VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

K charakteristickým dřevinám rostoucím v říčních nivách patří topoly. Jejich život je úzce vázán na písčité náplavy, jedině zde mohou totiž vyklíčit jejich drobná semena. Bohužel tyto biotopy jsou dnes kvůli regulacím řek velmi vzácné a některé druhy topolů se dnes postupně stávají ohroženými dřevinami. Topoly jsou relativně krátkověké dřeviny, ale díky rychlému růstu mohou dorůstat velmi značných rozměrů. V České republice přirozeně rostou tři druhy topolů a jeden ustálený kříženec. Všeobecně rozšířený je topol osika, dále je to topol bílý, jejich kříženec je topol šedý (Veronica č. 5/2008, s. 24-25). Posledním druhem je topol černý, který je uveden v červeném seznamu ohrožených druhů rostlin ČR. V Biosférické rezervaci Dolní Morava lze najít mohutné exempláře topolu bílého, topol černý je zde již velmi vzácný. Jím také končí sedmidílný seriál o pozoruhodných stromech Pohanska.

Topol černý je strom velkých rozměrů se silným kmenem a rozkladitou korunou. Dosahuje výšek 30-40 m, průměru kmene 1,5-2 m a dožívá se stáří asi 150 let. Kmeny starých stromů, nápadné kořenovými náběhy a hrubou černou hřebenitou borkou, mají objem až 40 m³. Kořenový systém je dvojího druhu: jednak jdoucí hluboko až k podzemní vodě, zvláště ve vzdušných půdách, jednak do široka rozprostřený blízko povrchu, sahající značně daleko za obvod koruny. Výmladková schopnost je vydatná na kmeni i na pařezu, druh snáší seřezávání na hlavaté tvary podobně jako vrba. Listy jsou kosníkovité, na bázi široce klínovité.

Strom je dvoudomý, plodí někdy už v 10 letech. Převislé samčí jehnědy jsou kratší než samičí, samčí květy mají karmínově červené tyčinky, samičí květy zelenavé blizny. Velké množství ochmýřeného semene dozrává krátce po vyrašení listů, uvolňuje se z drobných tobolek a je větrem roznášeno na velké vzdálenosti. Klíčivost je zpočátku vysoká, ale rychle klesá, přibližně během dvou měsíců na nulu. Za příznivých podmínek dojde k vyklíčení během 12 hodin.

Topol černý je světlomilná dřevina, která ani v mládí nesnáší zastínění. Potřebuje půdy přiměřeně vlhké, voda však nemusí být blízko povrchu, protože kořeny pronikají do značné hloubky, ale je důležité, aby to byla voda pohyblivá, nikoliv stojatá. Dobře snáší stoupnutí hladiny nad půdní povrch při záplavách. V době vegetace vydrží ve vodě až 50 dní. Typická stanoviště topolu černého se vyznačují písčitými až štěrkovými půdami. Je však značně přizpůsobivý, dokonce nalétá a ujímá se na haldách kamenné hlušiny. Hůře snáší suché půdy, živoří na rašelinných půdách. Na rozdíl od jiných druhů a kříženců odolává invazi jmelí bílého. Nápadné jsou hálky na řapíku způsobené mšicí rodu Pemphigus.

Topol černý a většina jeho kříženců dobře odolávají znečištěnému ovzduší měst a průmyslových oblastí. Individuální rozdíly mezi klony jsou však značné. Druh s velkým areálem roste v teplejších částech Evropy, Asie a severní Afriky, těžištěm rozšíření je oblast Středomoří. Vertikální rozšíření je ve velké části areálu omezeno na nejnižší polohy, vyskytuje se převážně v pruzích lužních lesů podél větších toků, jen vzácně vystupuje do podhorských a horských poloh (ve středoasijských pohořích do 2 600 m n.m.). Na našem území je přirozeně zastoupen rovněž jen v lužních lesích u velkých řek a jejich přítoků. Těžiště rozšíření je v teplých úvalech Labe a Ohře, dále v úvalech Moravy, Dyje, Svratky a Odry. Spolu s vrbami obsazuje v lužním lese nejnižší polohy přímo podél vodního toku na mladých aluviích, kde nejdéle trvají záplavy a materiál půdního povrchu je stále v pohybu.

