VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Česku zodpovídá za naplňování Ramsarské úmluvy Ministerstvo životního prostředí. Funkci poradního orgánu ve věcech ochrany mokřadů vykonává Český ramsarský výbor (ČRV), který je složen ze zástupců MŽP, pracovníků státní ochrany přírody, pracovníků vědeckých a výzkumných pracovišť a zástupců nevládních organizací. Při řešení vědeckých otázek využívá ČRV Expertní skupinu, jejímiž členy jsou odborní pracovníci, kvalifikovaní v ochraně mokřadů a vodního ptactva. ČRV má v současné době 9 členů a za dobu své existence přijal celou řadu usnesení. Tato usnesení putují k ministru životního prostředí, který je potom může (ale nemusí) využít ve své rozhodovací činnosti.

Jedním z důležitých usnesení našeho výboru bylo stanovisko k použití olověných broků v mokřadech. V roce 2020 vešlo v platnost nařízení EU o zákazu používat olověné broky. Členské státy mají dvě možnosti, jak nařízení splnit. Buď zavedou úplný zákaz olověných broků (tak to udělali Nizozemci a Dánové), anebo zakážou olovo pouze při lovu v mokřadech, pak však musí jednoznačně vytyčit, kde jsou a kde nejsou mokřady. ČRV doporučil tehdejšímu ministrovi (Brabec, za ANO), aby byl v ČR vyhlášen úplný zákaz olověných broků. Asi moc nepřekvapí, že se Česká republika i přes naše doporučení vydala cestou vytyčování hranic mokřadů. Myslivecké organizace se tomu ovšem usilovně bránily a už v roce 2021 se dostalo do zákona o myslivosti ustanovení, že olověné broky se nesmějí používat k lovu vodního ptactva. Účinnost tohoto ustanovení byla odložena o 10 let, aby se myslivci mohli na změnu připravit. Místo toho „vyjednali“ změnu zákona, která říká, že se olověné broky nesmějí používat k lovu vodního ptactva na mokřadech a připravuje se mapový podklad, který určí, kde je mokřad. Zároveň Českomoravská myslivecká jednota zaslala ministrovi ŽP dopis, kde jasně dokládá, že respektování hranic mokřadu v terénu je tak složitá záležitost, že to nelze v praxi dodržet. S tím se naprosto ztotožňuji. Až na to, že to byli právě myslivci, kteří to zamotali. A až si vyzkoušejí bezolovnaté střelivo, snad se dočkáme i úplného zákazu prodeje olověné munice. Bude to jednodušší pro myslivce, kontrolní orgány, ale hlavně pro ptáky. Olověný brok se totiž otírá při průchodu tělem zvířete a malé částečky olova zde zůstávají. Jsou to kousky tak malé, že je v jídle vůbec nezjistíme, v opakovaných dávkách narušují imunitní systém, poškozují mozek a vedou k chronickým poruchám kardiovaskulárních, vylučovacích či pohlavních orgánů. Chronická otrava olovem způsobuje i snižování IQ. Stejné problémy způsobují broky a jejich pozůstatky i dravcům. Pro orly mořské, luňáky, motáky, krkavce, ale třeba i pro některé sovy jsou postřelená nebo otravou oslabená zvířata ideální kořistí. Zhruba jen 1 % (!) broků zasáhne cíl, ostatní dopadnou do krajiny. Hrabaví ptáci je mohou polykat místo kamínků (gastrolitů), které potřebují k trávení, vodní ptáci, jako jsou kachny a husy, je většinou spolknou při sběru ze dna. A protože na setkání s broky je evoluce nepřipravila, otráví se. Pokud se budou používat broky ocelové, jejich polykání je bezproblémové.

Dalším významným usnesením bylo stanovisko ČRV k Soutoku. Zní takto: „Český ramsarský výbor doporučuje vyhlásit národní přírodní rezervaci Lanžhotské pralesy a národní přírodní památku Soutok/Pohansko v rozsahu navrženém AOPK ČR, jako nezbytnou podmínku ochrany nejcennějších biotopů a intenzivně připravovat vyhlášení CHKO Soutok, které je dle odborného názoru Českého ramsarského výboru nutnou a dlouhodobě udržitelnou formou ochrany a péče o území mezinárodně významných Mokřadů dolního Podyjí a zde probíhajících přírodních procesů.“ I když ministr Babec usnesení opět ignoroval, jeho nástupce v úřadě (Hladík, za KDU-ČSL) si je vzal za své a zdá se, že věci se začaly hýbat.

Úspěšnější jsme byli s usnesením k přehradě/poldru Skalička. Ministerstvo zemědělství navrhlo změnu plánovaného poldru Skalička na „vodní dílo Skalička“, což by de facto umožnilo výstavbu přehrady se všemi negativními vlivy na EVL Hustopeče-Štěrkáč. Zároveň by výstavbou hráze přes hlavní část toku Bečvy došlo k nežádoucí změně říčního kontinua, vzniku migrační bariéry pro živočichy a zásadnímu ovlivnění přírodních léčivých zdrojů v oblasti lázeňského areálu Teplice nad Bečvou. ČRV se proti změně ostře ohradil, ale naštěstí jsme nebyli sami, takže změna neprošla.

Nejúspěšnější jsme byli ve věci kanálu Dunaj-Odra-Labe. Vláda ČR usnesením ze dne 5. 10. 2020 uložila ministru dopravy zahájit přípravu výstavby plavebního kanálu na Odře v úseku Ostrava-Svinov - Koźle v Polsku. ČRV přijal nesouhlasné stanovisko a uvedl důvody:

1. Záměr splavnění řeky Odry od Ostravy po stání hranici je škodlivý a odporuje cílům stanoveným v Ramsarské úmluvě.

2. Záměr přímo ohrožuje předměty ochrany EVL a přírodní památky Hraniční meandry Odry a předměty ochrany ptačí oblasti Heřmanský stav - Odra - Poolší.

3. ČRV je přesvědčen, že vláda jednala na základě neúplných a částečně zmanipulovaných údajů o ekonomické a ekologické výhodnosti projektu.

Od záměru stavby kanálu se skutečně upustilo, ale pohříchu nikoliv kvůli našemu striktnímu stanovisku, ale především proto, že po volbách vznikla nová vláda a také prezident Zeman jako hlavní propagátor díla odešel do (námi) netrpělivě očekávané výslužby.

Český ramsarský výbor tedy není spolkem, jako je třeba Český helsinský výbor, nýbrž poradním orgánem. Nemá žádné výkonné pravomoci, ale může hlodat jako svědomí.

Mojmír Vlašín (1954), rodák z Brna. V letech 1990 až 1995 pracoval v Českém ústavu ochrany přírody na pozici náměstka ředitele. V letech 1996 až 2019 pracoval v Ekologickém institutu Veronica jako ekolog zoolog. Na Fakultě sociálních studií MU v Brně externě učí od roku 2000. Mezi roky 2006 a 2018 byl statutárním zástupcem (předsedou představenstva) Lesů města Brna. Pět volebních období byl zastupitelem města Brna. Členem Českého ramsarského výboru je od roku 2002, od roku 2018 působí jako jeho předseda.