VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pro převážnou část temperátní Evropy je prales jedinou formou toho, čemu se dnes říká divočina. Pod tímto atraktivním (a někdy i zneužívaným) názvem se rozumí příroda nedotčená člověkem; dnes už spíše jen zbytky přírody, které byly z jakýchkoliv důvodů víceméně ušetřeny přímého lidského působení a mohly se vyvíjet po dlouhou dobu pouze pod vlivem přírodních faktorů.

Máme vůbec (samozřejmě kromě našeho Žofína a Boubína) v Evropě ještě nějaké pralesy? A když, tak kde a jaké?

Nejen tyto otázky si před lety kladla skupina nizozemských vědeckých pracovníků sdružená pod křídly Nizozemské královské společnosti pro ochranu přírody (KNNV), dnes známá jako Expertní skupina KNNV Pralesy. Dala si za úkol zinventarizovat pralesy v zemích, kde taková inventura chybí. Volba padla na Rumunsko a Bulharsko, které v době přípravy našeho projektu zahájily jednání o vstupu do Evropské unie.

Projekty financovala vláda Nizozemského království v rámci programu BBI-MATRA. Realizaci zajistily Rumunský lesnický výzkumný ústav a Lesnický výzkumný ústav Bulharské akademie věd ve spolupráci s KNNV.

Definice pralesa

Definice pralesa není jednoduchá záležitost. Pro naši potřebu jsme se k ní dobrali integrací řady parametrů, ke kterým patří:

• prokazatelná absence lidského vlivu v průběhu uplynulého vývoje
• přirozená druhová skladba lesních společenstev (ve vztahu k biogeografii)
• struktura v místě přirozených lesních společenstev a její různé formy v rámci životního cyklu lesa (prostorová, věková a dimenzionální struktura v různých vývojových stadiích pralesa, mrtvé dřevo)
• dynamika lesa a její vazba na různé formy disturbancí, které se v místě přirozeně vyskytují (vítr, sníh aj.)
• minimální rozloha potenciálního pralesního porostu

Ne každý fragment lesa vyvíjející se bez vlivu člověka je možno považovat za prales. Vývoj pralesa potřebuje kromě času i určitý prostor - rozlohu, na níž mohou proběhnout všechna vývojová stadia pralesního společenstva za obvyklého režimu disturbancí. Minimální rozloha různých typů pralesů temperátní Evropy není dosud známa. Z technických důvodů jsme jako minimální inventarizovanou jednotku zvolili plochu 50 ha.

Cíle projektů

Základním cílem bylo zinventarizovat a zmapovat v obou zemích dosud existující pralesy a navrhnout způsob jejich ochrany tak, aby se mohly v co největším rozsahu stát součástí panevropské sítě Natura 2000. Zásadním požadavkem bylo, aby byla založena GIS databáze, v níž se soustředí všechny informace k inventarizovaným lokalitám.

Zpracování každého projektu obsáhlo celou řadu odborných a organizačních kroků, které zahrnovaly: vypracování metodiky pro identifikaci pralesů; zajištění aktivní spolupráce lesnických institucí v obou zemích; zpracování kritérií pro inventarizaci jednotlivých lokalit; vytvoření národních a regionálních inventarizačních týmů, jejich zaškolení pro práci s metodikou; studium historických materiálů, literatury a současných informačních zdrojů; mapování potenciálních lokalit (kombinace satelitních snímků a pozemního mapování); založení GIS databáze; popis jednotlivých lokalit (parametry biodiverzity, identifikace lesních typů, přirozené hranice lokalit, podmínky zajištění trvalé existence, ochranná zóna, základní transekt); definitivní rozhodnutí o statutu každé inventarizované lokality; strategie správy každého inventarizovaného území a jeho ochrany; využití získaných údajů o pralesích pro zvýšení ekologického povědomí majitelů lesů, lesního personálu a veřejnosti (PR, semináře, publikace); doporučení pro monitoring a výzkum a další.

Stručně o výsledcích

Dobrá metodická příprava a spolupráce s lesnickými výzkumnými ústavy v obou zemích přinesly zajímavé výsledky. Zinventarizovalo se:
v Rumunsku: 3 402 lokalit = 218 494 ha
v Bulharsku: 160 lokalit = 103 356 ha

V obou zemích jde většinou o horské lesy. V jejich druhové skladbě je nejvíce zastoupen buk lesní (Fagus sylvatica), na několika lokalitách i buk východní (F. orientalis). V jehličnatých typech pralesů je nejvíce zastoupen smrk obecný (Picea abies), dále jedle bělokorá (Abies alba), borovice limba (Pinus cembra) a modřín ztepilý (Larix decidua). V Bulharsku se objevily i neobvyklé typy pralesů s různými druhy borovic - kromě Pinus sylvestris i P. peuce, P. nigra a P. leucodermis.

V nižších polohách s dominantním dubem (Quercus robur, Q. petraea) se v obou zemích zachovaly z pralesů jen malé zbytky. Vzácné jsou pralesní porosty s Q. pubescens, Q. frainetto a Q. cerris. V nížinách byly identifi kovány nedotčené lesy na dunajských ostrovech, v deltě a na několika lokalitách při pobřeží Černého moře.

Rozdíl v prostorovém rozmístění zachovaných pralesů v obou zemích je nápadný. Svědčí o odlišném přístupu k využívání lesa v minulosti. A indikuje potřebu odlišného managementu rezervací v budoucnosti - silně fragmentovaná situace v Rumunsku vyžaduje jiný přístup k jejich ochraně než situace v Bulharsku.

Nejrozsáhlejším pralesním útvarem v Rumunsku je lokalita Izvoarele Nerei (Prameny Nery) v pohoří Banát. Jedná se o 6 260 ha souvislého bukového pralesa v nadmořských výškách od 750 do 1 350 m. V Bulharsku jsou to lokality Steneto (3 594 ha) a Djendema (4 213 ha) s bukovými pralesy v pohoří Stará Planina.

A co dál

Inventarizace pralesů v Rumunsku a Bulharsku zajistila oběma zemím podrobný přehled a dokumentaci o dosud zachovaných pralesních lokalitách. Databáze GIS je dnes už nepostradatelným nástrojem ochrany přírody a krajiny v obou zemích. Většina inventarizovaných lokalit byla zařazena do sítě Natura 2000 a získala tak právní ochranu.

Dokumentace je základem pro výzkumné projekty obou lesnických ústavů. Ty přinášejí výsledky, které v řadě případů není možné získat jinde v Evropě. Závěrečné zprávy o obou projektech jsou přístupné na webové stránce www.veenecology.nl. Zde je rovněž uložena dílčí závěrečná zpráva projektu Virgin forests of Transcarpathia, která mapuje pralesy v Rachovské oblasti Zakarpatské Ukrajiny.

Pozitivní výsledky obou projektů jsou podnětem k návrhu, aby se podobné inventarizace provedly ve všech zemích temperátní Evropy, kde dosud podrobné přehledy nejsou k dispozici. Zachované pralesy mají tak mimořádný význam, že je třeba uvažovat o jejich vyhlášení za objekty evropského přírodního dědictví.

V současné době výzkumný tým KNNV zpracoval a ke schválení předložil návrh projektu inventarizace pralesů v západní části Balkánského poloostrova (Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Makedonie, Albánie, Kosovo).

Josef Fanta, Peter Veen, Jacques de Smidt, Bert Maes - Expertní skupina KNNV Pralesy