VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V druhém letošním čísle Veroniky jsme se zabývali záměnou ubývání druhů a ubývání početnosti a také matením pojmů s tím souvisejícím. Mezitím čeští vědci v čele s Davidem Štorchem prozkoumali Living Planet Index (LPI), který právě pracuje především s poklesem, resp. vzestupem početnosti populací obratlovců na naší planetě. Publikovali studii, která ukazuje, že index má několik metodických a matematických chyb. Poslední aktualizace LPI z roku 2022 říká, že populace obratlovců od roku 1970 poklesly v průměru o 69 %, dostupná data nic takového neukazují. Chci jen upozornit, že jde o snížení početnosti populací, ne o snížení počtu druhů a jejich vymírání, přesto to někteří neználkové v médiích interpretovali tak, že zmizelo 69 % všech obratlovců. Teď se ovšem ukazuje, že i pokles početnosti populací zachycuje index špatně a autory indexu k takovému výsledku dovedly chyby. Hlavní zjištění studie, kterou vědci z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy publikovali, spočívá v tom, že data, ze kterých LPI vychází, ani zdaleka neukazují indexem prezentovaný pokles populací a upozornili na chybné postupy, které to způsobují. Jedna z hlavních chyb podle Štorcha souvisí s tím, že je index takzvaně multiplikativní. To znamená, že počítá, kolikrát se ta či ona populace zvětšila nebo zmenšila mezi dvěma roky.

„V úplně zjednodušeném extrému si to lze představit třeba tak, že máte nějakou populaci o pouhých dvou jedincích, přičemž občas z ní náhodou jeden ubyde a zůstane jeden, nebo naopak jeden přibyde a jsou tři. Reálně se tedy populace nemění. Index ale ten pokles na jedničku započítá jako pokles o 50 % a nárůst na trojku jako zvýšení pouze o třetinu, takže celkově vyjde pokles, i když byly náhodné úbytky a přírůstky v rovnováze. Matematicky to tak vychází, ale o vývoji populace to podává zkreslenou informaci,“ vysvětluje Štorch jeden z problémů. Ke globálnímu poklesu populací podle autorů studie ve skutečnosti klidně docházet může. Jestli se tak děje, tak o tom neexistují dostupná data, protože právě z nejhůř postižených oblastí je jich nejmíň. Kritická studie českých vědců důrazně upozorňuje, že to neznamená, že by ochrana biodiverzity nebyla důležitá.

Podle mne je celý index jako indikátor stavu biodiverzity postaven na špatném předpokladu. Tak například pokud u nás přibývá divokých prasat (Sus scrofa) - a to přibývá skutečně dramaticky, nemůže tento vzestup kompenzovat úbytek početnosti kuňky ohnivé (Bombina bombina), který je neméně dramatický. LPI kombinuje data o tisících druhů s různými stupni ohroženosti a různou populační dynamikou. Proto to není jen prostý součet, v němž má například prosperující rejsek malý (Sorex minutus) stejnou váhu jako třeba kriticky ohrožený nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis).

A právě to, že se různým druhům dává různá váha podle jejich významu v ekosystému, vnáší do indexu další chyby. Takže, dle mého soudu, i kdyby se index vyvaroval všech metodických chyb, nepřinášel by mnoho validních informací.

Mnohem důležitější by bylo indikovat a sledovat tzv. minimální životaschopnou populaci (minimal viable population - MVP). To je nejmenší možná izolovaná populace mající 99% pravděpodobnost existence po dobu 1000 let navzdory předvídatelným vlivům. Zjednodušené hodnoty pro obratlovce říkají, že ochrana 500-5 000 jedinců by měla postačovat pro udržení genetické variability. Měla by to být taková hodnota, která umožní přežít populaci v nepříznivých letech tak, aby byla schopna se populace v následujících letech dostat na předchozí úroveň.

Například na základě analýzy ovce tlustorohé (Ovis canadensis) se zjistilo, že i prostorově izolovaná část populace je schopna přežít, jen pokud má alespoň 50 jedinců. Na základě minimální velikosti životaschopné populace lze odhadovat také minimální velikost území, která je nezbytná pro to, aby se udržela MVP. Je velmi rozdílná u různých druhů: populace medvěda grizzlyho (Ursus arctos) potřebuje 50 000 km² pro 50 jedinců a 2 500 000 km² pro 1000 jedinců. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud je určitého druhu obratlovců méně než 50 jedinců, je populace prakticky mrtvá. Méně než 500 jedinců zase neskýtá příliš naděje na dlouhodobou záchranu druhu. Tedy druhy, které ještě nepodkročily minimální životaschopnou populaci, ani se k ní neblíží, nejsou v přímém ohrožení, i když početnost jejich populací nadále klesá. Může se ale také stát, že druh, jehož celosvětová populace stoupá, je naopak v ohrožení.

Jak je to možné? No, například tak, že jednotlivé populace jsou izolovány a nekomunikují spolu. Tento problém je způsoben především fragmentací krajiny. Pokud se nepodaří jednotlivé populace propojit, je druh ohrožen vyhynutím. Takže u každého druhu je specifické, kolik potřebuje prostoru k přežití a jakou má kritickou početnost populace.

Mojmír Vlašín