VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kde najdeš lidi, najdeš problémy.
Martina Skala, To je má země - Dinétah

Počátek letošního máje nebyl ve znamení otvírání studánek, nýbrž ve znamení pootevření Pandořiny skříňky. Ve čtvrtek 4. května 2023 mi kamarád Roman P. přeposlal článek z portálu TN.cz s názvem „Odstřel vlků v Česku bude možný, rozhodly úřady. Plán vítají i ekologové“. Píše se v něm, že Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství představilo pohotovostní plán pro řešení situací při výskytu jedinců vlka s problematickým chováním. Plán v krajním případě umožní chráněnou šelmu zastřelit. Článek uvádí, že návrat chráněného vlka obecného do české přírody může představovat problém například pro chovatele hospodářských zvířat, ale třeba i pro obyvatelstvo. V poslední době se množí případy, kdy se hovoří o nebezpečí, které hrozí od vlků lidem. Žádné napadení člověka vlkem nebylo však v Evropě v novověku zaznamenáno! Jak vidno - syndrom Červené karkulky je v myslích lidí pevně a trvale zakotven. Na základě nově představeného pohotovostního plánu, který má problematické situace řešit, ministerstva životního prostředí a zemědělství chtějí podobným excesům čelit. „Je nutné, abychom byli připraveni i na případy, kdy někteří vlci mohou představovat riziko. S ministerstvem zemědělství jsme se proto shodli na pohotovostním plánu, který specifikuje kritéria pro posouzení chování konkrétního vlka na škále od přirozeného po problematické, a především stanovuje další postup,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Plán předpokládá vytvoření pohotovostních štábů v každém ,vlčím‘ regionu. Ve štábech mají být zastoupeni pracovníci ochrany přírody a krajiny, orgány ochrany přírody i myslivosti na úrovni krajů, Českomoravská myslivecká jednota a Policie České republiky. Také by se podle konkrétního místa výskytu problematického vlka jednání a vyhodnocení měli zúčastnit zástupci dotčených obcí, mysliveckých sdružení i odborníci na danou problematiku. Jinými slovy: do problému by měla právo mluvit řada zcela nekompetentních lidí. Navíc - odborníků na vlky je u nás pohříchu málo a řada ,expertů‘ nemá ani tušení o ,standardním‘ chování vlků. Jak se neobávat další genocidy nezastupitelných a potřebných vrcholových predátorů? A kde brát tyto údajné odborníky, když inspekce životního prostředí přečasto selhávají a odbory životního prostředí se utápějí v papírování?! A lokální orgány budou jako obvykle hájit zájmy místních ,dotčených‘ skupin bez ohledu na ochranu přírody.

Pohotovostní štáby tak budou rozhodovat o vhodných opatřeních při výskytu vlka. Může se jednat například o odstranění nevhodných podnětů, zamezení vznikajícího problematického chování prostřednictvím prevence nebo odstrašení. V určitých případech bude možné vlka i odstřelit. Za to dosud jinak hrozí tříletý trest vězení. „Případní problematičtí vlci budou loveni ve veřejném zájmu, aby se předešlo případným kritickým situacím, které by mohli tito jedinci způsobit. V plánu je jasně definována spolupráce obou resortů na nalezení efektivního řešení a připravenost na případ, že problematická situace skutečně nastane,“ prohlásil ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). Děsím se slov ,veřejný zájem‘ - evokují mi vzpomínky na komunistickou éru. Například právě při psaní této kapitolky jsem se dozvěděl, že na základní škole v Prachovicích hodlali odstranit hnízda vlaštovek obecných z budovy školy, poněvadž uklízečky si stěžovaly na ptačí trus. A propos: všimli jste si, kolik dnes už vzácných zvířat má za svým rodovým jménem jako jméno druhové „obecný“ ve smyslu běžný? Ikonických vlaštovek dramaticky ubylo kvůli intenzifikaci zemědělství vedoucí k nedostatku potravních a hnízdních příležitostí, včetně upouštění od tradičních metod chovu skotu a dalších hospodářských zvířat. A zbylým vlaštovkám budeme před očima nastupující generace shazovat hnízda… Snad kvůli výchově mládeže k ochraně přírody?!

Zooložka CHKO Beskydy Dana Bartošová mi k „vlčímu“ pohotovostnímu plánu řekla: „Jakmile se zruší absolutní ochrana vlka, vrhne to problém o desítky let zpět.“

Pohotovostní plán prý uvítal i koordinátor Hnutí DUHA Šelmy Miroslav Kutal: „V případě, že bude nějaká vážná situace, například, že vlci budou ohrožovat lidskou bezpečnost nebo opakovaně způsobovat velké škody na zabezpečených chovech, tak si myslím, že je důležité, aby bylo možné rychle a efektivně zasáhnout. Nedomnívám se, že by to nějakým zásadním způsobem vedlo k nějakému masivnímu odstřelu vlků. V pohotovostním plánu jsou poměrně přísné podmínky, za kterých je možné použít vrcholnější formy plašení, a to odstranění z populace je až poslední krok, kdy se už nic jiného nedá dělat.“ Při vší úctě k příteli Mirkovi jeho optimismus nesdílím. Právě na jaře tohoto roku byla na Jablunkovsku v Beskydech, kde vlci ulovili opět nezabezpečené ovce, nezákonně vystřílena pětičlenná vlčí smečka (rodičovský pár a jejich tři loňští potomci). Kriminální lovci šelmy kdesi zahrabali. Ministr životního prostředí Petr Hladík však trestuhodný incident nijak nekomentoval a dotčeným občanům adresoval následující slova: „Dříve k posouzení chování konkrétních vlků běžela dvě řízení, která trvala měsíce. Teď by to měly být dny. Zástupci skupiny se sjedou na místo, vyhodnotí případ a rozhodnou, zda se vlk bude monitorovat, plašit, dostane obojek, odchytí se, nebo je nebezpečný a dojde k jeho odstřelu.“ Upřímně se bojím unáhlených, ukvapených rozhodnutí (není možné stanovit verdikt „v řádu dnů“, jak navrhuje ministr). Obávám se místních lobbistů prosazujících vlastní zájmy, které nepochybně nebudou v souladu s ochranou přírody. V místních komunitách ruka ruku myje. Kdo bude arbitrem? A bude možno jeho nestrannosti věřit? Lidský egoismus nemá hranic, stejně jako ochota k účelovým lžím. Mnohým chovatelům budou šelmy vadit vždy, neboť narušují jejich komfortní zónu a nutí je k opatřením, na která nebyli zvyklí. Přírodu takřka všichni „milují“ - ovšem pouze do chvíle, než se musí v něčem omezovat. Otevřít Pandořinu skříňku je tak snadné, ale polapit běsy a vrátit zpět - takřka nemožné.

Možná jsem pesimista a škarohlíd, ale tato eskalace problému kolem vlků ve mně vyvolává nedůvěru a velké obavy. Za „problematické“ vlky, stejně jako za kůrovce, lze skrýt skoro vše.

Post scriptum

Kamarád a bývalý pracovník odboru životního prostředí Ing. Petr Svoboda mi po přečtení mé Pandořiny skříňky v osobním mailu napsal: „To řešení ,vlčí problematiky‘ není profesionální a nemá s odborností nic společného. Je to čistě politické řešení s vysokou úrovní populismu. Připomíná mně to lidové soudy a občanské komise odhalující třídní nepřátele neakceptující diktaturu proletariátu. Posuzovat chování vlků je vysoce odborně náročná záležitost. Je nutné brát v úvahu mnoho okolností, jejich individualitu, inteligenci s vysokým potenciálem adaptability. Rozdíly v chování mladých a starších zvířat, projevující se rozdíly v plachosti, v útěkové vzdálenosti, v určité ,naivitě‘ či zvědavosti mladých jedinců. Formulovat standardní chování jako určující otázku jejich života či smrti není možné. Problémem vlků je, že nechápou, že jejich potrava může být něčí majetek. Chápání těchto fatálních skutečností nelze vyselektovat ani pomocí zvláštních komisí. Vlkům by nepomohlo, ani kdyby to byly šelmy býložravé. Nejsou gastronomicky atraktivní jako daňci, srnci či jeleni. Kdyby bylo lidstvo konfrontováno s lidožravými vlky kradoucími maminkám batolata z kočárků, tak by tato zvláštní opatření byla na místě. Spekulativní optimismus Miroslava Kutala a jeho víra ve společenskou odpovědnost si jistě zaslouží obdivnou pozornost, ale já je nesdílím, asi žiju v jiném světě. V tomto případě platí, že tato změna povede k fatálnímu zhoršení. Situace není společensky způsobilá k nezneužití zneužitelného. Do stávající delikátní situace postupného smiřování veřejnosti, byť ne hladkého, s návratem vlků, poznamenaných historicky negativním vnímáním, se nemělo zasahovat, nedozrál čas. Čas je neopomenutelný faktor nezbytný při utváření společenského vědomí. To je třeba respektovat. Chovatelé s jejich zabezpečením zvířat mají máslo na hlavě. Myslivci se svým citem pro zákonnost mají máslo na hlavě, media mají máslo na hlavě a nyní to půjde bez toho másla, což údajně má mít ten očekávaný výchovný efekt.“

A ještě na závěr několik citací:

Gary Snyder - „Pracovat ve jménu divočiny znamená obnovovat kulturu.“

Václav Cílek v závěru své knihy Makom: kniha míst - „Člověk, vítěz nad divočinou, se okamžitě po boji stává sentimentální a velkorysý. Vyhnal draka a teď se mu stýská. Divočina je člověkotvorná. Všechny civilizace rostly zápasem s přírodou a upadaly bojem se sebou… Draci se (naštěstí?) vracejí v neznámých a stále mocnějších podobách.“

Starý příběh - Muž potkal v lese nádherné zvíře. „Kdo jsi?“, otázal se muž. „Vlk.“ „A co pro tebe mohu udělat?“ „Zapomeň na mne!“ odpověděl vlk.

Jaroslav Monte Kvasnica (1953) je spisovatel. Dlouhodobě se věnuje psovitým šelmám, v současné době studuje vlčí smečku v Českém ráji. V blízké době vyjde jeho závěrečná publikace vlčí pentalogie s názvem Návrat vlčího zpěvu.