VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Petrovicko, poměrně mladý přírodní park o rozloze 2 318 ha, je jedním z dnes už celkem 19 středočeských přírodních parků. Od roku 2008 se nachází v jihovýchodní části okresu Příbram na katastrálních územích Kojetín u Petrovic, Mašov, Obděnice, Petrovice u Sedlčan, Ratiboř I, Vilasova Lhota, Zahrádka u Petrovic, Žemličkova Lhota a na části katastrálního území Skoupý.

Charakteristika oblasti

Petrovicko představuje soubor mimořádných hodnot, a to z hlediska krajinářského, historického, památkářského, geologického, botanického i zoologického. Typický krajinný ráz parku určují nepravidelně rozmístěné kameny a kamenné skalky, remízy a mimolesní dřeviny. Proto se mu také výstižně přezdívá Kraj kamenů. Geologické podloží zdejší oblasti tvoří středočeský žulový pluton, který vlivem erozní činnosti vody dal vzniknout četným izolovaným balvanům, vytvářejícím malebné a výrazné krajinné dominanty. Na okrajích plutonu se dotykem s hloubkovými vyvřelinami vytvořil metamorfovaný sedlčansko- krásnohorský ostrov z rohovců, břidlic, slepenců a krystalických vápenců.

Hlavním vodním tokem oblasti je říčka Brzina, do které se vlévá Varonský potok (poněkud zvláštní název vznikl zkomolením názvu Baronský). Najdeme zde i soustavu rybníků z 15. a 16. století, největší jsou Bratřejovský Velát, Horní (někdy také Velký) obděnický rybník a Dolní obděnický rybník. Na mnoha místech přírodního parku se uchovaly vzácné a chráněné rostliny - např. hořeček brvitý, pelyněk metlovitý, vemeník dvoulistý, kokořík, jalovec obecný a jiné vzácné rostliny.

Osobitý ráz krajiny je tvořen kulturní lesostepí, která vznikla mýcením původních porostů při zakládání zemědělských osad. Dochovala se zde sídlištní struktura z období kolonizace hvozdu, tj. z 12.-13. století. Území na pomezí jižních a středních Čech nebylo v minulosti příliš vyhledávané, též kvůli kamenité půdě, nevhodné k zemědělství. Přesto - lidé si s kameny nějak poradili - má tato oblast bohatou a pozoruhodnou historii. Současným problémem přírodního parku jsou krádeže a mizení balvanů, které lidé používají jako dekoraci na zahrady a skalky.

Husova kazatelna a Vrškámen

Na území přírodního parku se nacházejí dvě maloplošná zvláště chráněná území. Jedná se o přírodní památky Husova kazatelna a Vrškámen. Husova kazatelna je pravděpodobně největší viklan v České republice, 2,7 m vysoký, téměř 3 m široký a přes 4 m dlouhý. Na skalním podkladu spočívá volně malou ploškou, takže je možné ho uvést do pohybu. Na jeho horní ploše je velká skalní mísa o rozměrech 100 × 90 cm, hluboká 70 cm, lidově pojmenovaná „obětní mísa“, a žlábkové škrapy. Viklan roku 1875 objevil lobkovický stavební rada Jan Pudil, ale přes veškerou snahu se mu nepodařilo najít pověst, která by potvrdila jeho domněnku, že místo sloužilo v pohanských dobách k obětním účelům. Každopádně jde o zajímavé místo. Vypráví se, že když po nuceném odchodu z Prahy pobýval Mistr Jan Hus nejen na Kozím Hrádku u Tábora, ale roku 1413 také na blízkém hradu Zvěřinec, chodíval po okolí a několikrát zavítal i k tomuto viklanu. Pronášel u něj prý svá kázání ke shromážděným lidem. Také další balvany na území 9,1 ha velké přírodní památky mají své místní názvy, např. Zkamenělá žába, Hřib, Pecen chleba apod.

Přírodní památku Vrškámen, vzdálenou jen 2 km vzdušnou čarou od Husovy kazatelny, nalezneme v polích za Petrovicemi. Osamocený balvan o rozměrech 3,5 m × 5,5 m a výšce 3,2 m je tvořen porfyrickým syenitem až syenodioritem typu Čertova břemene (středočeský pluton). Není tolik „viklanovitý“, ale zato se může pyšnit dvěma nej. Je největším volně ležícím balvanem na území středních Čech a zároveň jde o jedno z našich plošně nejmenších chráněných území - 0,0863 ha.

Obec Petrovice

leží na pravém břehu Vltavy mezi městy Milevsko a Sedlčany. Petrovice se rozkládají v mělké kotlině (450 m n.m.) ze všech stran obklopené kopci a návršími, z nichž nejvyšší je Kozlov (709 m n.m.). V současné době mají asi 1 400 obyvatel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219, kdy je připomínána jako sídlo vladyků. Ve 12. století tu sídlil vladyka Petr a jeho bratr Obiden. Podle nich byl pojmenován městys Petrovice a blízká ves Obděnice.

Dominantou náměstí i celé obce je zcela zrekonstruovaný kostel sv. Petra a Pavla. Tento původně gotický kostel je písemně zmiňován už v roce 1350. Gotické prvky lze nalézt v žebroví presbytáře a na jižní straně na portále. Později byl kostel pod jezuitským vlivem barokně přestavěn. V obci se nacházejí i dvě původně jezuitské koleje, postavené vedle kostela v roce 1651. Poměrně skromná stavba byla později přestavěna na jednopatrový zámeček s renesanční úpravou.

Toulky Petrovickem

Oblast nabízí ideální podmínky pro pěší turistiku i cykloturistiku. Najdeme zde naučnou stezku Petrovicko, která začíná i končí právě v Petrovicích. Trasa měří téměř 27 km, překračuje území přírodního parku, vede přes vápencové stepi, jeskyně a řadu vyhlídek až ke kostelíkům, kapličkám a mlýnům na říčce Brzina.

Pro cyklisty je připraven jeden ze dvou Krčínových okruhů - Obděnický. Je spojen se jménem jednoho z nejslavnějších rybníkářů v Čechách Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který ke konci svého života obýval tvrz v Obděnicích. Krčín nechal v kraji vybudovat několik rybníků, které stále dobře slouží. Podle pověsti Krčínovo sídlo v nedalekých Křepenicích stavěl čert, s nímž uzavřel sázku, ale protože byl všemi mastmi mazaný, před kuropěním vypustil kohouta, který zakokrhal, a čert musel svou práci přerušit a vzdát se jeho duše. Podle jiného podání však nakonec v čertových spárech přece jen skončil a po smrti se prý zjevoval před tvrzí v Obděnicích zapřažen do pluhu. Pobízel ho čert. Vesničané s hrůzou vzpomínali, jak za zimních nocí na zamrzlém rybníku pod vsí „orali čerti led“. Někteří z nich byli dokonce ochotni odpřisáhnout, že docela jasně slyšeli ďábelský smích a pokřikování: „Šlehni Krčína!“ Ráno se prý na ledové pokrývce rybníka válely poházené kusy přetrhaných řetězů. Jiná pověst vypráví, že Jakub Krčín uložil ve sklepení obděnické tvrze tři kádě vrchovatě naplněné zlaťáky. Dodnes však tento poklad nikdo nenašel. Sklepení jsou nepřístupná a zasypaná. Táhnou se prý od místa bývalé tvrze až pod kostel. Prý…

Mgr. Lubomír Bartoš (1981) - doktorand Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a zaměstnanec CENIA, lubomir.bartos(zavináč)centrum.cz