Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Albinismus se vyskytuje u všech obratlovců, ale u volně žijících populací bývá poměrně vzácný. Je způsoben genetickou anomálií - nedostatkem enzymu tyrosináza, který je zodpovědný za tvorbu melaninu. Nedostatek či úplná absence melaninu v kůži způsobují bělavé nebo úplně bílé zbarvení živočicha. Předpokládá se, že albinotičtí jedinci se vyskytuji vzhledem k běžně zbarveným jedincům ve volné přírodě v poměru 1 : 10 000 až 1 : 30 000. Při výzkumu užovek jsem měl možnost v oblasti Vlárského průsmyku vidět či odchytit zhruba „pouhých“ 1000 jedinců užovky stromové. Přesto se mi nakonec setkání s bílým jedincem podařilo. 31. května 2023 byl panem Zdeňkem V. odchycen v širší oblasti Vlárského průsmyku bílý had. Byl jsem o nálezu informován, ale domníval jsem se, že půjde spíše o albína teraristicky chovaného hada, který utekl. 5. června jsem si hada převzal a byl jsem překvapen. Šlo o samce užovky stromové (Zamenis longissimus) dlouhého 101 cm. Nebyl to však albín. Šlo o jedince leucistického. Leucismus je charakteristický sníženou pigmentací. Na rozdíl od albinismu je způsoben ztrátou všech typů kožních pigmentů, nejenom melaninu. Byla mu odebrána DNA a byl opět vypuštěn v místě nálezu. Byl pojmenován Charles III. na počest návštěvy dnešního britského krále v obci Hostětín, v době návštěvy v roce 2010 ještě prince z Walesu. Hostětín leží v regionu nálezu této vzácně anomální užovky. Od roku 1879 totiž existuje pouze jedenáct záznamů albinotických či leucistických stromových užovek. Tři případy jsou známy z Dva případy jsou známy z Rakouska (Erber 1879, Sochurek 1955), tři ze Slovenska (Balthasar 1935, 2x Gezova et al. 2018), dva ze Švýcarska (Frösch 1985, Bruno & Maugeri 1990) a po jednom ze Srbska (Radovanović 1941), Itálie (Ferri & Bettiga 1992), Slovinska (Krofel 2004) a Bosny a Hercegoviny (Čurič 2019). A tenhle je tedy dvanáctý.
Při takto výjimečných nálezech se obvykle uvádí přesné místo nálezu a plné jméno nálezce. V tomto případě to ale neudělám. Uvedu jen, že se jednalo o kvadrát 6974 mezinárodního síťového mapování. Přesná lokalizace by mohla způsobit, že se ho budou zájemci o senzaci snažit ulovit. Je ostatně s podivem, že tento pohlavně dospělý samec přežil v přírodě bez úhony pravděpodobně 4-5 let a že nebyl uloven žádným predátorem, přestože je jeho zabarvení zjevným handicapem. Musí se déle vyhřívat (bílá barva má vyšší albedo) a je odevšad zdaleka vidět. A tak přesné místo jeho nálezu zůstane zatím tajemstvím.
Mojmír Vlašín