VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O nocovišti havranů polních (Corvus frugilegus) a kavek obecných (Coloeus monedula) psal do časopisu Veronica v minulosti Karel Hudec. Je obecně známým fenoménem, že na území jižní Moravy včetně Brna přilétají na zimu velká hejna těchto krkavcovitých ptáků ze severovýchodu (např. z Ruska a Běloruska) a jejich hromadná nocoviště jsou v tomto období nepřehlédnutelná. Však si toho také ornitologové všimli již minimálně před 120 lety, kdy Franz Zdobnitzky (1907) popsal taková nocoviště ze dvou lokalit na území dnešního Brna (Tyršův sad, Černovický hájek) a z luhů u Holasic a severně od Rebešovic. Tradiční velké jihomoravské nocoviště, mezi ornitology druhé půle 20. a počátku 21. století asi nejznámější, se pak donedávna nacházelo ještě o něco jižněji, v Knížecím lese mezi Židlochovicemi a Nosislaví, které postupně zůstalo jako jediné. Od zimy 2011/12 začali havrani a kavky opět nocovat v Brně, v lesních svazích údolí Svratky nad Riviérou, kde na rozdíl od nocoviště v Knížecím lese, které mezitím zcela zaniklo, nocují dodnes. V současnosti se zde každý zimní večer shromažďuje kolem 15 tisíc ptáků a jde tak o jediné a poslední velké nocoviště těchto druhů na jižní Moravě. Známá jsou dnes ještě dvě nocoviště, v Hodoníně a v oblasti Novomlýnských nádrží, která jsou však řádově menší.

Jisté je, že ještě v první dekádě 21. století nocovalo na jižní Moravě až kolem 100 000 havranů a kavek (Židlochovice), zatímco po rozdělení nocujících hejn v zimě 2011/2012 jde již jen o maximálně 20 000 jedinců, z čehož je většina v Brně. Důvodem poklesu počtu zimujících havranů a kavek u nás, hlášeného ale v posledních desetiletích i z Německa, Polska nebo Itálie, mohou být mírné zimy, kdy tito ptáci mění tahové chování a zůstávají zimovat v severněji položených oblastech. Pro vývoj našich zimujících populací je zásadní situace na severovýchodě Evropy, kde je od konce 20. století hlášeno snižování početnosti většiny hnízdních kolonií i pokles celkové početnosti havranů. To se týká např. více regionů v evropské části Ruska v souvislosti s intenzifikací zemědělské výroby, se snížením podílu obdělávané půdy a opouštěním drobných zemědělských usedlostí, ve městech pak změnami v charakteru městského prostředí i cílenou likvidací kolonií. Pokles početnosti hnízdící populace havranů se přitom dnes týká zhruba poloviny evropských států. Není tedy divu, že byl havran polní v posledním evropském červeném seznamu ptáků z roku 2021 přeřazen z druhů málo dotčených mezi druhy zranitelné.

Takové je východisko situace, kdy se vedení města Brna ve spolupráci se svým dopravním podnikem rozhodlo postavit velkokapacitní lanovku mezi brněnským výstavištěm a univerzitním kampusem, jejíž trasa prochází přímo územím svahů nad Riviérou s nocovišti krkavcovitých. Podivný byl přitom již postup města, které dokázalo od úřadů získat stavební povolení pro tento projekt, jehož cena je odhadována na bezmála miliardu korun, a až následně začalo řešit majetkové vztahy v území, dopravní smysluplnost či ekonomickou udržitelnost. Mimo jiných nesrovnalostí je důležité zmínit, že ve stavebním řízení bylo zcela opomenuto řízení o výjimce ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Kromě havrana přitom u Riviéry nocují tisíce zvláště chráněných kavek obecných a záměr by kromě severských ptáků mohl negativně ovlivnit i celou jejich brněnskou populaci, která zahrnuje téměř 30 % celé jihomoravské populace druhu a která zde podle našich poznatků rovněž zimuje. Dále byl v dotčeném území v posledních letech zjištěn výskyt více než 80 ptačích druhů, především lesních a mokřadních, které zde nacházejí jedno z mála útočišť na území města. Minimálně 30 zaznamenaných druhů je přitom zvláště chráněných: jde např. o morčáka velkého (Mergus merganser), strakapouda prostředního (Dendrocoptes medius) nebo ostříže lesního (Falco subbuteo).

Je hned několik potenciálních negativních vlivů plánované výstavby a provozu lanovky v lesích nad Riviérou na ptačí společenstva. Není možné vyloučit hnízdění zvláště chráněných a ohrožených druhů přímo v trase plánované lanovky, především by však její výstavbou došlo k fragmentaci biotopů a jejím intenzivním provozem k rušení ptačích společenstev, ať už hlukem, světelným znečištěním, neustálým pohybem nepřirozených objektů nad lesem i nutnou údržbou trasy lanovky. Osvětlené kabiny lanovky by přitom měly létat přímo nad místy, která dnes havrani a kavky využívají k nocování, přičemž je počítáno s provozem lanovky denně mezi 6. a 22. hodinou. V zimním období, kdy zde nocují tisícová hejna, jde tedy rozhodně i o tmavou část dne.

Dalším velkým konfliktem zamýšlené stavby je nebezpečí kolizí s nosnými lany, které se týká především vodních ptáků v místě křížení lanovky s tokem Svratky, hlavně větších druhů, jako jsou vrubozobí či brodiví. Z dostupných dat je přitom jednoznačné, že dotčený úsek řeky patří k významným zimovištím vodních ptáků v rámci Brna. Vodní ptáci využívají při letu řeku jako koridor a běžně létají, zvláště v takto nepřehledném území, i ve vyšších výškách. Lze tedy předpokládat běžné úhyny celé řady ohrožených a zvláště chráněných druhů, jimž v takto členitém prostředí nelze jednoduše zabránit zvýrazněním nosných lan. Kromě vodních ptáků se pak zabíjení o nosná lana může zcela jistě týkat dalších skupin ptáků, např. dravců či sov, v lokalitě běžně lovících nad lesními porosty, nebo i krkavcovitých z důvodu pohybu velkého množství jedinců v území za soumraku či za rozbřesku.

Vzhledem k tomu, že vliv záměru výstavby lanovky na chráněné druhy ptáků, který by v případě jeho realizace byl značný, nebyl řádně posouzen, zrušil Městský soud v Praze v září tohoto roku rozhodnutí o povolení stavby. Není to ale konec lanovky v Brně, pouze jednoho dějství její přípravy. Je teď na vedení města a dopravním podniku, aby si konečně nechaly zpracovat řádnou studii proveditelnosti a obhájily avizovaný velký dopravní význam stavby, který by měl převyšovat zájem ochrany přírody. Z vyjádření zastupitelů města, kteří vliv lanovky na hejna havranů a kavek opakovaně bagatelizují, doufají v „mobilitu“ havranů a zdůrazňují údajnou škodlivost krkavcovitých, jasně vyplývá, že o ochranu významného přírodního fenoménu, který nemá jinde na jižní Moravě obdoby, jim nadále půjde jen stěží.

Dokud u nás budou existovat hromadná zimní nocoviště krkavcovitých ptáků, budou vždy fascinovat ornitology i ostatní obyvatele, kteří žijí v jejich blízkosti. Kromě pozorování velkých hejn ptáků, které je samo o sobě velkým zážitkem, nelze pominout kulturní význam havraních hejn, která inspirovala řadu umělců od básníků po malíře.

Bohužel k zániku těchto unikátních míst může vydatně přispět i lidská bezohlednost, která kromě likvidace heterogenní zemědělské krajiny zahrnuje nezřídka i cílené pronásledování a plašení havraních hejn či záměrnou likvidaci jimi využívaných lokalit. To jen znovu ukazuje postupující odloučení moderního člověka od přírody a jejích obyvatel, včetně těch, kteří po staletí oživovali naši zimní krajinu.

Jan Sychra je předsedou Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické a zoologem na Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně.