VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Velké druhy krokodýlů chovala brněnská zoo již v 50. letech 20. století v takzvaném provizorním viváriu. Krokodýl nilský, nejznámější a největší druh z čeledi plazů krokodýlovitých, tehdy mezi nimi nebyl.

Skupina krokodýlů nilských, dorůstajících do délky těla až kolem čtyř metrů, se v Zoo Brno nastěhovala až do nového terária dokončeného v roce 1970 na jižním vrcholu Mniší hory a obsadila největší expozici v tomto zařízení. Skupinu tvořila trojice získaná ze Zoo Dvůr Králové nad Labem. Samce Dudýna doprovázely samice Etna a Dája. Dudýn byl asi 3,5 m dlouhý, samice byly přibližně o jeden metr kratší. Rozmnožit krokodýly nilské se však dlouho nedařilo, mláďata byla odchována teprve počátkem 90. let, když se podařilo zvýšit hladinu vody v expozičním bazénu - do té doby totiž snesená vejce, která v mělkém bazénu klesala na dno, mohutní plazi rozšlapali. V nádrži s vyšší hladinou bylo možné vejce odebrat ze dna a zachránit. Rozmnožování krokodýlů nilských v zoo na Mniší hoře podrobně popsal RNDr. Jiří Schauer ve Výroční zprávě Zoo Brno 1992.

Tři vejce, která začátkem roku 1992 snesly obě krokodýlí samice, chovatelé přenesli do sousedního přízemního traktu terária a vložili do inkubátoru. Po stu dnech inkubace se začal líhnout první krokodýl - byla vidět část jeho hlavy a bylo slyšet kvákání zárodku. Chovatelé neměli s rozmnožováním krokodýlů nilských žádné zkušenosti, přitom kvákání i dalších dvou mláďat, jimž se nedařilo vyklubat, bylo neodbytné. Chovatelé se rozhodli, že tvrdou vápenatou skořápku všech vajec částečně naruší. A tak se krokodýlci mohli 9. května 1992 ze sevření osvobodit. Bylo to údajně poprvé, co se v nějaké československé zoologické zahradě narodili krokodýli nilští.

Mláďata, dlouhá asi 25 cm, chovatelé vykoupali ve slabém roztoku hypermanganu a vložili do terária, na jehož dně byla zprvu jen asi jeden a půl centimetru vysoká vrstva vody, obohacené odvarem z heřmánku. Teplota vody i vzduchu byla udržována na 34 °C. Uprostřed terária byl instalován kámen tvořící menší souš. Přes veškerou péči jeden krokodýl 13. května uhynul. Dva zbylí dostali 16. května první krmnou dávku - velice obratně ulovili dvě živá třídenní mláďata myši domácí. Po týdnu dostávali malí krokodýlci živé cvrčky a po třech týdnech živé akvarijní ryby velikosti 2-4 cm. Chovatelé postupně umisťovali mláďata krokodýlů do nádrží větších rozměrů a s vyšší hladinou vody a na hodinu je vystavovali přímému slunečnímu záření. Dvouměsíční krokodýly už mohli vidět návštěvnici v jedné z expozicí přízemního traktu terária, později přestavěného na pavilon Tropické království.

V dalších letech brněnská zoo krokodýly nilské úspěšně rozmnožovala. Nadšení pro velké krokodýly však časem vyprchalo. Odrůstající mláďata mohla v pavilonu zůstávat i několik let, ale když dospěla, musela, stejně jako jejich mohutní rodiče, odejít do jiných institucí. Chov krokodýlů nilských v zoologických zahradách také ztratil opodstatnění, protože druhu nehrozí zánik. Téměř všechny krokodýly nilské v původních afrických biotopech sice lidé vyhubili, aby mohli zpeněžit chutné maso a ceněnou kůži, ale komerční chovy krokodýlů nilských záhy vznikly nejen v celé Africe, ale i mimo ni.

Zoo Brno ukončila chov krokodýlů nilských poté, co dva jedinci uhynuli (Etna 11. 10. 2001 a Dudýn 30. 7. 2003) a samice Dája 18. 5. 2005 odešla k soukromému chovateli. Smrt třicetileté Etny nastala po krátkém období apatie, kdy jakákoli léčba byla neúčinná. Pitva objevila v jejím žaludku čtrnáct československých měděných mincí z let 1964 až 1979. V těle zvířete vězely mince přibližně 25 let, úbytek jejich hmoty stanovila numismatická expertiza na 3 868 mg. Uvolněná měď se usazuje především v játrech, odkud se může vyplavit do krevního oběhu a způsobit otravu.

Měsíc po úhynu samice Etny se dostavily stejné klinické příznaky i u samce Dudýna, předběžná diagnóza zněla: chronická intoxikace mědí. Nasazená léčba zabrala a po týdnu se stav pacienta zlepšil. Nálezy v trusu potvrdily přítomnost mincí v těle zvířete, i když zřejmě v menším množství než u uhynulého kusu. U druhé samice byly příznaky intoxikace mědí nejmenší. Brněnská zoo předpokládá, že tři krokodýli pozřeli mince v jiné zoo, odkud byli později převezeni do Brna. (Chovatelské zařízení krokodýlů nilských v Zoo Brno neumožňuje, aby návštěvník něco dovnitř vhazoval.)

Od začátku 21. století Zoo Brno chová drobnější příbuzné krokodýlů nilských, kajmánky nejmenší, kteří na Mniší hoře obývají velké akvaterárium v pavilonu Tropické království společně s želvami karetkami novoguinejskými.

Redakce brněnského Rádia Krokodýl, která chtěla někdy kolem roku 2005 v rámci vlastní propagace adoptovat krokodýla v brněnské zoo, od záměru ustoupila, když se dozvěděla, že na Mniší hoře už nežije mohutný krokodýl nilský, ale jeho blízký příbuzný kajmánek nejmenší, dorůstající do délky jen kolem jednoho a půl metru. Povědomí, že v brněnské zoo je možné vidět mohutného krokodýla, ale přetrvává. Když si jednoho letního dne roku 2018 návštěvníci opouštějící pavilon Tropické království v přilehlé zahradní restauraci vyměňovali dojmy, jeden druhého se optal: „Byl tam krokodýl?“ „Byl, ale ten malý,“ zněla odpověď, která byla správná, protože kajmánci, pocházející z Jižní Ameriky, jsou také krokodýli, také patří do čeledi Crocodylidae.

Brněnská zoo v minulosti připomínala, že v Brně je možné vidět mohutného krokodýla v podchodu u Staré radnice, kde visí vycpaný, i v teráriu na jižním vrcholu Mniší hory, kde je živý. Vycpaný jedinec rovněž patří k druhu krokodýl nilský, který se stal erbovním zvířetem brněnské zoo. Hlavním motivem jejího loga byla po dlouhá léta právě kresba krokodýla.

Eduard Stuchlík

Eduard Stuchlík (1943) se narodil a žije v Brně. V letech 2002-2018 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Zooreport, vydávaného brněnskou zoologickou zahradou. Se Zoo Brno stále spolupracuje.