VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Alois Mikulka (13. srpna 1933 - 27. června 2024)

Alois Mikulka byl moje dětství, měla jsem spoustu jeho pohádkových knížek a na stěnách obrázky s jeho básničkami, které taky vyšly jako soubor pro děti. Mezi všemi jsem měla i své dodnes nejoblíbenější Dům u pětiset básníků, Všelijaká koukátka a O z vířátkách a divných věcech. A věřte, že je tam všechno, stejně jako v jeho obrazech. Ze Vzkazu Aloise Mikulky jsem si pro název svého textu vybrala jeho závěrečná slova. Nesvoboda je totiž podstatou nejen umění, ale celého lidského života. Mám na mysli dobrovolnou nesvobodu vytvářenou našimi přirozenými instinkty a touhami. To je ale téma na celou filozofickou esej a já nechci psát traktáty.

Lojza Mikulka, jinak o něm můj tatínek a asi obecně v Brně nikdo nemluvil, byl velký mág, malíř velké pokory a úcty k řemeslu. A naučit se celému řemeslu malířskému a sochařskému je nutné k tomu, aby pak „řemeslník“ mohl roztáhnout křídla umění a popustit uzdu své fantazii. Alois Mikulka, řemeslník tužky, štětce a dláta byl velkým umělcem, který vytvořil nejen vlastní písma, ale i styl a svět State Louis, přemýšlivý, rošťácky hravý, někdy smutný, vždycky moudrý. Byl mužem mnoha nadání, malířem, grafikem, sochařem, řezbářem, spisovatelem a básníkem, možná s duší provazochodce. Příběhy jeho děl nikdy neběží jen na povrchu, prostupují do vrstevnatých až snových hloubek. Některé obrazy dokonce vznikly, jak sám řekl, jen za pomoci jeho štětce a on sám přiznal, že do jejich hloubky nikdy nepronikl, úplně je nepochopil, ponechaly si své tajemství pro sebe a neprozradily je ani jemu. Taky asi proto nikdy nebyl se svými obrazy hotov, dokud byly v ateliéru, stále na nich nacházel nedokonalosti, na nichž bylo nutné ještě pracovat, protože: „Jediná cesta dobrýho díla je přibližovat se k dokonalosti a buď to dokážu, nebo nedokážu… Práce v ateliéru je nejmilejší způsob, jak trávit čas, když si všechno vymýšlíš a můžeš to realizovat… A až padnu a bude po mně, tak toho nechám…“

Lze k tomu ještě něco dodat? Ano! Díky za obě výstavy uspořádané Romanem Kalinou v Kalina Gallery na Veselé ulici v Brně, zejména za tu k umělcovým devadesátinám.

Po Aloisi Mikulkovi zůstalo nejen v Brně prázdné místo, ale myslím, že není potřeba být smutný. Věřím, že ve State Louis má svůj pracovní stůl a malířský stojan a pracuje dál, aby nám, až se k němu přidáme, měl u sklenky červeného co ukázat…

Výše zmíněný krátký dokument Vzkaz Aloise Mikulky natočil v roce 2011 v brněnském studiu České televize podle svého námětu a scénáře režisér Karel Fuksa a je přístupný na webu České televize.

Bohdana Fabiánová