Topol černý patří k rychle rostoucím dřevinám. Dříve mělo topolové dřevo s jádrem a bělí jen omezené upotřebení, a to hlavně v truhlářství, bednářství, řezbářství a používalo se i jako palivo. Dýhy pěkně fládrovaného dřeva svalcových kmenů se rovněž používaly k imitaci některých zámořských dřev. Kůra v minulosti nacházela využití při výrobě třísla v koželužství a barviv v textilním průmyslu. Topolová kůra může nahradit dovážený korek a hodí se k výrobě plováků, záchranných pásů apod. Ke zhotovování sítí se používalo lýka. Listí sloužilo jako krmivo pro dobytek, z pupenů se lisoval olej.

Mimo les se topol černý a různé kultivary uplatňují při ozeleňovacích pracích všude tam, kde je dost místa. Ovšem jediným hojně rozšířeným kultivarem čistého druhu je známý „vlašský topol“ (P. nigra cv. Italica). Je to prašníkový klon, který se vysazuje u nás ve stromořadích, u budov, podél vodotečí, v ochranných lesních pásech, u hřišť apod. snad už dvě století. Do městských ulic se hodí pro úzkou korunu, ale vadí silně vyvinuté kořenové náběhy, které zdvihají dlažbu a bortí zídky. Druh je jedním z rodičů množství klonů tzv. produkčních topolů Populus × canadensis - topol kanadský (syn.: P. × euroamericana). Po druhé světové válce prošla Česká republika topolovou „mánií“, kdy se klony tohoto křížence i jiné druhy topolů vysazovaly velice často zejména do břehových porostů při regulaci řek a také do nově zakládaných větrolamů, hojně se vysazovaly i do plantáží rychle rostoucích dřevin (lignikultur).

Zbytky populace v dyjsko-moravském luhu

Téměř na soutoku řek Dyje a Moravy, u hraničního kamene z doby Marie Terezie, ještě nedávno rostl legendární obří topol černý s obvodem kmene přibližně 7,5 m. Dnes se zde nachází pouze jeho torzo, asi 1,5 m vysoký pařez a ležící zbytek monumentálního kmene. Torzo stromu, který asi pamatoval čas umístění hraničního kamene, dnes symbolizuje drastické snížení četnosti populace černých topolů.

V Horním lese u Lednice, nedaleko mokřadu Pastvisko, se vyskytuje snad největší vzácnost oblasti - jeden z posledních zástupců místní proslulé populace tzv. očkových topolů. Strom má v obvodu kmene 525 cm a výšku 26 m. Tato zvláštní růstová forma topolů byla vysoce ceněna pro zajímavě utvářené dřevo s dekorativní texturou, způsobenou hojným výskytem spících pupenů (oček) na bázi kmene, dřevo se používalo k výrobě okrasných kusů nábytku. Velká populace očkových černých topolů bohužel nenávratně zmizela pod hladinou novomlýnských nádrží.

V Horním lese nedaleko Starého jezu zůstal na pasece jako výstavek mohutný topol černý, který je zde ponechán jako zdroj dnes již nesmírně cenných původních genů. Je to dosud vitální jedinec, s obvodem kmene 575 cm a výškou 28 m, který snad díky svým rozměrům unikne zubům bobrů, jichž je v blízkém okolí značné množství.

Srovnání se světem

V ČR je nejmohutnějším památným jedincem takzvaný Konárovický topol s úctyhodným obvodem 800 cm a výškou 36,5 m. Jeho věk se odhaduje na 250-400 let. Nachází se v obci Konárovice (okr. Kolín). Z mohutného kmene zbývá jen skořepina, ale je impozantní. Ve 2 m vyrážejí z kmene tenké větve. V břehovém porostu Opavy roste topol s obvodem kmene 628 cm.

Na Slovensku je mezi památnými stromy největší topol v Šamoríně, okres Dunajská Streda, který měří v obvodu 650 cm, výška dosahuje 25 m a věk asi 200 let. V Nizozemsku (Heemstede, Noord-Holland) je mezi monumentálními stromy uváděn jako nejstatnější topol s obvodem kmene 650 cm a výškou 35 m. V Anglii (Crickhowell, Powys) roste topol vysoký 24 m s obvodem kmene 710 cm, ale jedná se o varietu betulifolia.

Doc. Dr. Ing. Petr Maděra - Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně petr.madera(zavináč)mendelu.cz