VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Polské řeky jsou nejkrásnější na světě! Řekl jsem v květnu roku 1996 ve svých dvaceti šesti letech rozhodně, kdy jsem toho tehdy ze světa až tolik neznal a od té doby jsem svou světaznalost až tak příliš nerozšířil. Snad jen kdybych byl Říman z počátku letopočtu, tak bych mohl svou znalost světa považovat za dosti většinovou, jen kdyby si ten Říman jednou odskočil na Kubu. Má slabá světaznalost ovšem nijak nevyvrací skutečnost, že polské řeky jsou opravdu nádherné, protože jsou totiž neregulované. Zatímco naše řeky to na většině délky svého toku často ošklivě schytaly dvojitými lichoběžníky, tak polským řekám se regulace toků téměř vyhnula.

Můžeme proto obdivovat nádherně štěrkonosné malé říčky hned na druhé straně hranice v Beskydech, rozsáhlé písčité poloostrovy a ostrovy řek středních a dolních toků a rytmicky meandrující řeky jakékoli velikosti s rameny slepými i mrtvými - to vše snad kdekoli v Polsku. Naše hlavní severomoravská řeka Odra velmi brzy za hranicí utíká daleko na západ až k Německu, aby pak dlouho před ústím vytvářela fascinující systém mokřadů, můžeme říct lagun, vkliňujících se hluboko do pevniny. Chceme-li tedy vidět rozsáhlé písčiny ostrovů nějaké větší řeky, musíme si pomoci jinou řekou pramenící kousek za našimi hranicemi - Wislou. Ty správné písčiny jsou až za Varšavou, jak jsem zjistil z leteckých snímků, ale najít je nebude jednoduché, protože se snad každý rok jejich velikost i poloha mění, což jsem zjistil z dalších, starších leteckých snímků.

Takže když přišla loni v srpnu chuť vyrazit do letního Polska k vodě a jen nakouknout k Baltu, ale spíš se kochat řekami, volba byla jasná. Někam k Toruni… Ale zase tak jednoduchá ta volba nebyla. Do Toruně jsem nechtěl, město je to nádherné, ale tam jsem už byl. Jelikož jsem nevěděl, kam tedy přesně, tak jsem zadal do výběru ubytování hotely kdekoli, které měly vysoké hodnocení, nebyly až tak drahé a byly u Wisly. A tak jsem objevil Ciechocinek. Snad nevadí, že budu toto městečko, které si mne získalo hned několika svými kouzly, nazývat familiárně Čechočínek. Netušil jsem, že někde v Polsku je městečko tak půvabné, které mnoha svými parky připomíná nádherné výsadby kroměřížských zahrad či Flory v Olomouci. Ano, je to lázeňské město, se slanými prameny označovanými za zázrak přírody, městečko plné různých kaváren, kde po večerech vyhrává živá hudba.

Ale nejen toto potěší návštěvníka v rámci, řekněme zdejšího výjimečného místního dědictví. Je tu jedna věc, o které jsem vůbec nevěděl, že v mém malosvětě existuje. V Čechočínku je totiž, a to se podržte, největší konstrukce v celé Evropě. Ta „věc“ se jmenuje gradovna a Wikipedie o ní praví: „Gradovna je zařízení sloužící původně k čištění a zahuštění solanky zpracovávané v solivarech, nyní používané i k léčebným účelům díky slanému vzduchu v jejím okolí. Bývá to stavba ze dřeva pokrytého slámou nebo roštím, nejčastěji trnkovými větvičkami, mívající často výšku několikapatrového domu a délku až několik set metrů.“ Gradovna v Čechočínku má výšku téměř 16 metrů a délku neuvěřitelných více než 1 700 metrů. Uvidíte-li ji poprvé v noci, jako se to stalo mně, je to něco opravdu monumentálního, přízračného.

Ale teď se vraťme zpět k řece Wisle, kvůli které se sem vlastně jelo. Hned kousek od Čechočínku, spíše na druhém břehu se nachází ne písečný, ale zelený ostrov uváděný jako użytek ekologiczny Zielona Kępa. Lze to přeložit jako ekologická lokalita Zelená kupa? Další ostrovy okolo Čechočínku už nejsou zelené, jsou písčité a dá se k nim často snadno doplavat. Příjemně doplavat, voda je ve Wisle teplejší než v Baltu, a když se využijí příznivé říční proudy, jste na to šup Robinsonem Crusoem na svém vlastním říčním ostrově. Na ostrově, kde je tolik mušliček, že se po nich těžko chodí bosky. Ačkoliv ty mušličky budou asi nejspíš nějaké invazní druhy, je jich víc, než na valné většině pláží, po kterých jsem kdy chodil. Je tady také spousta stop od bahňáků, kolem létají labutě nebo volavky a samozřejmě ledňáčci, těm se k hnízdění zdejší mnohé natržené břehy musí vyloženě líbit.

Dlouhý úsek Wisly je samozřejmě zaštítěn v rámci soustavy Natura 2000. Jako evropsky významná lokalita chrání celkem 4 druhy ekosystémů, konkrétně luhy s olší a jasanem, hydrofilní vysoká bylinná lemová společenstva, nížinné louky a přírodní eutrofická jezera. Dále je zde chráněno 7 druhů živočichů, nejvíc ryb: hořavka duhová, bolen dravý, losos obecný, sekavec písečný, hrouzek běloploutvý, z kruhoústých pak mihule říční a jako bonus ze savců bobr evropský.

Podle mne je Čechočínek se svým blízkým i širším okolím opravdu velké lákadlo s velmi pestrým přírodním i kulturním dědictvím, včetně evropských unikátů. Bonusem pak jsou malé vesničky při Wisle, kde když procházíte jejich dvorky či návsemi, připadáte si, jako byste se ocitli ve vesnické či maloměstské architektuře našich poválečných let. Chcete si zaplavat v podvečer na ostrov, abyste si za chvíli zatančili valčík po skvělé kávě nebo vynikajícím bílém polském víně odrůdy Solaris? Chcete se přesvědčit, jestli jsou polské řeky opravdu nejkrásnější široko daleko? Domácky znějící Čechočínek - Ciechocinek je to správné místo.