Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
Brněnská zoologická zahrada, pro veřejnost otevřená 30. srpna 1953, kladla od svých počátků důraz na osvětu a vzdělávání. Obě tyto disciplíny přivedl na vysokou úroveň RNDr. Bruno Valoušek, bývalý středoškolský profesor biologie a vynikající přírodovědný polyhistor, který dokázal o botanických, zoologických a geologických zajímavostech jižní Moravy nadšeně vyprávět. V Zoo Brno Valoušek pracoval od roku 1955 jako lektor osvětového oddělení. Za nejdůležitější oblast práce osvětáře zoologické zahrady Valoušek považoval průvodcovskou službu s výklady (jak nazýval přednášky u expozicí zvířat či při promítání diapozitivů). Provádění skupin návštěvníků zoologickou zahradou, poskytované zájemcům o bližší poznání chovaných druhů, musí podle něj být svěřeno jen vysoce kvalifikovanému a zaujatému pracovníkovi, nikdy nesmí být považováno za pouhý nemilý přídavek k ostatním povinnostem.
Významným pedagogickým počinem Bruna Valouška bylo v roce 1956 založení zájmového kroužku mladých biologů, který pak vedl až do roku 1971. Kroužek vznikl spontánně, vlastně náhodou, nebyl to nějaký předem stanovený cíl. Když doprovázel po zoologické zahradě skupiny návštěvníků zvědavých na podrobnosti ze života zvířat, všiml si, že mezi jeho posluchači se opakují stejné mladé tváře. Mladé lidi oslovil a zjistil, že mají značné znalosti zoologie. Proto mladým příznivcům světa zvířat nabídl pravidelné návštěvy zoo, kde by si ve skupině stejně zaměřených jedinců mohli znalosti prohlubovat.
Mladí biologové vlastnili průkaz, který je opravňoval k volnému vstupu do zoo. Valoušek jim do průkazu zaznamenával přítomnost v kroužku a téma probrané látky. Docházku do kroužku si mohli občas zpestřit výletem do jihomoravských chráněných lokalit, kam je Valoušek rád doprovázel. Do kroužku chodili mladí lidé různého věku, byli mezi nimi žáci základních škol i středoškoláci a nápaditá praktická cvičení přitahovala i některé starší absolventy Valouškova kursu studující na vysokých školách. Členové kroužku podle Valouška vykazovali zvláštní typ nadání. Měli totiž vyvinutý jakýsi šestý smysl pro sebemenší změnu či pohyb v přírodě.
Už krátce po nástupu do zoo Valoušek zval na Mniší horu i učitele základních škol s jejich žáky na exkurze doplňující školní výuku biologie. Výuku a osvětu Valoušek přenášel i mimo zoo. S přednáškami o brněnské zoo, o zvířatech, která v ní žijí, ale i o přírodě jižní Moravy, doprovázenými promítáním diapozitivů, navštěvoval základní školy, které si mnohdy samy vyžádaly jeho pomoc při výuce biologie.
Bruno Valoušek se narodil v roce 1888 v Jičíně, kde absolvoval gymnázium. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity studoval přírodopis, fyziku a matematiku, ale i zpěv. Po promoci vyučoval na několika středních školách na jižní Moravě, například na zahradnické škole v Lednici, jeho hluboký hlas zněl v Pěveckém sdružení moravských učitelů a ve 20. letech byl také sbormistrem a ředitelem Hudební školy Matice břeclavské. Pracoval i vědecky, jeho specialitou byli malí korýši, mezi nimiž objevil několik dosud nepopsaných druhů.
Erudovaný biolog a talentovaný pedagog s renesančním rozhledem, uctívající stejně vědu i umění, měl konflikty s oběma totalitami, které se přehnaly naší zemí. V roce 1942 byl vězněn a po roce 1948, kdy působil v brněnském Státním učitelském ústavu, musel veřejné školství opustit. Bruno Valoušek zemřel roku 1971 jako třiaosmdesátiletý a v zoo pracoval do svých téměř posledních dní.
Kolegové a následovníci z osvětového oddělení si Valouškovy přednášky i jeho praktická cvičení s mladými biology osvojovali, přebírali a doplňovali. Brzy se pak staly základem výukových programů, které Zoo Brno nabízela školám různých stupňů.
Eduard Stuchlík