VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Štěrba, O. a kol.: Říční krajina a její ekosystémy. Univerzita Palackého, Olomouc 2008, 392 s.

Když jsem v roce 1990 přišla na nově založenou katedru ekologie PřF v Olomouci, upoutal mne na chodbě vyvěšený poster s názvem Mapa ekologické hodnoty řek v povodí Moravy, kde byla zobrazena říční síť Moravy v 5 stupních a v odlišných barvách, které znázorňovaly ekologické hodnoty všech těchto toků.

Pátrala jsem, jaká kritéria měl autor na mysli, když řadil moravské řeky do svých 5 stupňů - zda geomorfologická, chemická, hydrobiologická? Ukázalo se, že hodnocení bylo velmi komplexní a zahrnovalo 7 kritérií od původnosti trasy přes biologické charakteristiky, ale i rekreační hodnotu, po interakci řeky s okolní krajinou.

Tak komplexní hodnocení, které bylo velmi kvalifikovaným odhadem, se objevilo ve vodohospodářských plánech poprvé a bylo úspěšné, pro ochranu přírody velmi přesvědčivé.

Postupně se tak rodila nová specifická kategorie typu krajiny: říční krajina, která je tvořena samotnou řekou a přiléhající říční nivou. Jde tedy o ekosystém současné řeky a přilehlých ekosystémů, které jsou řekou vytvořeny nebo zásadním způsobem podmíněny.

Autor po desítky let pozoroval, analyzoval a dokumentoval vodoteče a jejich aluvia v ČR, ale sjížděl i hlavní evropské, asijské, či americké řeky, kde se nezabýval jen hydrobiologií, ale pátral po krajinných dimenzích, využívání, obhospodařování a souvislostech s obyvatelstvem osídlujícím tyto rozlehlé říční krajiny. Své poznatky třídil, ukládal do filmů, přednášek, knih, a v jeho mysli postupně dozrávala teorie říční krajiny, která až v loňském roce dozrála v syntetické a hutné kompendium, které říční krajinu definuje jako komplex vlastního říčního toku, jeho sedimentů tvořících aluvium a suchozemské nivy.

Kniha se však vymyká běžné knihovnické kategorizaci, je mnohosměrná, tak jako se i autor pohybuje na pomezí exaktní geomorfologie, hydrologie, zoologie, hydrobiologie a objevné kategorie hyporeálu (část zvodnělého dna), dotýká se ochrany přírody, ale i ekonomie, sociologie. Kniha svědčí o bezpečném multikulturním nadhledu získaném cestami „po řekách kolem světa“ a zaujme beletrizujícím odlehčením a množstvím ilustrujících fotografií z povodí řek celého světa. Autorovi se v knize podařilo dospět k průniku všech oborových množin, ne jen k jejich překryvu, a vytvořit tak novou teorii v krajinné ekologii, která čeká na ověření ve všech světových poříčích. Poznatky, které čtenář v tomto kompendiu najde souborně uspořádané, se týkají struktur i funkcí hlavních ekosystémů říční krajiny. Jsou to 1. prameny, 2. říční tok - popis biotických charakteristik, bioty, zonace dle ryb i bentosu (organismy žijící na dně vod), 3. dno a hyporeál, jeho funkce i oživení, 4. aluvium, vznik a struktura, sycení pravou podzemní vodou, bohaté oživení, vegetace lesní, luční; chybné je převládající rozorání a převod na agrocenózy, 5. stojaté vody v říční krajině, odstavená říční ramena, periodické tůně i jezera, 6. suchozemská niva, adaptovaná na periodické povodně.

Obsáhlý oddíl se týká zonace říční krajiny od velehor do nížin až po obsáhlou kapitolu o krajině říční delty. Zde se autor pohybuje již v měřítku kontinentů, od Himálaje až po mangrovy v ústí Gangy a Brahmaputry nebo na Borneu.

Podrobná a objevná je kapitola o ekologických funkcích říční krajiny. Pojednává obšírně o přírodních funkcích: geofyzikální, hydrologické, klimatické, povodňové, rozebírá však obsáhle i příčiny a nesprávnou cestu minimalizace povodní v obytné krajině, zejména neúčinnost, ba i škodlivost technických opatření. Další přírodní funkcí říční krajiny je vodní tok jako zdroj vody, ekologické refugium, dále jeho činnost půdotvorná, produkční, migrační, ale i ty funkce, které souvisejí se zájmy lidské společnosti, označované jako „služby“: plavební, rekreační, obytná, energetická, z nichž většinu lze i ekonomicky hodnotit.

Celý velký oddíl knihy se týká využívání a ovlivňování říčních krajin: zemědělství, likvidace lesů, sídliště, technická výstavba, pozemní komunikace, plavební kanály, úprava koryt, vodní nádrže, úložiště odpadů. Velmi zaujme statistická tabulka, která informuje o úsecích toků v ČR podle vzdálenosti od pramene. Nejvíce je potůčků nepřesahujících 2 km, jejichž říční krajiny souhrnně pokrývají plochu 107 tis. ha, celková plocha říčních krajin v ČR je odhadnuta na 8 000 km², což činí ca 10 % plochy státu.

Závěrečná obsáhlá kapitola je věnována revitalizacím říční krajiny, příkladům úspěšným i neúspěšným z ČR i z celého světa.

Kniha je skutečně spisem sui generis, má formu vědecké monografie se všemi atributy citací a exaktních dat, kde však bohužel chybí věcný rejstřík. Může být zároveň vítanou učebnicí pro adepty krajinné ekologie, ale čtenář v ní najde i esejistické úvahy a svěží záběry textové i fotografické z mnohých cest po řekách celého světa, takže by se mohla směle zařadit mezi cestopisy. Zabíhá do mnoha oborů vědy i techniky, zřetelný je akcent ochrany přírody a nadhled zkušeného autora, jehož knižní produkce o kanadských i sibiřských řekách, deltě Dunaje, ale i půvabné knížky o zvířatech pro mládež i o obyvatelích Sibiře předurčily velkou čtivost tohoto kompendia o říční krajině.

Milena Rychnovská
ekoložka