VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Poslední dobou se zdá, že byl viník sucha odhalen. Ano, jsou to stromy. Nejsou v tom ale samy, spoluviníky jsou mokřady a zachytávání vody v krajině vůbec. Udivilo vás zachytávání vody v krajině jako viník sucha? Ó, ano. Na jedné konferenci jsem zaslechl názor, že voda zachycená v krajině bude chybět v nádržích. I tak se na to prý dá dívat. Proč stromy? Každý přece zná zlomocnou schopnost stromů zvanou evapotranspirace. Každý jeden vzrostlý strom vám dokáže za den odpařit až 400 litrů. Tedy tolik vody, co nedokáží v záchodě prosplachovat za den ani čtyři lidé, a to je tedy sakra hodně. A mokřady, tyhle jizvy otevřené vody v naší útulné zemědělské krajině? Staletími odzkoušená meliorační nauka nás přece učí, že otevřená hladina vody znamená výpar. A výpar, to je zlo, nepřijatelná ztráta vody. Dovolím si citovat: „Bojím se, že budeme umírat žízní v krajině plné mokřadů“. Takhle to prostě vidí lidé, kteří dokáží ocenit vodu, jen když je bezpečně napuštěna v barelu. Ať v malém na zahradě, nebo velkém přehradním v krajině. Ale zpátky ke stromům. Jak jsem uvedl, ten strašák se jmenuje evapotranspirace. Na Wikipedii se dočteme, že se jedná o celkový výpar ze zemského povrchu do atmosféry, který se skládá z fyzikálního výparu evaporace a fyziologického výparu transpirace. Transpirace je výdej vody vegetací, tedy stromy, zejména jejich listy. Na evaporaci se stromy podílí pouze intercepcí, tedy zachycením dešťové vody na listech. Zdá se tedy, že optimální by bylo vyšlechtit stromy bez listí. Evapotranspirace je důležitou součástí vodního cyklu na Zemi a globálně narůstá. Existují biotopy, například mlžné pralesy, kde stromy podporují shromažďování vody v podobě mlhy nebo nízkých mračen a tyto stromy sbírají více vody, než se z nich vypaří. Takže konečně jiskřička naděje, stromy dokážou vodou nejen plýtvat, ale také ji zachytit. Stromy s hlubokými kořeny vytahují na denní světlo také vodu, která už zmizela někde v podzemí, a v Dánsku se využívá metoda, kde stromy vodu zachycenou v melioracích svými kořeny zase schovávají zpátky pod zem. Australský farmář nechává v rozporu s předpisy zarůstat svoje pozemky vegetací a tvrdí, že když sází stromy, sází zároveň taky déšť. A mnozí lidé věří, že déšť přitahují i mokřady. Já s nimi souhlasím. Do vodního účtu prostě musíme započítat víc, než jen vodu, kterou máme pevně pod kontrolou, můžeme s ní hospodařit dle vlastního uvážení a v optimálním případě ji i zpeněžit. Výparem stromy poskytují důležitý chladicí efekt. To bychom si měli uvědomit vždy, když si v parném létě sedneme do chládku pod koruny stromů. Ve stínu větví se transpirace jeví jako dobře investovaná voda. Když někoho slyším bědovat: „No to je hrůza, kolik ty stromy každý den vypaří vody, a to je ještě o dva měsíce delší vegetační období, než před pár lety,“ ani za mák tomu nerozumím. Co ti lidé vlastně chtějí? Jaké je podle nich řešení? Myslí si snad, že by bylo lepší všechny stromy z krajiny vykácet? Já si krajinu bez stromů a mokřadů představit nedokážu. I když tady vlastně máme příklady, jak krajina bez stromů vypadá. Jsou to pouště. A tam se to s bojem proti suchu zrovna moc nepovedlo. Budeme se tedy muset naučit zvládat sucho společně se stromy a mokřady, protože jinak po nás právě ta poušť a potopa.