VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vydalo Hnutí Duha Šelmy 2023, autoři Miroslav Kutal a Josefa Volfová, elektronická publikace volně ke stažení na www.selmy.cz

Biolog a ekolog Miroslav Kutal se problematikou velkých šelem zabývá již od roku 2002, kdy začal koordinovat projekty ochrany a monitoringu. Rovněž je českým zástupcem v Large Carnivore Initiative for Europe, expertní skupině Mezinárodního svazu ochrany přírody. Josefa Volfová je od roku 2013 koordinátorkou monitoringu velkých šelem na Šumavě a v Pošumaví.

Autoři výstižně charakterizují nezastupitelnou funkci predátorů v evropské krajině a vyvracejí mýtus, že velké šelmy nutně potřebují ke svému životu divočinu nenarušenou lidskou činností.

Edukativní formou vyvracejí pověry o standardním a nestandardním chování vlků v kulturní krajině v blízkosti lidských obydlí. K lidským příbytkům se přibližují takřka výhradně mladí, nezkušení vlci, putující krajinou, kteří jsou neobyčejně zvídaví.

Na pravou míru uvádějí scestné názory, které tvrdí, že v Evropě do přírody „někdo“ vlky vypouští. Evropští vlci se šíří výhradně přirozenou cestou.

Rovněž vyvracejí nonsens, že se u nás vyskytují především vlčí kříženci. Jediným případem byl vlčí kříženec v Česku zaznamenaný v roce 2017, který byl identifikován na základě genetické analýzy jako F1 hybrid. Ten však zmizel neznámo kam. Podnětnou informací pro veřejnost je skutečnost, že se vlci v krajině v žádném případě nemohou přemnožit. Jejich teritoria jsou obrovská a počet predátorů je definován množstvím jejich potenciální kořisti. Vlci se ovšem mohou krajinou šířit, ostatně toho jsme právě v evropských zemích svědky.

Publikace se nevyhýbá problémům, které vznikají konflikty šelem se stády ovcí a dobytka. Nabízí preventivní opatření, která pomáhají případné škody eliminovat.

V brožuře najdeme podnětný rozhovor s manželi Kateřinou a Martinem Válkovými, kteří hospodaří na Farmě za Kopcem nedaleko obce Hutisko-Solanec v srdci chráněné krajinné oblasti Beskydy, tedy v oblasti s trvalým výskytem vlčí smečky. K ochraně svých stád ovcí a koz chovají manželé pastevecké psy plemene tornjak.

Autoři publikace zdůrazňují: „Pastevecký pes není u stáda ovcí kvůli tomu, aby primárně bojoval s vlky. Jeho hlavním úkolem je, aby vlky či jiné predátory svým štěkáním a chováním odradil od útoku a upozornil chovatele, že jsou chovaná zvířata v nebezpečí. Zpravidla se doporučuje mít psy alespoň dva. Ve dvojici jsou psi sebevědomější a snadněji odrazí útok vetřelce. Pro větší stáda je zapotřebí více psů - zpravidla alespoň jeden pes na sto ovcí.“

Publikace rovněž přináší návod chování pro turisty, kteří se pohybují v lokalitách, které pastevečtí psi střeží.

Publikace srozumitelně vysvětluje, proč jsou hlasy volající po regulaci šelem lovem scestné a nesmyslné. „Důkazy o tom, že by odstřel vlků snižoval konflikty, chybí,“ píší autoři a dále předkládají výsledky výzkumů ze zahraničí. „… Detailně se tématu věnovala například studie, která na Slovensku zkoumala, zda měla výše odstřelu vlků vliv na škody na hospodářských zvířatech, které vlci způsobili, v následujícím roce. Na úrovni okresů nebyl pozorovatelný žádný efekt. Žádný efekt na snížení škod nezjistily ani studie z Lotyšska, Slovinska nebo ze Španělska. Přesvědčivé důkazy nepřinesly ani studie ze Spojených států, které naopak zjistily i kontraproduktivní vliv.“

M. Kutal a J. Volfová zdůrazňují, že obavy lidí z vlků jsou liché. Vlci nepovažují člověka za svou kořist. Varují ovšem laiky, aby šelmám nenabízeli potravu, aby tak nedocházelo k habituaci na člověka. „V prostoru střední Evropy (Polsko, Německo, Česko, Slovensko) žijí tisíce vlků a miliony lidí, a přesto jsou blízká střetnutí mezi nimi vzácná,“ uvádějí autoři.

Útlá brožurka Miroslava Kutala a Josefy Volfové je bezpochyby inspirativním počinem a přál bych jí, aby se dostala do rukou co nejširšího okruhu čtenářů. A slušelo by jí, aby neunikla pozornosti školáků (v tom případě by byla nutná k vysvětlení vědeckých pojmů asistence učitelů přírodopisu).

Jaroslav Monte Kvasnica