VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pod slovem mokřad si každý představí něco trochu jiného. Většina ale bude myslet na rybník, tůně, rašeliniště, lužní les nebo třeba vlhkou louku. Ale kromě těchto běžných mokřadů existují i jiné, na první pohled zvláštní. Jedním z nich je mokřad na řece Punkvě, jehož významná část neleží na povrchu, ale pod zemí. A protože je tento mokřad významný nejen v kontextu Česka, ale celého světa, patří pod jménem Podzemní Punkva mezi 14 v současné době u nás existujících mokřadů mezinárodního významu dle Ramsarské úmluvy.

Podzemí je unikátní samo o sobě, ale toky a jezera v něm nechybí, stejně jako u běžných mokřadů na povrchu. Zato v případě společenstev rostlin a živočichů je situace zcela jiná. Pod zemí totiž nenajdeme skoro žádné rostliny, byť nežádoucí ,lampenflóra‘ někde v omezeném množství roste. Podobné je to s dalšími typickými obyvateli mokřadů, ptáky. Ani ti u nás v podzemí nežijí, byť tam někteří jedinci, ať už pěvci nebo sovy občas hnízdí. Zajímavé druhy ale v našem unikátním podzemním mokřadu nechybí.

V zastoupení hlavních skupin organismů se tedy Podzemní Punkva od běžných mokřadů výrazně liší, pokud jde ale o hydrobiologii, podobá se jim naopak velmi výrazně. Voda je zde přítomná prakticky pořád, její množství je ale značně proměnlivé a v důsledku toho se velmi výrazně mění výška hladiny a její dostupnost. Podobně jako na povrchu jsou i v podzemí období sucha střídaná obdobími s dostatkem a také nadbytkem vody. A to má vliv i na zdejší biotu, které oba extrémy vadí. Ale zpátky k procesům, které zde probíhají. Část vody se sem dostává přítokem z okolí, nemalé množství pak průsakem po deštích na povrchu, a ačkoliv to možná někoho překvapí, i v podzemí občas někde prší. Jen to většinou trvá týdny až měsíce, než se voda původem z oblohy objeví jako kapka na stropě jeskyně. Tyto kapky jsou přitom tvůrci brček, krápníků a dalších krasových útvarů, ale některé z nich jen volně padají dolů a v poddajných usazeninách vytvářejí prohlubně a erozní rýhy. V důsledku postupného narušování kompaktnosti hornin vodou ale občas dochází i ke katastrofickým jevům, jako je hroucení jeskynních stropů. To bylo ostatně příčinou vzniku i propasti Macocha, která je součástí zdejšího mokřadu. Ve větší míře je ale podzemí ovlivňováno proudící vodou, ať už přímo Punkvou nebo některou z jejích zdrojnic, např. Luhou, Bílou vodou nebo Lopačem.

Podzemní voda, která není vázaná v hornině, vytváří biotopy, v nichž žijí někteří jeskynní živočichové. V proudných tocích je jich ale poměrně málo a většinou se jedná o jedince, kteří sem zabloudili nebo byli splaveni z povrchových úseků. Zato v jezerech a tůních žije druhů více a jsou už mezi nimi větší specialisté jako různí kroužkovci, nebo třeba blešivec karpatský. Další druhy, např. žížaly, drobní měkkýši nebo střevlíkovití brouci zase obývají občasně zaplavované štěrkové, písčité a hlinité náplavy a usazeniny. Právě v jejich případě, ale také u tůní a jezer, je velmi důležité, kolik vody zrovna v podzemí je. V posledních letech totiž i zde panovalo poměrně velké sucho, což se projevilo jak vyschnutím tůní a jezer, tak hlubokým proschnutím nejrůznějších sedimentů i naplaveného materiálu. To vše vedlo k dočasnému zhoršení podmínek pro část druhů. Na druhou stranu mohou být rizikové i extrémně vysoké stavy vody, kdy jsou zase vhodné podmínky narušeny převracením sedimentů, nedostatkem kyslíku nebo propojením dříve izolovaných jezer, do nichž se tak mohou dostat predátoři.

Nejspíš však převažují pozitivní dopady občasných vodních přívalů, bez nichž by v podzemí chyběly živiny. Našim jeskyním totiž chybí jinde běžný zdroj živin v podobě netopýřího guána. Netopýři sice využívají zdejší jeskyně velmi hojně, jenže zde hlavně zimují a po zbytek roku, kdy jsou metabolicky aktivní, zde chybějí, a proto zde ani nedochází k hromadění jejich trusu. Živiny se sem tak musí dostat z venku jinak, nejčastěji právě splachem ve formě větví, drobnějších zbytků rostlin a živočichů, ale i jemnozrnného detritu. Na větších kusech pak mohou růst houby, které žerou třeba chvostoskoci nebo drobní brouci. Detritem na povrchu i uvnitř sedimentů se zase živí žížaly nebo někteří roztoči. V podzemí ale najdeme i druhy, jejichž vazba na vodu je výrazně menší, respektive jsou jí spíše limitováni negativně. To plně platí pro netopýry, kterých zde zimuje asi 17 druhů, byť 90 % jedinců představují nejhojnější vrápenci malí a netopýři velcí. Pro ně je totiž velmi důležité, aby je voda při zimování nesmetla nebo neuvěznila v místech, odkud se pak nemohou dostat. I proto je nacházíme jen v některých částech jeskynního systému, zatímco jinde chybí.

Mokřad Podzemní Punkva je v našich podmínkách naprosto unikátní. Zahrnuje i náš nejdelší známý jeskynní systém Amatérské jeskyně, který dnes dosahuje přes 50 km délky. Zdejší obyvatelé jsou často velmi zajímaví, i když pravé jeskyní druhy, troglobionty, mezi nimi skoro nenajdeme. Náš kras je totiž příliš malý a poměrně studený, takže se tu setkáme spíše s druhy, které potkáme i na povrchu. Přesto jde ale o velmi zajímavé prostředí, jehož ochrana a další výzkum jsou nesmírně důležité.

Antonín Krása (1977), zoolog AOPK ČR, je garantem mokřadu Podzemní Punkva a kromě toho se zabývá zejména ochranou a mapováním výskytu motýlů, obojživelníků a plazů.