VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V knížce J. Fiče Listnaté dřeviny v našich lesích se píše: „Nesmíme o pěstění a zalesňování listnáči jen mluvit, ale musíme je skutečně provádět!“ A víte, z kterého je to roku? Byla vydána v roce 1946! Přesto se za tři čtvrtě století nic podstatného nezměnilo. Pořád se sázel především smrk. Teprve kůrovcová gradace, která se přehnala Vysočinou a doznívá v Jeseníkách, ukázala, jak velkou chybou bylo vysazování monokultur smrku. Žel i v nejpřísněji chráněných rezervacích a v prvních zónách chráněných krajinných oblastí hrozí velké holoseče a také používání jedovatých pesticidů. Zákon o ochraně přírody přitom jedovaté pesticidy i holiny jak v rezervacích, tak i v I. a II. zónách CHKO zakazuje. A tak, když Správa CHKO Jeseníky začala vydávat ze zákona výjimky, které vedly ke kácení stromů a aplikaci jedů i v národních přírodních rezervacích, zdvihla se vlna odporu. Několik již vydaných výjimek bylo zrušeno Ministerstvem životního prostředí na základě odvolání spolků, především Společnosti přátel Jeseníků. Na povrch vystupuje i absurdní skutečnost, že zde státní lesy i soukromí vlastníci (biskupské a arcibiskupské lesy) nárokují proplacení nevytěženého dřeva po státní ochraně přírody. Zatímco mimo chráněná území zůstávají nevytěžené stromy napadené kůrovcem nezřídka stát, protože chybí kapacita těžařů a cena dřeva často nezaplatí ani náklady na těžbu, v chráněných územích se státní ochrana přírody obává trvat na zákonných zákazech, protože by tam vlastníkům a dokonce i státním lesům musela být ze státního rozpočtu vyplacena „újma“.

Po vyhroceném konfliktu na Šumavě v roce 2011 se tak právě Jeseníky stávají lakmusovým papírkem, který ukáže, jak moc to myslíme s ochranou přírody v chráněných krajinných oblastech a maloplošných chráněných územích vážně. A protože uvnitř státní i dobrovolné ochrany přírody a uvnitř státních i soukromých lesů existuje celé spektrum názorů jak problém řešit, rozhodla se redakce našeho časopisu oslovit nejrůznější hráče této hazardní hry o budoucnost našich lesů a položit jim 5 otázek. Na následujících stránkách předkládáme odpovědi. Příjemně nás překvapilo, že i u takto vyhroceného sporu se s jednou výjimkou nikdo z oslovených nezřekl možnosti své názory stručně a jasně vyjádřit. Je pak na čtenářích, aby se ve spletitém bludišti názorů zorientovali.

Oslovili jsme lesní hospodáře i ochránce přírody. Na otázky formulované členy redakční rady časopisu odpovídali:

Filip Beneš, Lesy České republiky, Lesní správa Jeseník (F.B., LČR)
Libor Konvičný, Biskupské lesy Ostrava (L.K., BLO)
Arnošt Buček, Arcibiskupské lesy a statky Olomouc (A.B., ALSOL)
Miroslav Havira, Správa CHKO Jeseníky (M.H., CHKOJ)
Ondřej Bačík, Společnost přátel Jeseníků (O.B., SPJ)
Ivo Dokoupil, Hnutí Duha Jeseníky (I.D., HDJ)

Děkujeme všem korespondentům.

redakce

1. V CHKO Jeseníky jsme svědky největší gradace lýkožrouta smrkového ve známé historii. Nakolik je podle Vás způsobena klimatickými změnami a nakolik chybným lesnickým hospodařením v minulosti i v současnosti? Vidíte i jiné příčiny?

F.B., LČR: Kůrovcová kalamita v oblasti Jeseníků má více příčin. Jednak je to vyšší zastoupení smrku, dále relativně špatný zdravotní stav smrkových porostů způsobený defoliací i poškozením kmenů loupáním zvěře, pak také v posledních letech výkyvy počasí v podobě nerovnoměrného rozložení srážek a extrémních teplot, ale i neschopnost či nemožnost vlastníků i správců lesů vždy včas reagovat na tyto změny kvůli legislativním omezením, případně technologickým a kapacitním limitům. Situaci je ale třeba vnímat v širším kontextu klimatické změny a jejího dopadu na lesní ekosystémy celé střední Evropy.

Rozhodně bych nedával vinu předchozím generacím lesníků za zakládání smrkových monokultur. Jednak proto, že tak činili na základě zadání tehdejších vlastníků a v podstatě i celé společnosti, a dále proto, že ani my nevíme, jestli porosty, které dnes zakládáme, budou za desítky let plnit všechny funkce, jak dnes předpokládáme.

L.K., BLO: Postupná klimatická změna projevující se zvyšováním průměrné teploty a snižováním či nerovnoměrným rozložením srážek a tím i snižování vlhkosti má samozřejmě značný vliv na stejnorodé smrkové porosty především tam, kde smrk byl v minulosti „zavlečen“ z ekonomických důvodů. Bohužel nejen tam. Sucho a vyšší teploty dřeviny oslabují, hlavně pak smrk, nastupují další škůdci v podobě václavky a dílo zkázy dokoná kůrovec. Je jistě lesnickou chybou, že byly v minulosti smrkové monokultury založeny, nicméně v té době nikdo vliv klimatu nepředpokládal, lidé měli jiné starosti. Co se týká současnosti, na rozšíření kůrovce měl a má dopad v podobě nečinnosti drobných vlastníků, kteří proti němu nezasahují a rovněž chybně nastavený systém prací u LČR, který nedovolí pružně reagovat na kůrovcovou kalamitu.

A.B., ALSOL: Příčiny jsou pochopitelně komplexní, navzájem provázané. Z dnešního pohledu je velmi pošetilé nazývat historické lesní hospodaření za chybné. V kontextu doby byla výsadba rychle rostoucích a v tehdejším klimatu relativně odolných smrkových monokultur dobrým východiskem pro industriální a společenský rozvoj. Smrkové dříví tvořilo podstatnou součást tehdejšího těžkého průmyslu, stavebnictví i energetiky. Dnes je situace jiná, naše znalosti se opírají nejen o zkušenosti našich předků, ale také o moderní technologie a mezioborová studia. I díky tomu víme, že se dnes potýkáme se závažnou klimatickou změnou, na kterou není připraven celý ekosystém, nikoliv jen lesní porosty.

Katastrofické rozšíření kůrovcovitých, a to nejen v CHKO Jeseníky, je způsobeno především vlivem sucha, tedy nedostatkem srážek a jejich nerovnoměrného rozložení v čase, dalším důležitým faktorem je problém rychlosti zpracování napadených stromů, ať už v sousedícím Polsku, tak i v ČR. Lesnické hospodaření v minulosti se na současném stavu nepodílí tak zásadním vlivem, jak je často prezentováno v populárních médiích. Tak jak je dnes společenská objednávka po určitém typu hospodaření, byla zase jiná v minulosti.

M.H., CHKOJ: Současná gradace lýkožrouta smrkového a její důsledky jsou synergií více faktorů. V první řadě to jsou extrémní projevy klimatu ve formě nedostatku srážek především na začátku vegetační sezony - tedy pro vegetaci v klíčovém období, resp. jejich nerovnoměrné rozložení v rámci roku, a zároveň nadprůměrně teplé počasí. Oba extrémy vedly ke značnému stresu stromů a tím k oslabení již tak ekologicky labilních smrkových porostů, což ještě umocnilo jejich predispozici k napadení kůrovci. To se zároveň potkalo se situací, kdy porosty tohoto typu tvoří rozsáhlé uniformní celky. Kůrovec si víc přát už nemohl. Není legitimní obviňovat lesníky za to, jak v minulosti hospodařili. Tehdy zkrátka existovala určitá objednávka, která reagovala na „potřeby“ společnosti. Podle toho se v lese také hospodařilo. My se však z toho můžeme poučit. Dívejme se proto raději do budoucna. Poznatků máme nesporně mnohem více, než měli naši předci.

O.B., SPJ: Obě příčiny se vzájemně doplňují, žijeme v období klimatického chaosu. Sníh přichází stále později a zimní období se výrazně zkracuje. Letos napadlo větší množství sněhu až začátkem dubna! Květen byl suchý, červenec a srpen velmi teplý. Smrkové porosty, většinou uměle vysazené člověkem, těžko zvládají tyto situace a snadno podléhají, mj. kůrovci. Nejvíce patrné je to v oblasti Medvědí hornatiny a letos v srpnu bylo v pásmu mezi Vrbnem pod Pradědem a Rejvízem velké množství kůrovcových ohnisek, a to i v odlehlých lokalitách ve vnitrozemí. Jen deštivé a chladné září zabránilo rozsáhlé kůrovcové kalamitě. I tak se ale letos kalamitně těží na mnoha místech v horách.

I.D., HDJ: Samozřejmě se na kalamitě podepisuje i chybné hospodaření lesníků v posledních 80 letech. Jednověké výsadby smrkových monokultur jsou prostřeným talířem pro kůrovce a bohužel se ani v posledních 30 letech po revoluci na tom nepodařilo nic zásadního změnit, alespoň ne na většině území. Na rozdíl třeba od Saských lesů bývalé NDR. Další velký podíl na katastrofě má systém hospodaření zavedený ministrem Palasem, kdy se v megatendrech soutěží velké zakázky na celém území ČR, a to má negativní vliv na pružnost zásahů.

2. Zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví, že každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Je podle Vás Správa CHKO Jeseníky coby orgán ochrany přírody povinna vyhovět požadavkům lesníků kácet v prvních zónách CHKO, v maloplošných chráněných územích a v jejich ochranných pásmech?

F.B., LČR: Obecně lze říci, že by měl orgán ochrany přírody rozhodnout. A to včas. Rozhodnutí by mělo být odborné, jasné a pro vlastníka či správce lesa proveditelné. Vydaná rozhodnutí by měla mít kontinuitu, přičemž by měla reflektovat aktuální podmínky v dané lokalitě, oblasti. Narážím tím zejména na to, že součástí některých národních přírodních rezervací jsou i porosty ryze kulturní, změněné, které tak vyžadují změnu jejich druhové či prostorové skladby. K této změně lze dojít různými cestami. Samovolný vývoj smrkových porostů není z mého pohledu tou nejšťastnější cestou, protože přináší neúměrné riziko gradace kůrovců pro navazující hospodářské lesy i pro cenné relikty původních smrčin v jádru rezervace. Markantním případem takových dopadů do lesních ekosystémů je situace na Rejvízu, kde již k masivnímu napadení původních porostů kůrovci dochází, a to včetně napadení části populace borovice blatky. Ponechání lesů samovolnému vývoji současně zamezuje aktivní změnu druhové skladby. Plošný rozpad porostů znemožní jejich další lesnické i jiné obhospodařování v důsledku neúměrného rizika pádu souší.

L.K., BLO: Vyhovět samozřejmě nemusí. Stejně tak ale vlastník lesa nemusí akceptovat požadavky ochrany přírody, a to jak CHKO, tak i ostatních organizací, které přímo neukládá zákon. Zásadní je v tomto případě odborné a nestranné posouzení žádosti, které by mělo vést ke zlepšení stavu lesa, v tomto případě k obraně proti kůrovcům a jejich rozšíření mimo uvedené lokality. Velmi důležité je i to, jak dokáže vlastník komunikovat se správou CHKO a jak jsou obě strany schopny kompromisních řešení včetně jejich akceptace.

A.B., ALSOL: Správa CHKO, i každý jiný, by měla posuzovat skutečný celkový vliv jakéhokoliv zásahu. Vytrhávat jednotlivosti není obhajitelný argument. Nicméně v otázce těžby dříví napadeného kůrovcem stojí vedle sebe Zákon o lesích, Zákon o ochraně přírody a právo vlastníka. Nedomníváme se, že bránění šíření kůrovcovitých by bylo porušením jednoho nebo druhého zákona, problém nastává teprve s podzákonnými výklady zákonných pojmů u Zákona o ochraně přírody.

M.H., CHKOJ: Orgán ochrany přírody v žádném případě nemá povinnost požadavkům lesníků ani kohokoliv dalšího vyhovět, primárně je vázán zákonem o ochraně přírody a krajiny. Avšak při splnění kritérií daných platnou legislativou žadateli vyhovět může. V případě rozhodování o povolení či nepovolení výjimky používat při zasahování proti kůrovci „intenzivní technologie“ bylo jako stěžejní kritérium hodnoceno, zda se rozpad ekologicky labilních smrkových porostů dá co nejvíce zpomalit, případně jej prodloužit na co nejdelší časový úsek s cílem zachovat na co největší ploše kontinuitu vegetačního krytu atd., proto se orgán ochrany přírody klonil ve prospěch zasahování. Současně sledujeme a vyhodnocujeme, zda je postup ze strany žadatele (lesního hospodáře) efektivní a zda povolené zasahování plní svůj účel. Dosavadní vývoj je v tomto případě mírně optimistický a v samotné CHKO je zatím plocha, kde došlo ke kůrovcovým těžbám se vznikem holiny za uplynulých 5 let okolo 4 % rozlohy lesů. Jak je z následujícího grafu patrné, vývoj nahodilých (kůrovcových) těžeb má od roku 2019 klesající tendenci. K doplnění je třeba ještě uvést, že výjimky jsou nastaveny tak, že z rezervací a 1. zóny CHKO se kůrovcové dřevo prakticky neodváží. Zde zůstává na místě zásahu a vlastní kácení stromů probíhá jen v místech, kde se tak činí z důvodu bezpečnosti. Jinak se stromy napadené kůrovcem v rezervacích zpravidla odkorňují nastojato. Jen napadené stromy slabší dimenze se pokácí a odkorní na místě, kde se opět ponechají k zetlení.

O.B., SPJ: CHKO Jeseníky je rozdělena podle hodnoty přírody do čtyř zón. 1. zóna má nejvyšší stupeň ochrany. Zahrnuje nejcennější přírodu, včetně rezervací, a tvoří pouze 7 % plochy z rozlohy CHKO! Alespoň zde je nutné dát prostor divoké přírodě a zajistit zde klidové území pro vzácné druhy zvířat, šelem a dravců. Na 90 % plochy CHKO souhlasíme se zásahy proti kůrovci, které ale musí být prováděny včas. Správa CHKO bohužel opakovaně rezignovala na ochranu přírody a v letos vydaných výjimkách povolila plošné holoseče na území 1. a 2. zóny CHKO, včetně cenných starých porostů. Do konce roku 2024 tak může dojít k dalšímu plošnému ničení horských lesů, podali jsme proti tomu odvolání k MŽP.

I.D., HDJ: Správa CHKO je povinna především dodržovat zákon a je tady proto, aby chránila přírodní hodnoty CHKO. Bohužel často máme pocit, že se proměnila v agenturu na vydávání výjimek pro velkoplošné těžby a jiné nešetrné zásahy.

3. Proč se vzniklé holiny často zalesňují i smrkem? Není lépe zalesnění odložit (na základě výjimky ze zákona)?

F.B., LČR: V obecné rovině se plochy po těžbě, tedy holiny, obnovují. A to buď uměle při zalesnění nebo síji, nebo přirozeně ze semen stromů v bližším až širším okolí. Příslušná legislativa následně stanoví možný rozsah využití konkrétních dřevin při obnově v závislosti na stanovišti a dále stanoví lhůtu k obnově. V těchto mezích se vlastník lesa musí pohybovat. Vše mezi tím je jeho volbou. Pro posouzení vhodnosti druhové skladby při obnově kalamitních holin je tak nutné hodnotit obnovu celkovou, a to včetně přirozené obnovy, například zalesním „pouze“ hektar smrku, ale sto hektarů vykážu v přirozené obnově. Co je však nejdůležitější, samotné výkaznictví při obnově nám kýženou druhovou pestrost nezajistí. To nám mohou zajistit odborně vedené lesnické zásahy při následném vývoji porostu, tedy prořezávky a probírky. Smrk bych určitě nedémonizoval. V druhové skladbě Jeseníků má své místo.

L.K., BLO: Biskupské lesy používají k zalesňování asi 18 druhů dřevin, kde největší podíl má buk lesní (cca 60 %). Smrk je při umělé obnově zastoupen maximálně 10 %. Celkově však smrk při obnově (včetně té přirozené) dosahuje až 45 %. Slůvko „přirozené“ je potřeba zdůraznit: nejde o umělé zalesnění, ale o přirozenou obnovu ze semen matečného porostu. Tu pak doplňujeme na volných místech již zmíněným bukem, jedlí a dalšími dřevinami. Co se týká odkladu zalesnění, ten využíváme pro případy přirozené obnovy, jinak se snažíme běžné holiny zalesňovat co nejdříve, především v hospodářských lesích. K tomu máme dostatek jak sazenic, tak pracovníků.

A.B., ALSOL: Vzniklé holiny jsou zalesňovány takovou druhovou skladbou, aby co nejvíce odpovídala podmínkám dané lokality. Ve všech případech se jedná o směs několika druhů dřevin, jak ukládá legislativa, z nichž významný podíl tvoří tzv. meliorační dřeviny. Ve vyšších polohách a na vyhovujících místech je vysazován v rámci druhové směsi také smrk, který je přirozenou součástí české přírody a tvoří nezastupitelnou součást ekosystému (filtrace vzduchu, transpirace aj.) i hospodaření (stavební dříví, papírenský průmysl aj.). Smrk v úměrném množství a na správných místech není nepřítelem přírody, naopak.

M.H., CHKOJ: Tato otázka se pravděpodobně týká jiné oblasti, rozhodně ne CHKO Jeseníky. Zde je naopak situace úplně jiná, jak dokumentuje graf obnovy. Z více než 60 % je na těchto plochách zastoupen buk lesní, dále dřeviny jako javor klen, bříza, jeřáb, jedle bělokorá nebo modřín opadavý a další. Smrk je zde uměle obnoven přibližně na 18 % výměry odtěžených ploch vzniklých v letech 2017-2021, zároveň zhruba na stejné ploše byla evidována jeho přirozená obnova. Zjednodušeně řečeno - po stránce dřevinné skladby je situace na obnovených plochách lepší, než byla před vlastní kalamitou a těžbou. Co se týká možnosti ponechat plochu bez rychlého zalesnění, je toto nepochybně jednou z možností. Zde je třeba samozřejmě zohlednit stanovištní podmínky. Pokud o odložení zalesnění hospodář požádá a orgán státní správy lesů mu vyhoví, může ponechat vytěženou plochu samovolné sukcesi. Ochrana přírody to uvítá.

O.B., SPJ a I.D., HDJ: Ještě donedávna výsadba smrků převažovala. Teprve v důsledku kůrovcové kalamity nyní skutečně vidíme, že umělou obnovu tvoří převážně listnáče s příměsí jedle a jen určitý podíl tvoří smrky. To je výrazná změna k lepšímu. Ovšem stále je velmi nízký podíl přirozené obnovy. Jak jsme se nedávno dozvěděli, např. u Arcibiskupských lesů Olomouc tvoří 20 %. Je třeba zdůraznit, že když se na holinu vysadí malé stromky, tak to neznamená, že je zde zase les a že je problém vyřešen (jak se to často prezentuje). Úspěšnost obnovy je značně nejistá vlivem působení sucha, zvěře, hlodavců apod. Vysazovat např. jedle na osluněné holiny nemá smysl. Zásadní je ponechat na holinách část mrtvého dřeva v kůře, nejlépe nastojato, a více používat břízu a další tzv. pionýrské dřeviny.

4. Jaký je Váš pohled na použití intenzivních technologií a jedovatých chemických postřiků? Na kolika procentech rozlohy CHKO je umožněno jejich používání? Je tento rozsah přijatelný? Uveďte, prosím, příklad lokality či území, kde se podařilo holosečnou těžbou a insekticidy zastavit gradaci lýkožrouta smrkového.

F.B., LČR: Intenzivní technologie nejsou podle mého názoru jasně definovány. Používání chemických přípravků je dáno příslušnou legislativou a návodem užití samotného chemického přípravku. Osobně bych používání některých chemických látek v lesnictví zcela vyloučil. Pravdou ale taky je, že chemická asanace kůrovcového dříví je při dodržení všech podmínek velmi účinná.

L.K., BLO: Zákon č. 114/92 Sb. nestanoví konkrétně, co je myšleno intenzivní technologií, vyjma použití biocidů. Omezuje se na obecnou definici, která může být vykládána různě. Rozhodně si nemyslím, že např. odstranění kůrovcových stromů na větších plochách, navíc nad přirozenou obnovou, je intenzivní technologií. Je třeba si také ujasnit, co je to holoseč. Chemii v lese rozhodně nefandím, naopak se snažíme ji používat v co nejmenší míře jen při ochraně proti kůrovcům. Obecně by rozsah použití chemie měl být co nejmenší a logicky zdůvodnitelný. Příkladem vytěžení poškozených porostů může být např. oblast Suchého vrchu (mimo rezervaci), kde je již patrný bezproblémový následný porost. Stěny okolních porostů jsou dnes bez náletu kůrovců. Chemický postřik byl po dohodě s CHKO použit na asanaci části kůrovcem napadené živelné kalamity (48 m³), kde bylo potřeba ponechat dříví v kůře pro následný rozklad.

A.B., ALSOL: Intenzivní technologie i chemická opatření mají svá opodstatnění v místech, kde vzhledem k rozsahu kalamity a charakteru lokality není možné zasáhnout efektivněji za použití jiných prostředků. Použité technologie i chemikálie jsou v souladu se zákonnými normami, a proto obavy, že dojde ke kontaminaci vodního zdroje či bezmyšlenkovitému vykácení celého lesa, nejsou na místě. CHKO Jeseníky umožňuje používání těchto technologií v tzv. ochranných pásmech, kde se nachází pouze hospodářský les - usychající smrková monokultura, která s ohledem na aktuální stav již dávno neposkytuje kvalitní stanoviště pro faunu a flóru. Rychlá a efektivní těžba s brzkým opětovným zalesněním je řešení, jak do těchto lokalit opět přivést život.

M.H., CHKOJ: Hlavním důvodem pro povolení výjimek je co nejvíce zpomalit již zmiňovaný rozpad sekundárních smrkových porostů, resp. jej prodloužit na co nejdelší časový úsek s cílem zachovat na co největší ploše kontinuitu vegetačního krytu. Využívání „intenzivních technologií“ ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny je činnost, kterou zákon zakazuje. Vlastníci/správci lesů si o takové výjimky požádali za účelem asanace kůrovcem napadených stromů. V případě provádění těžeb představuje „intenzivní technologii“ i vytváření souvislé holiny větší než 1 hektar. Orgán ochrany přírody považuje tyto důvody za relevantní, a proto výjimky za stanovení určitých podmínek povolil. Jak nasvědčují údaje o nahodilých těžbách, kůrovcová situace se počínaje loňským rokem značně zlepšila, dostupné údaje vykazují významně klesající tendenci. Kýžený efekt se (nesporně za pomoci počasí) dostavil. Vývoj situace v dalších letech však lze předjímat jen stěží, z tohoto důvodu jsou výjimky časově omezeny na dva roky, aby se případné změny situace zohlednily v dalších rozhodnutích. Zákonný zákaz používat „intenzivní technologie“ se vztahuje pouze na území rezervací, první a druhé zóny CHKO; v případě CHKO Jeseníky se tak jedná o 36 % plochy lesů. Je potřeba říct, že ne na celé této ploše byly intenzivní technologie povoleny, to platí také pro použití biocidů. Snad ještě důležitější je dodat, že vzhledem k tomu, že se kůrovcová gradace na většině plochy CHKO Jeseníky - obzvláště v její západní části - prakticky neprojevila, vydané výjimky ani nebyly na většině shora uvedené plochy využívány, resp. nebyly ani potřebné. Lesní hospodáři o ně žádali preventivně, aby v případě kalamitní situace dopředu věděli, v jakých mantinelech se budou pohybovat. Rozsah je tedy z pohledu ochrany přírody přijatelný. Pro lesy na území 3. zóny, jež zaujímá 63 % území CHKO Jeseníky, se žádný podobný zákonný zákaz nevztahuje. Co se příkladu efektivity umožněných opatření týče, uvedli bychom např. oblast v okolí Suchého vrchu v majetku Biskupství ostravsko-opavského (LHC BOO Vrbno pod Pradědem), kde v posledních dvou letech těžby prakticky ustaly a kůrovci napadených stromů se zde objevuje naprosté minimum. Není to však zdaleka jediná oblast na území CHKO Jeseníky, podobná situace se opakuje na celé řadě lokalit. Jak již bylo zmíněno, při průběžném hodnocení situace se nám jeví, že asanační zásahy proti kůrovci svůj účel splnily.

O.B., SPJ a I.D., HDJ: Masivní kůrovcovou kalamitu z let 2018 a 2019 nezastavily holosečné těžby, ale chladné a deštivé roky 2020 a 2021. Pokud by sucho pokračovalo, byla by dnes velká část CHKO Jeseníky již odlesněna. I tak se odhaduje, že celková plocha kalamitních kůrovcových holosečí v CHKO Jeseníky je 2 500 hektarů. V kontextu rozlohy celé CHKO Jeseníky to může vyznít jako malý podíl, ale protože jsou tyto holoseče koncentrovány převážně v území na východě CHKO (tzv. Medvědí hornatina), mají zde dramatické dopady a horské lesy jsou zde už „děravé jako cedník“. V důsledku výjimek Správy CHKO je možné používat chemii a dělat plošné holoseče na drtivé většině plochy CHKO. Díky nám bylo zcela zakázáno použití chemie v národní přírodní rezervaci Rejvíz.

5. V čem jsou podle Vás názory a postoje dalších účastníků debaty týkající se managementu v CHKO Jeseníky akceptovatelné a v čem nikoliv? Proč?

F.B., LČR: V demokratické společnosti má možnost vyjádřit svůj názor každý. Pro mě osobně je důležitá odbornost, objektivnost sdělení a taky slušnost. Přidá-li se k tomu ochota vzájemně se poslouchat, může být diskuse vyvážená. Nakonec ovšem musí někdo rozhodnout. U některých ale bohužel postrádám uvědomění si, že s rozhodnutím souvisí i zodpovědnost.

L.K., BLO: V demokratické společnosti má každý právo vyjádřit svůj názor, ale ten nemusí být vždy respektován. Plně lze souhlasit s omezením smrku při obnově lesních porostů, se zvýšením zastoupení listnatých dřevin a vhodných jehličnanů, s tvorbou smíšených porostů tvořených více než dvěma druhy dřevin, které budou vůči škodám mnohem odolnější. Souhlas je i s omezením chemie na minimum. Rovněž souhlasíme s částečným ponecháním mrtvého dřeva na obnovovaných plochách. S čím ale souhlasit nelze, je úplné vyloučení smrku z našich lesů, dále ponechávání velkých ploch suchých porostů, což se nám jeví jako velký bezpečnostní problém pro pracovníky lesů i návštěvníky, a také požadavek dalšího rozšiřování bezzásahových území. Je třeba mít na paměti zájmy vlastníka, které mohou být odlišné od představ některých ekologů a ochránců.

A.B., ALSOL: Jakékoliv názory, které vycházejí z odborných a podložených informací a skutečností jsou akceptovatelné pro diskusi. Už méně se dá vést diskuse s názory, které pramení pouze z obecných, neúplných, případně lživých předpokladů.

M.H., CHKOJ: Součástí celého rozhodovacího procesu jsou kromě orgánu ochrany přírody a žadatele také nevládní organizace (NNO). Vlastníci/správci samozřejmě chtějí co nejširší mantinely - pokud možno tzv. „volnou ruku, aby mohli rychle a efektivně konat“. Vlastník/správce lesa chce na svém, resp. jemu svěřeném majetku trvale udržitelně hospodařit. NNO často vidí situaci jinak. Celkově se jednotlivých správních řízení na území CHKO Jeseníky aktivně účastní kolem deseti NNO. Jejich postoje a názory se různí. Ze strany dvou NNO - v oblasti kůrovcové problematiky také nejaktivnějších - jde o požadavky, které se dají ve všeobecnosti shrnout pod pojem „omezení zasahování“. V počátcích kůrovcové kalamity byl požadavek ponechat území první zóny (a v prvních letech gradace také území druhé zóny) zcela bez zásahu. Postupně se některé názory ve správních řízeních posouvaly, zasahování ve druhých zónách již tyto NNO nevylučovaly a požadavky se více týkaly parametrů podmínek vydávaných výjimek. Dle názoru jiných NNO má zasahování za splnění určitých podmínek svůj smysl. A mezi tím se pohybuje orgán ochrany přírody a rozhoduje. To vše za situace, kdy více než 73 % lesů CHKO Jeseníky je tvořeno hospodářskými lesy. Především lesy situované na území druhé zóny (a samozřejmě také třetí) jakožto výsledek lidské činnosti jsou druhově značně pozměněné ve prospěch smrku a již několik staletí intenzivně obhospodařovány. Tyto lesy vyžadují a ještě dlouhou dobu budou vyžadovat aktivní péči člověka. Připustit proto kůrovcovou gradaci navíc v člověkem založených smrkových lesích by možnost trvale udržitelně hospodařit a postupně měnit druhovou skladbu i prostorovou strukturu porostů omezilo na několik desítek let.

O.B., SPJ a I.D., HDJ: Postrádáme aktivnější výměnu názorů a diskusi mezi nevládkami, Správou CHKO a lesníky, abychom se mohli vzájemně více pochopit a hledat řešení. Sami jsme iniciovali několik jednání a velkou veřejnou besedu. Po dlouhé době se nyní konala konference na Červenohorském sedle, což bylo přínosné. Všem dalším účastníkům debaty zdůrazňujeme, že lesy ve 3. zóně (asi 70 % plochy CHKO) necháváme v kompetenci lesníků, pouze u 1. a 2. zón požadujeme ekologicky citlivé přístupy. Ve 2. zóně CHKO souhlasíme s prováděním včasných a efektivních zásahů. Pouze na 10 % plochy CHKO (zejména rezervace a 1. zóna) požadujeme bezzásahovost, protože je zde evropsky jedinečná příroda. V případě, že se nebude účinně chránit, může se Správa CHKO Jeseníky zrušit.