VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Třídění papíru nám jde. Do sběren nebo modrých kontejnerů zamíří 70 % z celkové produkce (resp. spotřeby) papíru v Evropě. Zhruba pětinu papírových výrobků třídit nejde z povahy věci - jde o toaletní papír, pleny, tapety, znečištěné papíry z nemocnic atd. Všechny ostatní se hodí k recyklaci.

Výroba papíru je prakticky stejná už tisíce let. Jde o rostlinná vlákna rozmělněná ve vodě, která se po vylití na síto vysuší a uhladí. Dlouho hrála prim textilní vlákna (z trav i hadrů), v moderní době naprosto dominují vlákna ze dřeva. Z kmene do tiskárny je cesta daleká: dřevo je nutné rozdrtit, promýt, případně zpracovat pomocí tepla a chemikálií. Dřevo obsahuje hodně složek, pro papír je nejcennější celulóza (dlouhá vlákna), pak hemicelulóza (větvená vlákna) a zpracuje se i lignin (z pohledu papírníků spíše odpad, v reálu je to cca polovina dřevní hmoty jehličnanů). Bezdřevý papír je také ze dřeva, ale bez ligninu - díky tomu je pevný a nežloutne. Už z tohoto popisu technologie je jasné, kde budou úskalí výroby: Hodně suroviny (a lesy mizí v papírnách), hodně energie (na rozvláknění, míchání a sušení), hodně vody (všechen papír začíná jako kaše z vláken a vody, ale recykluje se) a hodně chemie (klížidla, plnidla, bělidla, barviva).

Papír se vyrábí jak ze dřeva (primárních vláken), tak z vláken recyklovaných. Většinou jde o jejich směs, do recyklace se rovnou v továrně dostanou všechny odřezky a nepovedené výrobky. Úplnou recyklaci (přepracování odpadního papíru na nový papír) vydrží vlákna zhruba sedmkrát. Při každém rozvláknění se totiž trochu poruší a zkrátí. Ve finále se hodí třeba na proložky k vajíčkům, tepelnou izolaci nebo „hedvábné“ (tissue) papíry, jako je třeba toaletní papír nebo utěrky.

Technologie recyklace je známá a zvládnutá. Použití recyklovaných vláken zásadně šetří zdroje (odpadá těžba a zpracování dřeva, doprava, zalesňování, energeticky náročné rozvlákňování). Třídíme většinu papíru. A přesto aby v papírnictví člověk hledal recyklovaný papír s lupou a stejně neuspěje. Místo sedminásobné recyklace vláken jich většina absolvuje v Evropě jen tři a půl cyklu, ve světě dokonce jen dva a půl (statistický údaj, samozřejmě jde o recyklaci úplnou nebo žádnou).

Kam ten sebraný papír mizí? Výpočty jsou trochu složité, protože sběrový papír (surovina) i papírové výrobky (recyklované i z primárních vláken) se dováží i vyváží. Pro srovnání se používá recycling rate, tedy podíl zpracovaného druhotného papíru k celkové spotřebě papíru v dané zemi. Pro Evropu je to 70 % (z toho je cca desetina vyvezená) a potenciál je cca 80 %. V Česku má recyklovaný papír ve výrobě kolem 30 %, dvě třetiny tuzemské produkce papíru jsou tedy ze dřeva, a doma sebraný papír jen pramálo využijeme. Silná orientace na vývoz navíc znamená nestabilitu - stačí, když třeba Čína přestane nakupovat.

Z recyklované suroviny jsou v Evropě téměř všechny noviny (91 %) a obalové papíry (93 % produkce). Papírové obaly spolknou skoro dvě třetiny všech skutečně recyklovaných vláken. Takže v grafických papírech (papíry pro tisk, sešity apod.) je v průměru jen 26 % recyklované suroviny, v hygienických papírech necelá třetina. Jde opět o statistiku, na trhu jsou jak výrobky z čistě recyklované suroviny, tak ze dřeva a v různých stupních namíchané.

Největším problémem při recyklaci je zbavení tiskových barev a nátěrů. Jde o pestrou směs chemických látek, které navíc barví i novou surovinu. V novinovém papíru nebo kartonu se nějaký ten barevný chloupek ztratí - ale ani jiné papíry nemusí být zrovna sněhobílé. Na evropské úrovni se také jedná o standardizaci používaných barev, aby nekomplikovaly budoucí recyklaci potištěného papíru.

Ekoznačky jsou, ale řeší jen něco

Jak už bylo řečeno, recyklovaný papír na trhu je, ale špatně se poznává (a bělený recyklovaný papír od toho ze dřeva nerozeznáte vůbec). Vypátrat sešit nebo grafické papíry české výroby z recyklované suroviny, to je úkol pro odvážné znalce (ale na trhu jsou, i když spíše v e-shopech). Bohužel zde moc nepomohou ani ekoznačky. Každá se totiž k recyklované surovině staví jinak a většinou dost macešsky.

Modrý anděl. Německá ekoznačka, v případě papíru vyžaduje 100 % recyklované suroviny. Platí i pro grafické papíry určené k tisku (a buďte si jistí, že tiskárny nezapráší). Opravdu recyklovaný papír garantuje jen tato ekoznačka. Pokrývá i další aspekty udržitelné produkce, tedy spotřebu energie, emise atd. www.blauer-engel.de (stránky mají i anglickou mutaci)

Ekoznačka EU (Květina, The Flower). Asi nejrozšířenější ekoznačka. Musí obsahovat minimálně 70 % recyklované suroviny nebo (a to je ten ďábel v detailu) primární suroviny certifikované jako FSC nebo PEFC. Zbylých 30 % neřeší. Takže nemusí obsahovat vůbec žádnou recyklovanou surovinu. Dále omezuje použití určitých chemických látek, stanovuje minimální energetickou účinnost a maximální emise z výroby. Používá se i pro tiskové služby, kdy je certifikovaný jak papír, tak proces a barvy. Má ji i pár českých firem. www.ecolabel.eu

Ekologicky šetrný výrobek. Nepropagovaná a opomíjená česká národní ekoznačka. Najdete ji na výrobcích z kartonu a lepenky, třeba kancelářských šanonech a pořadačích. Standardy má shodné s Ekoznačkou EU. www.ekoznacka.cz

Nordic Ecolabel (Severská labuť). O chloupek přísnější: Všechna vlákna musí být buď recyklovaná nebo s certifikací FSC nebo PEFC. Opět může jít o papír bez recyklované suroviny, na tu primární ze dřeva jsou o něco přísnější limity pro emise skleníkových plynů. Dále pokrývá spotřebu energie, emise atd. www.nordic-swan-ecolabel.org

FSC - Forest Stewardship Council. Přísná lesní certifikace, certifikuje všechny stupně (les - zpracovatelé - papírny - výrobky). Umí pracovat s výpočty a bilancemi surovin, takže nově nabízí i certifikaci FSC recycled s uvedeným podílem recyklované suroviny. V případě FSC mix jde o směs dřeva (papíru) s FSC certifikací a zbytek suroviny pochází z necertifikovaných, ale legálních zdrojů. www.czechfsc.cz

PEFC - Programme for the Endorsement of Forest Certification. Lesní certifikace (a výrobků ze dřeva) s mnohem volnějšími pravidly pro péči o les, obvykle nejde nad rámec zákonných povinností. I proto je mnohem oblíbenější. Objevila se i ve variantě „PEFC recycled“, v manuálech ovšem nejsou popsaná pravidla pro udělení. www.pefc.cz

ECF/TCF - Elemental/Total Chlorine Free. Papír nebyl bělený elementárním (jedovatějším) chlórem nebo chlórovými sloučeninami. Obvykle ho zakazují i ekoznačky, v zásadě se to stává standardem.

A co je u všech „recyklačních“ témat nejdůležitější? Prevence! Věci, které nekoupíme a nespotřebujeme, nemusíme složitě třídit a recyklovat. Platí to i pro papír, kde recyklovaná surovina znamená velké úspory. Více lesům (i řekám a klimatu) pomůžete tím, že něco nevytisknete nebo na schránku nalepíte „Letáky nechci“ než krmením modrých kontejnerů a sběren. U kombinovaných obalů (nápojových kartonů) a nerecyklovatelných výrobků typu kelímků nebo plen to platí několikanásobně.

Čísla o recyklaci papíru pocházejí ze statistik Confederation of European Paper Industries (www.cepi.org). Zajímavé čtení a každoroční hodnocení. Členem je i Asociace českého papírenského průmyslu (www.accp.cz). Pokud vás zajímají specificky cíle a statistiky k recyklovanému papíru v Evropě, tak European Paper Recycling Council (https://www.paperforrecycling.eu/).

Kam s nimi aneb Třídící opakování

Papírové pleny: Jsou ve skutečnosti spíš plastové. Do směsného odpadu. Speciální kompostovatelné mohou do kompostu, ale v zahradním se budou rozkládat velmi dlouho. A průmyslové kompostárny je nechtějí, protože je neznají.

Kapesníčky, utěrky: Do kompostu. Silně znečištěný papír nelze recyklovat, ale zkompostuje ochotně. Nepatří do záchodu - mají mnohem pevnější strukturu než toaletní papír, nerozpouští se tak snadno a mohou ucpat trubky. V přírodě je zahrabte. Jednak pak nejsou vidět, druhak se k nim lépe dostanou rozkladači.

Mastný nebo hodně špinavý papír: Opět do kompostu, případně do kamen. Potištěný do zbytkového odpadu. Na recyklaci se použít nedá a může ušpinit další papíry v kontejneru.

Lesklé papíry: Při recyklaci neoblíbené (málo vláken, hodně nátěrů), ale recyklovat je lze, takže do modrých kontejnerů.

Termopapír: Má silný nátěr různých látek (někdy toxických), aby bylo možné na něj „tisknout“ teplem. Do směsného odpadu.

Papírové kelímky: Jsou potažené vrstvou plastu, aby neprotékaly (zkuste je natrhnout a uvidíte plast). Teoreticky by bylo možné je recyklovat jako nápojové kartony, ale hoďte je spíš do směsného odpadu (a nejlépe se jim dočista vyhýbejte).

Proložky od vajíček apod.: Do kompostu. Jde o odpadní papírovinu, která se už k další recyklaci nehodí. Lze z nich udělat i jednorázové květináče na sadbu.

Pečicí papír: Je upravený tak, aby se na něj nechytalo těsto - většinou nějakými chemikáliemi. Jako spotřebitel nemáte možnost zjistit, čím byl papír ošetřený a můžete jen doufat, že nejde o rizikové látky. Jestli škodí zdraví se může ukázat až po mnoha letech používání - do té doby jsou považovány za neškodné. Dobrou chuť! Po upečení patří do směsného odpadu.

Online kalkulačka plusů recyklovaného papíru

Váháte, zda má recyklovaný papír smysl? Zkuste varianty prohnat kalkulačkou na https://c.environmentalpaper.org/. Navolíte typy papíru (včetně hmotnosti, velikosti, úpravy) a podíl recyklované suroviny. A dostanete velmi přehledné srovnání podle dopadů na životní prostředí. Pracuje v palcích a librách, ale i kilogramech a metrech. Samozřejmě to generalizuje situaci, ale výroba papíru (a její dopady) jsou hodně podobné po celém světě.

Renata Placková (*1985) je ekoložka a ekoporadkyně. V posledních letech se zabývá zejména revitalizacemi mokřadů v národním parku Šumava. V Ekologickém institutu Veronica se věnuje zejména ekospotřebitelství, ekologickému provozu institucí a odpadům. Ve volném čase nejraději putuje za obzory.