Čtení na tyto dny

Jalová pastvina

Skřapák na krku koňské kostry
Vlk puklý z ovčích strun
O drny drnká ostříž
Sluncem se práší z kalafun

Plameny uhašená žízeň
Popelem šumí listí klád
Mýtinu sžírá sebetrýzeň
Prameny snědl hlad

Den dokončený hrudou
Šeptem oznělý sten
Hřmot nesmířený s hudbou
nevyslyšený gen

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Zpracovávám rád každé zadání, protože nejsou nezajímavá témata…

Pavel Dvorský, č. 1/2025, str. 23, pro předplatitele

Kšefty nám bezostyšně ničí přírodu a krajinu

Hynek Skořepa, č. 1/2025, str. 32

Jurkovičovy válečné hřbitovy

Václav Štěpánek, č. 1/2025, str. 7, pro předplatitele

Ptačí lokalita Ústřední hřbitov v Brně

Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 1/2025, str. 14, pro předplatitele

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Miesta stretnutí

Denisa Halajová, č. 1/2025, str. 16, pro předplatitele

Staré cintoríny ako súčasť historických štruktúr krajiny

Mikuláš Huba, č. 1/2025, str. 2, pro předplatitele

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33

Sršeň v peřinách


David Veselý, č. 4/2024, s. 28

Mám rád naši zahrádku, na stromy věšíme budky, aby s námi žili nějací ti živáčci. Také máme na balkoně navrtaná polínka, v těch nám úspěšně hnízdí včelí samotářky. A tady mé environmentální uvědomění dostává první ránu, ty bestie sýkorky mi nemedonosné včelky poměrně intenzivně vyzobávají. No co, je to zákon přírody a silnějšího a princip rovnováhy v přírodě.

Jenže běda, před týdnem nám na balkon přiletěla sršeň. Už jsme celkem zvyklí na to, že někteří návštěvníci nalákaní světlem se nám přesouvají do domácnosti. Na stužkonosku osikovou, která se usídlila u naší lednice, jsem byl celkem hrdý. Ale sršeň? A bylo to tak. První sršeň jsem přimáčkl mobilem na polštáři své ženy. Moc jí to sice nevadilo (té sršní), ale byla natolik otupená, že ochotně vlezla do nastražené skleněné zavařovačky. Rychle našroubovat víčko a bylo po problému. V noci jsem pak měl divoký sen, kde poletovalo snad deset sršní.

Sen je sen, netřeba si s ním dělat těžkou hlavu. Jenže druhý den, ne deset, ale nějaké sršně na balkon zase přiletěly. První jsem do skleněné pasti chytil ještě venku, druhá ale zaletěla opět do naší ložnice. Vychytrale jsem ji lákal na světlo, až opět ochotně zalezla pod rychle přiklopené víčko. Měl jsem za to, že je poslední, ale chyba lávky. Ze stínu balkonu se vynořila ještě třetí. Ano, já hlupák měl věřit ženě, která od začátku tvrdila, že byly tři. Ale jak je má člověk poznat například od ploštic, které jenom smrdí, ale jinak jsou docela neškodné? Všechny zavařovačky byly plné, prázdná zbyla jen docela malá od dětské výživy. A ta poslední sršeň byla fakt docela divoká. Jsem ovšem dobrý lovec, za chvilku byla i ona pevně zavřená pod plechovým víčkem.

Teď je asi dobře zauvažovat, kde asi sršně mají hnízdo. Pokud na naší půdě, bude třeba volat hasiče (dříve požárníky). V lepším případě si budu muset pořídit víc prázdných zavařovaček. Co na to ale řekne má environmentální duše? Říká se sice: „Žij a nechej žít.“ Ale kdo by zpropadeně chtěl sršeň ve vlastní posteli?

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu