VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pro letošní ročník Veroniky jsme pro vás připravili malý seriál o geologii Zlínského kraje. Texty vychází z publikace Geologické lokality Zlínského kraje, kterou editoval a z velké části napsal autor tohoto textu. V úvodním článku vás seznámíme s hlavními událostmi, které byly důležité pro vznik Bílých Karpat a Vídeňské pánve zasahujících i do Zlínského kraje.

Počátek vývoje Karpat datujeme do druhohor - svrchní jury (stáří asi 150 milionů let [dále MA]), kdy docházelo k rozpadu superkontinentu Pangea. Jednotlivé kontinentální kry se osamostatňovaly a koncem druhohor nabyly podoby blízké dnešnímu stavu.

Počátkem druhohor došlo k významnému poklesu Českého masivu a vznikla protáhlá, asi 250 km široká mořská pánev (geosynklinála), kterou postupně od jihu zaplavil paleooceán Tethys. Ten se na dlouhou dobu stal místem vzniku flyšových a karbonátových sedimentů v oblasti současných vnějších Západních Karpat.

Období jury je charakteristické usazováním karbonátů, které se projevují v podobě valounů, různě velkých bloků nebo vápencových bradel. Typickou faunou moře Tethys byli amoniti - hlavonožci, jejichž fosilní schránky jsou zastoupeny ve vrstvách vápenců v Cetechovickém lomu (okres Kroměříž) a lomu Jasenice (okres Vsetín).

V období křídy dochází v oceánském areálu Tethydy k významným horotvorným procesům - tzv. alpinské orogenezi. Dochází k nápadným projevům alpinského vrásnění a k hlubokomořské sedimentaci jílovců.

Alpinská orogeneze

Alpinské horotvorné procesy jsou souborem několika tektonických událostí. V evropském prostoru odpovídají sérii kolizí mikrokontinentů. Alpinské vrásnění se skládá celkem z 12 fází. Problematika těchto geologických procesů je však složitá, proto pro přehlednost vybíráme pouze stěžejní fáze.
Mediteránní (subhercynská) fáze alpinského vrásnění (před 90 MA) se projevuje nástupem flyšové sedimentace, která je typická pro Západní Karpaty. Došlo k vyvrásnění a sunutí příkrovů v centrálních částech alpínského sedimentačního prostoru.

V laramické fázi přibližně před 65 MA vzniká rozsáhlý magurský sedimentační prostor, který je ze severu omezen slezským hřbetem a na jihu tzv. bradlovým hřbetem. Mezi těmito hřbety se nacházejí tři významné sedimentační prostory - račanský, bystrický a bělokarpatský. Zásadní vliv na tvorbu těchto prostor měla i vodní eroze okolních pohoří, která se projevovala usazováním pískovců, prachovců, jílovců, slínovců, vzácně i vápenců a slepenců. Flyšové sedimenty, které jsou typické střídáním jednotlivých vrstev, představují základ geologických jednotek zastoupených v rámci Zlínského kraje.

V helvetské fázi přibližně před 24 MA byla zakončena flyšová sedimentace v račanské pánvi a v celém magurském prostoru. Zanikají ledovcová údolí a mění se na mělčí pánve. Na předpolí magurského příkrovu vzniká karpatská předhlubeň. Tady se tvoří rohovcová souvrství, např. dynowské slínovce a šitbořické vrstvy. Posledně uvedené jsou bohatým zdrojem ichnofosilií, především v oblasti Litenčic v okrese Kroměříž.

Pro vývoj Karpat byla velmi důležitá štýrská fáze (přibližně před 16 MA). Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny došlo k nečekaným průnikům neovulkanitů v území jihovýchodně od Uherského Brodu. Průniky probíhaly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií a nachází se u obce Nezdenice. Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh od Bánova přes Komňu až k Bojkovicím. Ve štýrské fázi také došlo k poklesu podél geologických zlomů a ke vzniku Vídeňské pánve, která leží na styčné zóně Východních Alp a Západních Karpat. Zároveň do území Zlínského i Jihomoravského kraje proniká tropické moře. To však vlivem horotvorné činnosti postupně ztratilo kontakt se světovým oceánem, změnilo se ve vnitrozemské brakické moře a pozvolna se vyslazovalo.

Tropické moře zcela mizí v atické fázi (přibližně před 10 MA). Sedimentace pokračuje už jen ve vídeňské pánvi, která měla charakter vnitrohorské deprese s mírně brakickým jezerem. Občas byla oblast zaplavována a vznikala úrodná území zvaná marše. Z nich postupně vznikaly kyjovské lignitové vrstvy. Na území Zlínského kraje je nejznámější lignitová sloj u Medlovic v okrese Uherské Hradiště, dnes chráněná jako přírodní památka Medlovický lom.

Pleistocén

Začátek pleistocénu (starší čtvrtohory) je typický celosvětovým ochlazením, po kterém následovalo střídání dob ledových (glaciálů) s teplejšími dobami meziledovými (interglaciály). Odhadem až 30 % zemského povrchu bylo v glaciálech pokryto ledem. Severský kontinentální ledovec v poslední době ledové zasahoval až na Ostravsko.

Změna klimatu měla zásadní vliv na geomorfologii pohoří Západních Karpat. Během glaciálů dochází k masivní mrazové erozi hornin a jejich následnému vodnímu a větrnému transportu. Vznikaly mocné vrstvy náplavových kuželů, svahových usazenin štěrků, vátých písků a spraší.

Karpatské horské oblasti byly zvolna vyzdvihovány a dodávaly zvětraliny, které byly jako říční sedimenty (zvláště písky a štěrky říčních teras) ukládány v nížinách, především v oblasti Hornomoravského a Dolnomoravského úvalu. Nejjemnější materiál byl v období periglaciálního klimatu naván větrem a usazen jako spraš nebo jako váté písky u Polešovic (10 km jižně od Uherského Hradiště).

Pohoří Karpat byla během glaciálů bez dřevinné vegetace a snadno podléhala ledovcové erozi a mrazovému zvětrávání. V puklinách skal se díky tomu vytvářely unikátní tvary jako mrazové sruby, tory, skalní věže, skalní hřiby, viklany, kamenná moře, skalní pukliny, skalní mísy a mrazové klíny. Setkáme se s nimi na pískovcových skalních útvarech Chřibské, Hostýnské, Vsetínské a Vizovické vrchoviny.

Holocén

Představuje nejmladší geologické období, které začalo s koncem poslední doby ledové, přibližně 11 700 let před naším letopočtem. V podstatě se jedná o interglaciál s charakteristickou změnou klimatu - postupným oteplováním s několika studenými výkyvy.

V tomto období se Karpaty opět pokrývají dřevinami. Vznikají pěnovce - sedimenty vzniklé v prameništích z vody bohaté na hydrogenuhličitan vápenatý. Na příhodných místech se vytvářejí charakteristické stupňovité pěnovkové kaskády. Tyto pórovité sladkovodní vápence stále vznikají v Bílých Karpatech, Chřibech, v Hostýnských i ve Vsetínských vrších.

S narůstajícím vlivem člověka přibývají i nové antropogenní tvary georeliéfu - lomy, které na jednu stranu poškozují nebo i ničí některé geologické útvary, na druhou stranu odkrývají skryté unikátní geologické profily, které budou součástí letošního seriálu o geologických zajímavostech Zlínského kraje.

Pavel Šnajdara (1966), ochránce přírody, geograf a regionální publicista zejména pro oblast Zlínského kraje, též fotograf věnující se dokumentární fotografii a krajinářství.