Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Co nás letos zaujalo v přírodě


Zdeněk Laštůvka, Hana Šefrová, č. 6/2009, str. 27

Živočichové, zvláště ti drobní, bezobratlí, mají rozmanité ekologické nároky. Některým vyhovuje spíš vyšší, jiným nižší teplota, jedni nesnášejí příliš horký a suchý květen, druzí zase deštivý červenec a další třeba zimní plískanice. Proto je každý rok jiný a zvláštní. Podle toho, jaké zrovna panuje počasí nebo jaké bylo v předcházejících měsících, jsou některé druhy početné, jiné vzácné, nebo je vůbec nepotkáme. Jak to letos vypadalo s hmyzem, bylo možné pozorovat něco zajímavého nebo neobvyklého?

Naše druhy hmyzu přečkávají zimu obvykle v klidové fázi nazývané diapauza. Aby dobře proběhla, musí být zima přiměřeně chladná, mrazivá a také dostatečně dlouhá. To bylo letos splněno a zdálo se, že hmyzu bude hodně. Časný příchod jara s vysokými teplotami už v dubnu sice urychlil vývoj některých druhů, poněkud dříve k nám dorazily také některé tažné druhy motýlů, ale řadě jiných uškodil. Květen byl skoro v normálu, zato deštivý červen se negativně podepsal na úbytku mnoha druhů. A možná se stal, společně s dubnovými horky, příčinou malé početnosti řady druhů hmyzu v červenci a srpnu, i když počasí v létě bylo obvyklé. Vývoj mnoha druhů se zjevně urychlil a ve druhé polovině srpna bylo např. na jihomoravských stepích již poměrně mrtvo. Ještě uvidíme, jaký bude podzim (příspěvek je psán počátkem září).

Někoho letos trochu více obtěžovaly vosy a ještě více bylo sršní. V obou případech přečkávají zimu oplozené samičky (vosy i sršně jsou blízcí příbuzní, patří do stejné čeledi sršňovití a vědecky do téhož rodu Vespa) a jejich přezimování zjevně proběhlo dobře. Na jaře si zakládají hnízda, o která se do vylíhnutí prvních dělnic musejí starat samy. Při časném nástupu jara a vysokých teplotách k tomu došlo velmi brzy. Později pokračují ve stavbě hnízda již jen dělnice a jejich počet rychle roste. Nejvíce jich bývá koncem léta a počátkem podzimu - velká hnízda vosy obecné (Vespula vulgaris) mají na konci sezony až 2 000 a hnízda sršní (Vespa crabro) až 5 000 jedinců. Teprve koncem léta se líhnou samičky (matky) a samci, kteří nedlouho po svatebním letu hynou. Samičky se již do hnízda nevracejí a vyhledávají vhodné místo k přezimování. V průběhu podzimu dělnice i stará matka postupně hynou a společenství zaniká. Kolonie vos jsou v naší klimatické oblasti vždycky jednoleté, nikdy znovu neobsazují loňské hnízdo. Vosy nám příležitostně vadí tím, že poškozují zrající ovoce, ale převážně se živí hmyzem a jsou užitečné. V letošní zimě úspěšně přezimovaly také samičky čmeláků, zjara jich bylo více než v minulých letech, ale později během roku již čmeláci nápadněji početní nebyli.

Od poloviny srpna se na jižní Moravě místy početněji objevovala velká, u nás nepůvodní slunéčka Harmonia axyridis. Vytvářejí rozmanité formy, červené i černé, s různým počtem teček. Velmi hojně se vyskytovala již v loňském roce. Tento druh slunéčka pochází z Východní Asie a do jiných částí světa byl vysazen jako vhodný regulátor mšic. Asi to nebyl nejlepší nápad, zdá se, že je nepříjemným konkurentem našich slunéček, likviduje i další užitečné druhy a patrně má i jiné negativní vlivy.

V letošním roce bylo také hodně kudlanek nábožných (Mantis religiosa), což je již dlouhodobější záležitost nesouvisející s letošním počasím. Počasí nezavinilo ani to, že letos nebyly téměř žádné babočky kopřivové (Aglais urticae). Jejich početnost kolísá v dlouhodobých nepravidelných intervalech, roky hojnějšího výskytu jsou obvykle vystřídány víceletými obdobími, kdy motýla skoro nevidíme. O neuvěřitelně početném tahu baboček bodlákových (Vanessa cardui) jsme referovali ve 3. čísle Veroniky. Jejich housenky následně na některých místech jižní Moravy zkonzumovaly bodláky a někde škodily i na polích se sójou. Motýli, kteří se vyvinuli u nás, se postupně ztrácejí.

Letos byli také poměrně hojní admiráli (Vanessa atalanta), i když zdaleka nepřiletěli v takovém počtu jako babočky bodlákové. Počátkem září zde ještě jsou, odletují později, často až v průběhu října. A když je velmi teplá zima, mohou u nás dokonce jednotliví motýli přezimovat, což babočka bodláková nedokáže. Babočky paví oko (Nymphalis io) bylo možné pozorovat celý rok, ale příliš hojné nebyly. Zato nejmenší z našich baboček, b. síťkovaná (Araschnia levana) byla letos místy neobvykle hojná, na jižní Moravě ve třech generacích od dubna do počátku září.

Snad deštivý červen způsobil, že v létě téměř nebylo vidět otakárky, i když první, jarní generace obou druhů byla poměrně početná. Koncem srpna se v nejteplejších oblastech jižní Moravy objevili motýli druhé generace batolce červeného (Apatura ilia). Jsou skoro o třetinu menší než první generace a jejich výskyt by byl ještě před pár lety velkou senzací. Vývoj druhé generace umožňují vyšší teploty a časnější nástup jara v posledních letech - část housenek se stačí vyvinout a kukly vylíhnout ještě v tomtéž roce. Také bylo letos poměrně hodně bělásků zelných (Pieris brassicae) a ještě více menších bělásků řepových (P. rapae). Pokud bude teplý podzim, následky se projeví během září a října na zelí v našich zahrádkách.

Zdeněk Laštůvka a Hana Šefrová
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu