Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Vzpomínka na Sedlicu


Bohdana Fabiánová, č. 3/2022, s. 55

V roce 1978 jsme s kamarádkami odjely na východní Slovensko na „puťák“. Z dnešního pohledu věc zcela nepředstavitelná, dvě dospělé dívky a čtyři šestnáctileté odjedou vlakem do Sniny a pak putují krajinou Vihorlatu a dále na východ se zastaralou mapou. Pěšky, někdy povozem, kousíčky autostopem, zásoby ze sporadických obchůdků nebo od místních. Spaní v útulnách nebo pod igelitovými přístřešky. Svoboda v mysli i duši, návrat v čase. Málokomu jsme rozuměly, rusínština ani východniarčina nepřipomínaly nám známou slovenštinu ani náhodou. Všichni byli ale velmi laskaví a hlavně překvapení. Jednoho dne nás naložil na malé silnici letitý náklaďáček, jehož majitel autoritativně rozhodl, že si musíme odpočinout, že se tam pohybuje medvěd a že nás tam nenechá. Odvezl nás do Nové Sedlice, kde jsme jako v ráji strávily u jeho matky tři dny. Pořád nás hladila po vlasech, vyptávala se a pořád se na nás usmívala. Přes den jsme chodily po okolí a sbíraly bobule, navštívili cintorín v mírném kopci, většina chalup měla doškové střechy, bavily jsme se s místními děcky, tedy spíše jsme se oboustranně všichni snažili vzájemně dorozumět, modré teplákové soupravy a plátěné polokecky s modrými proužky jsme měli všichni stejné - večer jsme si pak pochutnávaly na plackách a velmi dobré polévce, ve které se rozpouštěl ovčí sýr. Spaly jsme všechny na seně nad stodůlkou a koupaly se tajně v křišťálově čistém potoce. Nepamatuji si jméno té staré paní, ale všichni místní ji s velikou úctou zdravili. Co si mysleli ti lidé o nás, to si netroufám ani po těch letech rozhodnout. Byli ale na nás hodní a jeden z nich nás pak na žádost naší hostitelky odvezl k vlaku do Sniny vozem taženým koněm, jeli jsme půl dne. Nová Sedlica byla dlouho i se vzpomínkami na jedno prázdninové putování zasunuta hluboko v mé paměti. Až přišla na redakční radě časopisu zmínka o nově vydané knize a vypustila ty střípky ven. Tím, že jsem o této části tehdy ještě své vlasti téměř nic nevěděla, snad jen, že tam někde je Dukla a mnohem dál na východ Koločava, neměla jsem tak otevřené oči, jak jsem měla mít. Zůstala jen vzpomínka na úchvatný kraj, na starobylý způsob žití a na lidi s otevřeným srdcem. Tím více díky Pavlu Vavrouškovi za krásné fotky a nakladatelství za knihu.

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu