Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Co nás letos zaujalo v přírodě


Zdeněk Laštůvka, Hana Šefrová, č. 6/2009, str. 27

Živočichové, zvláště ti drobní, bezobratlí, mají rozmanité ekologické nároky. Některým vyhovuje spíš vyšší, jiným nižší teplota, jedni nesnášejí příliš horký a suchý květen, druzí zase deštivý červenec a další třeba zimní plískanice. Proto je každý rok jiný a zvláštní. Podle toho, jaké zrovna panuje počasí nebo jaké bylo v předcházejících měsících, jsou některé druhy početné, jiné vzácné, nebo je vůbec nepotkáme. Jak to letos vypadalo s hmyzem, bylo možné pozorovat něco zajímavého nebo neobvyklého?

Naše druhy hmyzu přečkávají zimu obvykle v klidové fázi nazývané diapauza. Aby dobře proběhla, musí být zima přiměřeně chladná, mrazivá a také dostatečně dlouhá. To bylo letos splněno a zdálo se, že hmyzu bude hodně. Časný příchod jara s vysokými teplotami už v dubnu sice urychlil vývoj některých druhů, poněkud dříve k nám dorazily také některé tažné druhy motýlů, ale řadě jiných uškodil. Květen byl skoro v normálu, zato deštivý červen se negativně podepsal na úbytku mnoha druhů. A možná se stal, společně s dubnovými horky, příčinou malé početnosti řady druhů hmyzu v červenci a srpnu, i když počasí v létě bylo obvyklé. Vývoj mnoha druhů se zjevně urychlil a ve druhé polovině srpna bylo např. na jihomoravských stepích již poměrně mrtvo. Ještě uvidíme, jaký bude podzim (příspěvek je psán počátkem září).

Někoho letos trochu více obtěžovaly vosy a ještě více bylo sršní. V obou případech přečkávají zimu oplozené samičky (vosy i sršně jsou blízcí příbuzní, patří do stejné čeledi sršňovití a vědecky do téhož rodu Vespa) a jejich přezimování zjevně proběhlo dobře. Na jaře si zakládají hnízda, o která se do vylíhnutí prvních dělnic musejí starat samy. Při časném nástupu jara a vysokých teplotách k tomu došlo velmi brzy. Později pokračují ve stavbě hnízda již jen dělnice a jejich počet rychle roste. Nejvíce jich bývá koncem léta a počátkem podzimu - velká hnízda vosy obecné (Vespula vulgaris) mají na konci sezony až 2 000 a hnízda sršní (Vespa crabro) až 5 000 jedinců. Teprve koncem léta se líhnou samičky (matky) a samci, kteří nedlouho po svatebním letu hynou. Samičky se již do hnízda nevracejí a vyhledávají vhodné místo k přezimování. V průběhu podzimu dělnice i stará matka postupně hynou a společenství zaniká. Kolonie vos jsou v naší klimatické oblasti vždycky jednoleté, nikdy znovu neobsazují loňské hnízdo. Vosy nám příležitostně vadí tím, že poškozují zrající ovoce, ale převážně se živí hmyzem a jsou užitečné. V letošní zimě úspěšně přezimovaly také samičky čmeláků, zjara jich bylo více než v minulých letech, ale později během roku již čmeláci nápadněji početní nebyli.

Od poloviny srpna se na jižní Moravě místy početněji objevovala velká, u nás nepůvodní slunéčka Harmonia axyridis. Vytvářejí rozmanité formy, červené i černé, s různým počtem teček. Velmi hojně se vyskytovala již v loňském roce. Tento druh slunéčka pochází z Východní Asie a do jiných částí světa byl vysazen jako vhodný regulátor mšic. Asi to nebyl nejlepší nápad, zdá se, že je nepříjemným konkurentem našich slunéček, likviduje i další užitečné druhy a patrně má i jiné negativní vlivy.

V letošním roce bylo také hodně kudlanek nábožných (Mantis religiosa), což je již dlouhodobější záležitost nesouvisející s letošním počasím. Počasí nezavinilo ani to, že letos nebyly téměř žádné babočky kopřivové (Aglais urticae). Jejich početnost kolísá v dlouhodobých nepravidelných intervalech, roky hojnějšího výskytu jsou obvykle vystřídány víceletými obdobími, kdy motýla skoro nevidíme. O neuvěřitelně početném tahu baboček bodlákových (Vanessa cardui) jsme referovali ve 3. čísle Veroniky. Jejich housenky následně na některých místech jižní Moravy zkonzumovaly bodláky a někde škodily i na polích se sójou. Motýli, kteří se vyvinuli u nás, se postupně ztrácejí.

Letos byli také poměrně hojní admiráli (Vanessa atalanta), i když zdaleka nepřiletěli v takovém počtu jako babočky bodlákové. Počátkem září zde ještě jsou, odletují později, často až v průběhu října. A když je velmi teplá zima, mohou u nás dokonce jednotliví motýli přezimovat, což babočka bodláková nedokáže. Babočky paví oko (Nymphalis io) bylo možné pozorovat celý rok, ale příliš hojné nebyly. Zato nejmenší z našich baboček, b. síťkovaná (Araschnia levana) byla letos místy neobvykle hojná, na jižní Moravě ve třech generacích od dubna do počátku září.

Snad deštivý červen způsobil, že v létě téměř nebylo vidět otakárky, i když první, jarní generace obou druhů byla poměrně početná. Koncem srpna se v nejteplejších oblastech jižní Moravy objevili motýli druhé generace batolce červeného (Apatura ilia). Jsou skoro o třetinu menší než první generace a jejich výskyt by byl ještě před pár lety velkou senzací. Vývoj druhé generace umožňují vyšší teploty a časnější nástup jara v posledních letech - část housenek se stačí vyvinout a kukly vylíhnout ještě v tomtéž roce. Také bylo letos poměrně hodně bělásků zelných (Pieris brassicae) a ještě více menších bělásků řepových (P. rapae). Pokud bude teplý podzim, následky se projeví během září a října na zelí v našich zahrádkách.

Zdeněk Laštůvka a Hana Šefrová
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu