Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Bílý jedinec užovky stromové


Mojmír Vlašín, č. 3/2023, s. 42

Foto Ivan Stříteský

Albinismus se vyskytuje u všech obratlovců, ale u volně žijících populací bývá poměrně vzácný. Je způsoben genetickou anomálií - nedostatkem enzymu tyrosináza, který je zodpovědný za tvorbu melaninu. Nedostatek či úplná absence melaninu v kůži způsobují bělavé nebo úplně bílé zbarvení živočicha. Předpokládá se, že albinotičtí jedinci se vyskytuji vzhledem k běžně zbarveným jedincům ve volné přírodě v poměru 1 : 10 000 až 1 : 30 000. Při výzkumu užovek jsem měl možnost v oblasti Vlárského průsmyku vidět či odchytit zhruba „pouhých“ 1000 jedinců užovky stromové. Přesto se mi nakonec setkání s bílým jedincem podařilo. 31. května 2023 byl panem Zdeňkem V. odchycen v širší oblasti Vlárského průsmyku bílý had. Byl jsem o nálezu informován, ale domníval jsem se, že půjde spíše o albína teraristicky chovaného hada, který utekl. 5. června jsem si hada převzal a byl jsem překvapen. Šlo o samce užovky stromové (Zamenis longissimus) dlouhého 101 cm. Nebyl to však albín. Šlo o jedince leucistického. Leucismus je charakteristický sníženou pigmentací. Na rozdíl od albinismu je způsoben ztrátou všech typů kožních pigmentů, nejenom melaninu. Byla mu odebrána DNA a byl opět vypuštěn v místě nálezu. Byl pojmenován Charles III. na počest návštěvy dnešního britského krále v obci Hostětín, v době návštěvy v roce 2010 ještě prince z Walesu. Hostětín leží v regionu nálezu této vzácně anomální užovky. Od roku 1879 totiž existuje pouze jedenáct záznamů albinotických či leucistických stromových užovek. Tři případy jsou známy z Dva případy jsou známy z Rakouska (Erber 1879, Sochurek 1955), tři ze Slovenska (Balthasar 1935, 2x Gezova et al. 2018), dva ze Švýcarska (Frösch 1985, Bruno & Maugeri 1990) a po jednom ze Srbska (Radovanović 1941), Itálie (Ferri & Bettiga 1992), Slovinska (Krofel 2004) a Bosny a Hercegoviny (Čurič 2019). A tenhle je tedy dvanáctý.

Při takto výjimečných nálezech se obvykle uvádí přesné místo nálezu a plné jméno nálezce. V tomto případě to ale neudělám. Uvedu jen, že se jednalo o kvadrát 6974 mezinárodního síťového mapování. Přesná lokalizace by mohla způsobit, že se ho budou zájemci o senzaci snažit ulovit. Je ostatně s podivem, že tento pohlavně dospělý samec přežil v přírodě bez úhony pravděpodobně 4-5 let a že nebyl uloven žádným predátorem, přestože je jeho zabarvení zjevným handicapem. Musí se déle vyhřívat (bílá barva má vyšší albedo) a je odevšad zdaleka vidět. A tak přesné místo jeho nálezu zůstane zatím tajemstvím.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu