VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jestli nás v ochraně něco pálí obzvláště, jsou to invazní druhy. Rok od roku jsou jejich dopady stále větší. Mění se celkové myšlení jak v ochraně chráněných území samotných, tak i ve volné krajině. Dokonce se někteří ochránci transformují z hledačů klenotů rostlinné a živočišné říše na badatele v oblasti cizáckých neřádů.

Kdysi dávno nám byl doslova trnem v oku akát Robinia. Možná jím byl ještě tak javor jasanolistý (Acer negundo) nebo severoamerické zlatobýly (Solidago canadensis). Co nás občas trápilo, to byly bolševníky (Heracleum mantegazzianum) a k řídlatky (Reynoutria). V poslední době nepříjemných invazních druhů rostlin přibývá. Ať už vinou měnícího se klimatu, tak záměrným šířením v krajině nebo absencí boje proti nim.

Možná jsme ještě před patnácti lety nevnímali problém pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima) tak silně jako dnes. V území se občas objevilo „očko“, které se setnulo a zatřelo. Pamatuji, že jsme na brněnských Hádech pajasany vykáceli a za rok zase obrazily, ačkoliv jsme použili chemii. Vymysleli jsme proto tenkrát metodu, kdy jsme pařezy rozštípávali sekerou a narušené části protírali herbicidem. Pomohlo to, ale bylo to pracné.

Jak šel ale čas, pajasan přibýval a na různých chráněných územích se začal nekontrolovaně šířit. Stejný problém byl a stále je ve volné krajině. Ve výskytu vedou místa podél koridorů - dálnic a železnic. Volná krajina, koridory a chráněná území jsou spojené nádoby. Můžeme přijmout strategii, že se budeme věnovat jen chráněným územím, kde ještě o něco jde. Bohužel toto uvažování je dávno překonané. Proto je nově upřednostňováno zahrnovat širší krajinné celky a likvidovat do zbláznění.

Mapování a klejicha

Dříve jsme věděli, že ohnisko určitého invazního druhu je někde ve zmoli, jinde na náspu nebo u kapličky. Jenže najednou jsou ohniska všude. O tom jsme se přesvědčili při velkém mapování v rámci přírodní památky Kamenný vrch u Kurdějova a přírodní památky Bílý kopec u Čejče. Doslova na každém kroku jsme se potkávali s pajasanem. Ukazuje se, že před samotnou likvidací je nezbytné provést mapování. Zdálo by se, že jsou to takové „procházky“. Jenomže aby se opravdu pokryla veškerá ohniska v krajině, je potřeba prošmejdit všechna křoví, staré vinohrady, sady, příkopy, terasy, valy a podobně. Kam se nedostane lidská noha, tam pomáhá moderní technologie v podobě dronů.

Kromě pajasanů jsme zaznamenávali druh, který se u nás pomalu rozjíždí. Je jím klejicha hedvábná (Asclepias syriaca), která do pár let ovládne větší část jižní Moravy a teplejších částí Čech. Klejicha je vysoká metr až metr a půl, krásně kvete a obsahuje latex (ostatně její listy vypadají jako fíkus). Má to nejlepší vyzbrojení, o kterém si může lecjaká kytka nechat jenom zdát. Pokud ji utrhnete nebo posečete, obrazí. Ale jakým způsobem. Ze spících pupenů vyraší klidně deset nových klejich; a to se vyplatí, řekl by klasik. Kvůli latexu ji nic nežere - ani srnec, ani mlsné kozy. Existují studie, že by mohla chutnat králíkům. Ovšem otázka zní, kolik je v dnešní krajině divokých králíků. Navíc moravským králíkům klejicha moc nechutná.

Klejicha se rozmnožuje velmi dobře i semeny. Semínko je opatřeno chmýrem, který létá i ulpívá na srsti nebo kalhotách. Chmýr se dokonce v minulosti používal jako náhrada bavlny či peří. Semínko samotné dokáže vyklíčit i po minutě pečení v mikrovlnné troubě.

Smáčedlo a houba

Klejicha je takřka nezničitelná. Účinným postupem likvidace je postřik na list. Velmi dobře reaguje na prostředky na bázi glyfosátu s přídavkem smáčedla. Bohužel obojí jsou nepříliš oblíbené látky, které mají jistý vliv na životní prostředí i lidi. Tady ale nastává drobná výjimka. Na ochranu přírody je možné látky na bázi glyfosátu minoritně používat. Jinak by měly být pro plošné využívání zakázány.

Vraťme se ještě k pajasanu a účinné látce na jeho potlačování (i eradikaci), jíž je také glyfosát. Používat se mohou jiné prostředky, ale ty mají nízkou úspěšnost a ve výsledku znovu sáhneme k lahvičce s přípravkem na bázi glyfosátu.

U aplikace je nutné dbát zvýšené bezpečnosti, aby nedošlo k tzv. úletům nebo úkapům. Vše je potřeba provádět cíleně v optimálních koncentracích. Při postřiku se používají zádové pumpovací postřikovače. Tryska se opatřuje protiúletovým kornoutem. U pajasanu (ale i akátu nebo javorů jasanolistých) se používají metody injektáže či loupání, kdy se do vyvrtané díry nebo seškrabané kůry aplikuje dávka herbicidu.

V případě likvidace pajasanu se možná blýská na dobré časy. Na Univerzitě přírodních zdrojů a přírodních věd ve Vídni izolovali klon houby přeslenatky (Verticillium nonalfalfae). Komerčně se prodává pod názvem Ailantex. Tento klon byl speciálně vyšlechtěn pouze pro pajasan. Není proto nutné se bát, že dojde k infekci u brambor, chmele či paprik.

Ailantex se aplikuje ve formě vodního roztoku přímo do kmenu stromu. Postupně dochází k šíření spor do celého stromu i do okolních jedinců. Pokud se jedná o jeden polykormon, zasahuje ho celý. K úhynu celých stromů dochází v rozmezí několik týdnů až let. Velmi dobré zkušenosti s ním mají na Slovensku. U nás je prostředek k dostání od roku 2023 a provádíme jeho testování.

Reflexe invazního ekologa

V jádru se pořád považuji za krajinného ekologa. Věnuji se i obnovní ekologii, požárové ekologii a nově invazní ekologii. Je to svým způsobem pocta být součástí oboru, ve kterém jsou čeští vědci suverénně nejlepší na světě. Díky profesoru Petru Pyškovi dokonce existuje tzv. česká invazní škola.

V září 2023 se uskutečnilo první velké setkání českých odborníků. U této příležitosti jsme představili Moravskou eradikační skupinu, kterou tvoří zástupci spolku Rezekvítek, ČSOP Onyx, Správy NP Podyjí a některých odborníků z Masarykovy univerzity.

Zatím jsme zaměřeni na rostliny, ale určitě přijde čas, kdy se začneme věnovat i živočichům. Při různých návštěvách tůní a jiných vodních ploch často narážíme na přítomnost invazních ryb, ale i savců nebo velmi nebezpečné želvy nádherné. Stejně jako rostliny jsou nebezpeční i invazní živočichové. Rozdílem mezi faunou a florou je to, že rostliny se mnohem lépe likvidují.

Invazní ekologové byli často původně náruživými botaniky. Dnes nehledají ohrožené a chráněné druhy rostlin; kdepak hlaváček, jazýček nebo pantoflíček. Jejich zraky hledají klejichy, křídlatky a pátrají po guneře neboli barotě chilské.

Vilém Jurek (1985) je krajinný ekolog, působí v organizaci Rezekvítek a ČSOP ONYX, stará se o více jak padesát různě velkých chráněných území, zaměřuje se na aktivní ochranu přírody a její popularizaci, kromě toho se věnuje tématům rekultivací veřejného prostoru a těžebních prostor, nové divočině a politice krajiny.