VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Velkou módou dnešní doby je zevrubně zjišťovat, co si vlastně lidé myslí, co by tak vlastně „upřímně“ chtěli. Je to příznačné pro současnou politiku, ale zaslechl jsem to i na odborné konferenci o strategii krajiny. A to mne trochu vyděsilo. „Při stanovení strategie krajiny musíme dbát na to, aby byla v co nejširší míře přijata občany, řídit se i tím, jak si zdravou krajinu lidé představují“. No, ne že by nebyla disipace důležitou součástí každého projektu, ale až tak bych se „obecným“ názorem či vkusem neřídil. Zejména pokud se snažíme o výhled na další desítky let a o trvalou udržitelnost. Strukturu našich lesů přece musíme změnit z jiných pohnutek, než aby se v nich dobře sbíraly houby. Při revitalizaci řek je dobře, když vzniknou nová pěkná místa na koupání, ale není to přece to hlavní. Bukolická krajina obhospodařovaná osvíceným zemědělcem je z velké části romantický mýtus, ve kterém je více nostalgie než skutečně reálného úsudku. Je jasné, že je nutné veřejné mínění dostat „na stranu“ obnovy krajiny. Ale máme se mu proto podbízet? Současná společnost si uvykla krajinu využívat jako místo k rekreaci a odpočinku, ale často také jen jako „sportoviště“. Lidé krajinou jen proletí na kole, nebo proběhnou s přesně odměřenou tepovou frekvencí, a snad ji ani pořádně nevidí. Základním kritériem je dostupnost a výkon. Chceme všude projít, proplout nebo projet a běda, když se nám staví do cesty překážky. Skutečná krajina je ale překážek plná, je divoká a snad někdy i nebezpečná. A tak myslím, že si krajina zaslouží, aby nebyla pořád a dokola překopávána, hlazena a česána do podoby, kterou považují lidé za tu „správnou“. Aby se krajina neměnila pro představy a dle všeobecného názoru obecné veřejností. Je načase přiznat krajině vlastní potřeby a vlastní pravidla, která jsou na pomíjivé lidské paměti nezávislá. Neměňme krajinu dle představ, ale změňme představy o krajině. Jde přece o lidi, a právě pro ně je zdravá krajina nezatížená stereotypy blednoucích vzpomínek a mylných představ to nejdůležitější.

David Veselý