VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Historie ochrany krajinných prvků včetně mokřadů

Součástí zemědělské krajiny v našem členitém prostředí byly meze, remízy a mokřádky, ať už přirozené nebo člověkem vytvořené kvůli vyznačení hranic pozemků, poskytování stínu či zpomalení odtoku a splachů z polí. Následkem kolektivizace zemědělství mnoho těchto prvků zmizelo a další úbytky bohužel nastaly po zavedení bohatých evropských dotací na obdělávanou plochu. Ochrana dřevin a významných krajinných prvků dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byla nedostatečná. Od roku 2009 byla zavedena v zemědělských podporách ochrana krajinných prvků na zemědělské půdě, evidovaných v registru půdy LPIS (z anglického Land Parcel Information System), a zároveň možnost získání plošných dotací na jejich výměru v případě aktivního zaevidování do LPIS. To byl významný krok vpřed, který pomohl postupně zvrátit negativní vnímání krajinných prvků ze strany zemědělců (s čestnými výjimkami hospodářů, kterým na krajině záleželo vždy). V případě mokřadů byl proces o něco delší, jejich ochrana byla do zemědělské politiky zavedena až od roku 2015, a to vzhledem k jejich složitější definici a nutnosti jisté odborné způsobilosti pro posouzení.

Jak je tomu v současnosti?

Krajinné prvky navazující na obhospodařovanou půdu (tj. uvnitř či na okraji zemědělských pozemků evidovaných v LPIS na podkladě orotofotomap) jsou chráněny před zrušením či poškozením ze strany příjemců zemědělských podpor. Zásah (výřez dřevin, sečení meze apod.) do krajinného prvku je možný po povolení orgánem ochrany přírody. V případě zjištění nepovoleného zásahu musí hospodařící zemědělec prokázat, že šlo o jím nezaviněný zásah (např. vlastníkem půdy či přírodním úkazem), jinak zemědělci hrozí krácení dotací. Celý proces (kontroly i případné evidence) má v rukou Státní zemědělský a intervenční fond. Ovšem s výjimkou mokřadů - tento druh krajinného prvku je kontrolován jen tehdy, pokud je evidován v LPIS, a proto je nutný souhlas zemědělce. Návrh na evidenci mokřadu provádí orgán ochrany přírody, schvaluje ministerstvo zemědělství a na jeho popud dokončuje Státní zemědělský a intervenční fond - ovšem bez souhlasu zemědělce zůstává návrh nenaplněn. Proti automatickému zákresu se staví hlavně zemědělské organizace.

Co je to vlastně mokřad

Definici krajinného prvku ,mokřad‘ stanoví nařízení vlády k evidenci LPIS: „Mokřadem se rozumí samostatný útvar neliniového typu s minimální výměrou 100 m², sloužící k zajištění retence vody v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů podle § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Krajinný prvek mokřad může být evidován na ploše půdního bloku podle § 3a odst. 9 písm. a) a § 3a odst. 10 zákona o zemědělství.“ Metodika vymezování krajinného prvku ,mokřad‘, vypracovaná v roce 2016 společně MŽP a MZe, praví dále, že: „… mokřady mohou vznikat na periodicky nebo trvale podmáčených půdách, plocha by měla mít potenciál být zamokřená po dobu minimálně 3 měsíců v roce s tím, že tato podmínka nemusí být (s ohledem na aktuální klimatické podmínky) splněna každoročně. Stanovištní podmínky musí umožňovat rozvoj společenstev charakteristických pro mokřadní ekosystémy. Složením a strukturou vegetace jsou tato společenstva zpravidla odlišná od okolních zemědělských kultur. Po vymezení se předpokládá jejich spontánní vývoj nebo agrotechnické operace uvedené v LPIS orgánem ochrany přírody. Jako krajinný prvek mokřad mohou být vymezena i zamokřená místa, vznikající jako důsledek poruchy plošné stavby drenážního odvodnění.“

Pro úplnost uvádíme též, co krajinným prvkem mokřadem není: „… vodní nádrže, stavby a zařízení tvořená nepropustnými konstrukcemi, kde je voda izolována od okolní půdy (např. kořenové čistírny) a mokřady, kde zásobení vodou závisí na jejím aktivním čerpání.“

Motivace a bariéry

Rezort životního prostředí opakuje v připomínkách k nastavení Společné zemědělské politiky, že považuje ochranu mokřadů za prioritní potřebu a nevidí důvod pro odlišný způsob evidence (v případě ostatních krajinných prvků lze evidenci provést i bez souhlasu hospodáře, tzv. z moci úřední). Pokud necháváme ochranu mokřadů na bázi dobrovolnosti, budou velmi pravděpodobně dále mizet; z rozhovorů s jednotlivými zemědělci vyplývají málokdy vnímané výhody mokřadů - hlavním pozitivem je viditelný nárůst svěží píce na loukách s mokřádky (třeba i bobrem vytvořenými) v suchých letech. Zde je důležitým úkolem ochrany přírody či vodohospodářů, aby při argumentaci vyčíslovali retenční potenciál mokřadů. Proto jsou mokřady podporovány a dokonce budovány osvícenějšími chovateli dobytka na pastvinách; ovšem nutností je vzájemné vysvětlení a pochopení, proč případné tůně nemohou sloužit jako napáječky pro dobytek (kvůli znečištění) a proč tůně musí zůstat bez ryb (aby zde přežili obojživelníci).

Bariérou pro ochranu mokřadů bývá obava z proměnlivé výměry a hranic tohoto krajinného prvku, což je jeho typickou vlastností. Tato proměnlivost je bohužel na štíru i s požadovanou přesností zákresu v případě následné kontroly. Dalšími bariérami pro zemědělce mohou být nesouhlas vlastníka pozemku, nechuť ponechat část pozemku přirozené sukcesi a vzdát se části výnosu, obava z trvalého podmáčení a (cenového) znehodnocení půdy. Při úvaze o využití nevhodných či nefunkčních odvodňovacích zařízení pro vznik mokřadů bohužel není zcela dořešen ani konflikt z možného legislativního postihu za neúdržbu koncovky meliorační soustavy.

Výhled a ambice

V novém strategickém plánu Společné zemědělské politiky 2023-2027 je zachována stávající ochrana evidovaných mokřadů jako krajinných prvků, nicméně v roce 2025 by měl být naplněn i požadavek Dobrého zemědělského a environmentálního stavu č. 2 Ochrana půd bohatých na uhlík (mokřadů - zamokřených půd a rašelinišť) a zabránění degradace těchto lokalit, půd a rašelinišť. Členské státy jsou v této souvislosti povinny definovat zamokřené půdy a rašeliniště, vytvořit příslušnou mapovou vrstvu a rozhodnout o způsobu ochrany pro jednotlivé základní kultury. Vrstvu vytváří pro MZe Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd, v. v. i., nicméně Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je připravena poskytnout odbornou součinnost.

Děkuji kolegům J. Hejdové a R. Scharfovi za kritické přečtení článku.

Klára Čámská pracuje na AOPK ČR na odboru péče o přírodu a krajinu v sekci ochrany přírody a krajiny. Věnuje se odborné podpoře péče o bezlesí z národních krajinotvorných programů MŽP a Operačního programu životní prostředí a dlouhodobě se věnuje zlepšování agroenvironmentálních podpor Společné zemědělské politiky.