VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Některé podivuhodné věci tu jsou stále s námi, ale přesto mohou zůstat bez povšimnutí. V mém ateliéru byly a stále jsou skrumáže reliktů lidské činnosti, rozjeté plechy, co jsem nasbíral podél silnic, hromady kovových hřebů z různých století, cihly se značkami výrobců a také banánové suché slupky. Jsou jich stovky v různých stadiích rozpadu a tvarových proměn.

Shromažďování uschlých banánových slupek je důkazem, že sbírat se dá snad úplně vše. První kolekce vznikla pro mou performanci v Českém kulturním centru ve Vídni. Tam byly pohozeny pod nohy diváků, jako se vhazují květiny při slavnostech. Když jsem však spatřil ten divoký rej černých tanečníků na podlaze galerie, vtáhly mne ty fiktivní postavy zcela do svého víru. Od této doby celá naše rodina pojídá banány jaksi programově a slupky nevyhazuje do odpadu, ale položí je do podloubí k pomalému uschnutí. Součástí procesu je i poznání různorodosti banánových společností, jež své produkty dováží a označují nálepkami. Ty jsou pečlivě odlepovány a poté znovu použity na kresbách uschlých banánů. Při sesychání nejsou tito tvorové nijak upravováni, podmínkou dobrého natvarování je pouze hodit je na podlahu a dupnout na ně. I zde se potvrzuje zákonitost o jednotě v mnohačetných formách, jež se zdají ve svých variacích nekonečné. A snad i takové jsou.

Za pár desetiletí může být kolekce kreseb vzácná pro své nálepky, které jinak končí převážně na smetištích. Samotné poselství je jednoduché a nosné. Je to život po životě. Obsah je sněden, zbývá jen zdánlivě prázdná forma. Ta se promění a v naší mysli ožívá novou figurací. Nejsou to žádné ovocné slupky, ale tanečníci z klubu Chiquita. Salsa zní na terase tropického baru a láhev ještě není dopita.

Libor Jaroš se narodil 9. dubna 1960 ve Zlíně, poté žil s rodiči postupně ve Vojkovicích u Židlochovic, v Hrušovanech u Brna a opět ve Vojkovicích. V roce 1986 založil rodinu a od roku 1999 žije v Žatčanech. V roce 1977 se vyučil malířem, poté absolvoval SUPŠ v Brně (1977-1981). Po ukončení základní vojenské služby začal v roce 1984 spolupracovat s Uměleckými řemesly v Brně jako restaurátor. V té době dochází k zásadním proměnám jeho volné tvorby, když se vedle přírody jejím podstatným zdrojem stává samotné restaurování. Vnímání civilizačních hodnot a přírody v čase, akceptování celého světa vnější (předmětné) reality včetně živlů a sil přírody. Od roku 1993 je členem TT KLUBU při Domě umění v Brně a dlouholetým kurátorem klubových výstav, předsedou od roku 2001. Při vernisážích spolkových výstav působil často v roli performera. V posledních letech zbudoval v Žatčanech galerii Ve Stodole, kde prezentuje dialogy soch a obrazů. Člen skupiny Reunion. Člen folklorního souboru Začanští mužáci.