Vstup pro předplatitele: |
krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny
tak téměř bez pohybu hyne epocha
krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání
(Miroslav Sedláček)
Dopis adresovaný 17. června tohoto roku e-mailem dr. Mojmíru Vlašínovi:
Vážený pane doktore,
jelikož jste známým specialistou na netopýry, dovoluji si Vám sdělit vlastní trapnou historku s netopýrem. Když jsem dnes ráno kontroloval svoji sbírku kaktusů, umístěnou na balkoně paneláku v Bystrci, zjistil jsem, že v dlouhých ostnech cereusů uvízl malý netopýr, který se už nehýbal, protože nemohl: křídla měl probodána ostny. Délku jeho těla (se staženými křídly) bych odhadl na pět cenťáků, asi je to nějaký vzácnější druh letce. Když jsem oběť fotografoval zblízka, s hrůzou jsem zjistil, že ještě dýchá (povrch hrudníku se mu pohyboval). Opatrně jsem netopýra vyjmul z ostnů a položil na krycí sklo předokenního skleníčku. Ležel a nehýbal se, chvíli byla vidět otevřená rudá tlama s bílými zuby, dýchací pohyby už nebyly patrné. Přemýšlel jsem chvíli, zda nemám zavolat do záchranné stanice v Jinačovicích, když tu se netopýr začal převalovat na zádech, mávat křídly a nakonec vzlétl; obletěl celý panelák, zahnul za něj a zmizel z dohledu. Nevím, co bych dodal, snad jen to, že kopii tohoto dopisu přeposílám i přítelkyni kaktusářce.
Zdraví Eduard Stuchlík
(Poznámka dr. Mojmíra Vlašína: V příhodě Eduarda Stuchlíka se jedná o netopýra rezavého Nyctalus noctula.)
Eduard Stuchlík (1943) se narodil a žije v Brně. V letech 2002-2018 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Zooreport, vydávaného brněnskou zoologickou zahradou. Se Zoo Brno stále externě spolupracuje.