Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
20. 5. 1935 - 11. 12. 2022
Krajina Vyškovska nepůsobí ve srovnání se známějšími krajinami okázalou nádherou. Její krásu je třeba objevovat trpělivým poznáváním. Při osobním vhledu do místních ekologických vztahů však objevíme její půvab i její zranitelnost. Rousínovský ornitolog Jiří Bartl se v rozlehlých lánech polí, remízcích, sadech i lesích Vyškovska vyznal jako málokdo jiný. K součtu kilometrů, které s dalekohledem, videokamerou a fotoaparátem především v okolí Rousínova nachodil, se jiní nepřiblíží snad ani při jízdě autem. Tak vzniká skutečná znalost přírody a zákonitostí jejího fungovaní. Jiří Bartl byl opravdovým znalcem našeho regionu, zvláště zdejšího ptactva.
Ornitologii se věnoval s mimořádnou vášní. Byla to vášeň nakažlivá. Dokázal pro ni strhnout své přátele i širší okolí. Na jeho zapálené a poučné povídání jsme se těšili, podobně jako na novinky z ptačího světa. Člověk měl neustále přehled o tom, kde v okolí se ten který vzácný druh zrovna objevil, jaký zpěv je pro dané období typický nebo na kterém světadílu se momentálně nachází pták okroužkovaný na Vyškovsku.
U poznávání přírody však aktivity Jiřího Bartla nekončily. Byl jejím zapáleným ochráncem. Vyhlášenými se staly jeho výroba, vyvěšování a péče o desítky a stovky ptačích budek jako náhrady za ubývající přirozené hnízdní příležitosti pro drobné pěvce i velké sovy. Své znalosti předával dětem i dospělým přímo v terénu. Legendární pak bývalo jarní Vítání ptačího zpěvu, které pořádal a vedl pět desítek let. Svým nezaměnitelně podmanivým přístupem tak k lásce k přírodě nasměroval několik generací.
A tak, když si v budoucnu vzpomenu, přihodím ptákům do krmítka o hrst semen navíc. To, aby měli i „od pana Bartla“. Zemřel právě v době začínajících mrazů, kdy je nejvyšší čas vytáhnout z kůlny zaprášené krmítko a pověsit ho na větev nejbližšího stromu.
Pavel Klvač