezinárodního významu a několika migračních koridorech významu národního, kde byla v posledních letech realizována opatření na zprůchodnění vodních toků.

Berounka

Migrační koridor mezinárodního významu vymezený od soutoku Vltavy s Labem a vedoucí přes Berounku a některé části jejích přítoků až do Úhlavy pod vodárenskou nádrž Nýrsko. Těžiště prací na zprůchodnění tohoto koridoru se nachází na Berounce, zejména na její dolní části, kde právo hospodařit k většině migračních bariér - jezů - náleží státnímu podniku Povodí Vltavy.

Práce na tomto úseku Berounky byly ovšem poměrně dlouho brzděny záměrem Ředitelství vodních cest na splavnění Berounky od soutoku s Vltavou až po Hýskov. Tento záměr poměrně dlouho znemožňoval jakékoliv smysluplné zprůchodnění jezů a až v roce 2020 byl po soustředěném tlaku zejména místních samospráv definitivně odmítnut novelou zákona o vnitrozemské plavbě.

K rybímu přechodu na jezu Černošice a dvěma rybím přechodům na jezu Řevnice, které bylo možné vybudovat i při ještě platném záměru na splavnění, tak v dohledné době přibudou další. Projektové práce již běží na jezech Mokropsy, Dobřichovice, Zadní Třebaň a Karlštejn. Výše po toku Berounky se připravuje migrační zprostupnění jezů Roztoky a Dolany.

V rámci mezinárodního koridoru byl rovněž migračně zprostupněn jez Poborovice a v současné době je dokončován rybí přechod na jezu v Bystřici nad Úhlavou.

Radbuza

Jeden z několika migračních koridorů národního významu na vodních tocích ve správě státního podniku Povodí Vltavy. Koridory národního významu se významně překrývají s evropsky významnými lokalitami (EVL), kde jsou předměty ochrany vázány na vodní prostředí a jeho migrační prostupnost.

V tomto případě se koridor částečně překrývá s EVL Radbuza, kde je předmětem ochrany mihule potoční (Lampetra planeri). V horní části tohoto migračního koridoru se podařilo zprostupnit několik na sebe navazujících migračních překážek až po hranici CHKO Český les. Konkrétně se jedná o jezy Svržno, Bělá nad Radbuzou a stupeň rovněž v Bělé nad Radbuzou.

Sázava a Vlašimská Blanice

Tento vymezený migrační koridor zahrnuje dolní část Sázavy a část Blanice až ke Kamberku. Kryje se s EVL Dolní Sázava a Vlašimská Blanice. Předměty ochrany těchto EVL jsou mlž velevrub malířský (Unio pisctorum), hořavka duhová (Rhodeus sericeus) nebo mihule potoční. V tomto koridoru se daří postupně zprůchodňovat jezy pro ryby a další vodní živočichy, ale i zajišťovat bezpečné splouvání pro rekreační kanoisty. Sázava je rovněž řekou, kde byly poprvé otestovány tzv. kartáčové rybí přechody za využití stávajících sportovních propustí. Bohužel se v případě jejich instalace do stávajících sportovních propustí nesplnila všechna očekávání, nicméně tato technologie je použitelná v rámci nově budovaných rybích přechodů. V poslední době zde vznikly dvě významné stavby rybích přechodů, a to na jezech Městečko a Podělusy. Další stavby zajištující migrační prostupnost jezů se připravují na jezech Nespeky, Tichonice, Chřenovice a nově i na Ledečku.

V případě Blanice již bylo zprostupněno celkem 5 jezů v intravilánu města Vlašim a navazujícího zámeckého parku.

Malše

Migrační koridor národního významu, který se částečně kryje s EVL Horní Malše, kde je hlavním předmětem ochrany perlorodka říční (Margaritifera margaritifera). Zprůchodnění migračních bariér je tak přímou podporou další existence perlorodky v Malši. Na tomto migračním koridoru se kromě výstavby rybích přechodů (např. jez Jílek) také podařilo ve větší míře přímo odstraňovat příčné překážky. První z nich byl jez Loužek, který nebylo nutné zachovat, a následovaly historické stavby jezů v hraničním úseku Malše, které se podařilo odstranit v letošním a loňském roce. V tomto případě šlo o 10 opuštěných jezů a o zbytky jejich konstrukcí. Realizace proběhla ve spolupráci české a rakouské strany.

Lužnice

Další migrační koridor národního významu se překrývá s EVL Třeboňsko - střed a EVL Lužnice a Nežárka, kde je předmětem ochrany mj. velevrub tupý (Unio crassus). Migrační zprostupnění příčných překážek na Lužnici a Nežárce je značně závislé na úspěchu projektu přihlašovaného do programu LIFE Lužnice, který připravuje státní podnik Povodí Vltavy ve spolupráci s hlavním nositelem projektu - Biologickým centrem AV ČR, v.v.i., Hydrobiologickým ústavem a dalšími institucemi. Cílem projektu by mělo být vytvoření funkčního migračního koridoru na Lužnici pro podporu života ryb a populace velevrubů a dále podpora druhů ryb vázaných na odstavená, periodicky zaplavovaná ramena a tůně vodních toků - piskoř (Misgurnus fossilis) a sekavec (Cobitis sp.).

Na Lužnici se podařilo odstranit jez Kvěch - Klokoty. Stavby rybích přechodů se připravují na Lužnici na jezech Horní mlýn, Špaček, Suchdol nad Lužnicí a České Velenice.

Na Nežárce se podařilo vybudovat RP na jezu Hamr a připravuje se rybí přechod na jezu Krkavec.

Migračně zprůchodněn byl již dříve Jamborův práh u Novořeckých splavů na Nové řece spojující Lužnici a Nežárku.

Zajištění migrační prostupnosti stejně jako revitalizace vodních toků patří mezi priority státního podniku Povodí Vltavy. V rámci činnosti podniku se tak daří realizovat celou řadu významných staveb tohoto charakteru. Příprava akcí od prvotního záměru přes majetkoprávní vypořádání, vlastní projekt až po projednání s orgány státní správy není jednoduchá a krátká. Vlastní realizace trvá často jen zlomek času věnovaného projektové přípravě.

Příprava jednotlivých akcí stejně jako dosažení cílů Koncepce zprůchodnění říční sítě ČR je tak během na dlouhou trať.

Jiří Vait (1977) je vedoucím oddělení ekologie a havarijní služby ve státním podniku Povodí Vltavy.
Jan Šimůnek (1984) je vedoucím oddělení realizace investic ve státním podniku Povodí Vltavy.