VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Při řešení otázek spojených s lesopěstebními opatřeními v maloplošných chráněných územích máme většinou za cíl se různými zásahy co nejvíce přiblížit přírodnímu stavu s jeho autoregulačními mechanismy. Příkladem takového území mohou být lesy národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště.

Předmět ochrany přírody

Národní přírodní rezervace (NPR) Božídarské rašeliniště se nachází nedaleko obce Boží Dar v Krušných horách. Její celková rozloha činí 1 154 ha, přičemž převážnou část tvoří pozemky lesní a zbylou část (cca 99 ha) pozemky ostatní. Pro svou výjimečnost a unikátnost bylo území Božídarských rašelinišť v roce 1965 vyhlášeno jako státní přírodní rezervace, později národní přírodní rezervace. Samotný význam rašelinišť byl potvrzen začleněním do soustavy Natura 2000 - EVL (evropsky významná lokalita) Krušnohorské plató - a v neposlední řadě také vyhlášením za mokřad mezinárodního významu podle tzv. Ramsarské úmluvy.

Předmětem ochrany je komplex lesních a nelesních společenstev na několika ložiscích vrchovištní rašeliny a na minerální půdě v jejich okolí, který se vytvořil v důsledku dlouhodobého a rozmanitého historického využívání území (těžba kovů, těžba rašeliny, lesnické i zemědělské obhospodařování). Chráněné území tvoří esteticky působivý krajinný celek a je místem výskytu 39 zvláště chráněných druhů, z toho 7 kriticky ohrožených, 15 silně ohrožených a 17 ohrožených.

Historie území

Původně celé území Krušných hor pokrývaly lesy. Ty začaly být více využívány až počátkem 16. století v souvislosti s rozvojem hornictví (především těžba cínu a stříbra). Převažující dřevinou v původních lesích byl buk, zbývající část tvořily smrk a jedle.

S přílivem obyvatelstva začaly vznikat první osady, následovalo souvislé odlesňování, vznikaly první louky a celkově docházelo k rychlému pustnutí rozsáhlých ploch lesa. O zlepšení stavu místních lesů usiloval již správce a pozdější purkmistr Mates Enderlin, který prosazoval ponechávání semenáčků v porostech a jejich následnou ochranu.

Místním lesům se samozřejmě nevyhnuly ani nejrůznější kalamity, ať už sněhové, větrné či kůrovcové. Stav zdejších lesů asi nejlépe vystihl lesní řád z roku 1715, který hovoří o „zpustošených a vykácených lesích Jáchymovských“. Díky masivní těžbě postupně došlo k úplné přeměně druhové skladby lesů, původní dřeviny nahradil smrk různých proveniencí. Další ranou pro místní lesy bylo vybudování rozsáhlé sítě odvodňovacích kanálů za účelem těžby rašeliny a v neposlední řadě také imise z průmyslové výroby během minulého století.

Současný stav

Od roku 2004 je asi na jedné třetině (cca 380 ha) výměry území NPR Božídarské rašeliniště příslušná hospodařit Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR. Její snahou je v plné míře uplatňovat zájmy ochrany přírody. Prostřednictvím dotačních programů AOPK ČR zajišťuje péči a ochranu vzácných lesních i nelesních biotopů rezervace, jako jsou např. klečové porosty na rašeliništích, rašeliníkové smrčiny, podhorské květnaté koprníkové louky, mechová slatiniště a horská vřesoviště. K financování prováděných opatření jsou každoročně využívány jak národní krajinotvorné programy (Program péče o krajinu a Podprogram správa nezcizitelného státního majetku ve zvláště chráněných územích), tak nově i evropský program (Operační program Životní prostředí). V letošním roce podala AOPK ČR rozsáhlý projekt s názvem „Revitalizace NPR Božídarské rašeliniště - I. etapa“, který zahrnuje hydrologická a lesopěstební opatření.

V minulosti byly zdejší lesní porosty posuzovány především z hlediska hospodářského. Dnes jejich význam přešel především k ostatním tzv. mimoprodukčním funkcím. Lesy na území NPR jsou dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, zařazovány do funkční kategorie lesů zvláštního určení, subkategorie „lesy v NP a NPR“. Nejen na území rezervace pak dochází k překryvu se subkategoriemi „lesy v ochranných pásmech zdrojů léčivých a minerálních vod“ a „lesy významné pro zachování biodiverzity“. Dále se zde setkáme s kategorií lesů ochranných subkategorií „lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích“ a „lesy vysokohorské“.

Obnova vodního režimu

Součástí obnovy přirozených funkcí ekosystému je i narovnání v minulosti poškozeného vodního režimu, neboť plošně bylo odvodněno okolo 33 % území rezervace. Jedná se především o změny odtokových poměrů v území pomocí zahrnutí melioračních per a výstavby řady modifi kovaných přehrážek na hlavních a vedlejších kanálech tak, aby došlo k jejich postupnému zazemnění. V souvislosti s obnovou vodního režimu se místní lesní porosty budou muset přizpůsobit zvyšující se hladině spodní vody. V budoucnu lze očekávat, že smrkové porosty navazující přímo na takto zvodňovaná území budou v první fázi odumírat vlivem silného podmáčení. Tyto změny budou naopak vhodné pro některé původní dřeviny, jako jsou borovice blatka (Pinus rotundata) a bříza karpatská (Betula carpatica).

Cíle lesního managementu

V současném plánu péče o NPR a lesním hospodářském plánu (LHP) je vymezeno několik bezzásahových území o celkové rozloze 184 ha, která jsou ponechána samovolnému vývoji. U ostatních lesních porostů se do budoucna počítá s většími či menšími zásahy do vývoje tak, aby byly naměřovány a připraveny k přeměnám druhové skladby na stanovištně či provenienčně odpovídající směsi dřevin.

Tyto změny v lesních porostech je potřeba vidět v dlouhodobém horizontu, vše činit pomalu a s rozvahou tak, aby nebyla příliš porušena kontinuita trvání lesa. Proto je v rámci lesnických managementových opatření kladen důraz na stabilizaci a maximální možné prodloužení věku současných smrkových porostů. Jedná se o porosty, které ve většině nahradily původní bukové a bukosmrkové lesy a jejichž provenience není vždy taková, jaká by měla být. Tento problém se vztahuje také ke skupinám mladším, které byly masově zakládány po 2. světové válce na nelesních půdách.

Porosty jsou pravidelně poškozovány činiteli abiotickými (sníh, vítr, námraza) a biotickými (zvěř, podkorní hmyz) s následným rozvojem houbových onemocnění.

V porostech mýtního věku v současné době nedochází k úmyslné těžbě dřeva a praktikována je pouze těžba nahodilá za účelem zpracování kůrovcového dříví, případně větrem a sněhem poškozených stromů. V porostech jsou pravidelně umisťovány lapáky, které jsou následně odstraňovány, v terénech hůře dostupných jsou asanovány na místě. Totéž lze říci o nastávajících kmenovinách. Podél porostních stěn bezzásahových částí rezervace jsou v dostatečném množství rozmístěny lapače, určené ke kontrole, ale také k eliminaci vývoje podkorního hmyzu.

Velká pozornost je věnována též kulturám a mladým porostům do 40 let věku. Ty jsou vychovávány a pěstovány jako silně rozvolněné za účelem zvýšení jejich mechanické stability. Velkým rozvolněním, případně pěstováním lesa s hloučkovitou strukturou se zajistí hluboké zavětvení jedinců a rozvoj kořenového systému. U takto prostorově upravených porostů je v rámci opatření proti poškození zvěří loupáním vybíráno okolo 150 jedinců na hektar, u kterých je provedena ochrana kmene ovazem. Do vzniklých mezer lze jednotlivě vnášet příměs ekostabilizačních dřevin. Takto rozvolněný les je zároveň vhodným biotopem pro kurovité ptáky, kteří se v rezervaci vyskytují.

Kromě zalesňování větších ploch vzniklých po živelních událostech je snahou provádět obnovu lesa především formou maloplošnou pod ochranou vzrostlého porostu. Jsou využívána místa prosvětlení a rozvolnění pod mýtními porosty, dochází k jednotlivým či skupinkovitým podsadbám do kmenovin či dosadbám do mladých porostů. Při obnově lesa jsou kromě smrku ztepilého (Picea abies), který pochází i z přirozené obnovy, využívány především jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), na bázích svahů a v depresích buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba), počítá se s břízou karpatskou (Betula carpatica) a borovicí blatkou (Pinus rotundata). Ve všech stávajících porostech je zvyšován podíl melioračních a zpevňujících dřevin.

Vzhledem k ohromnému, až limitujicímu vlivu zvěře na zdar obnovy jsou veškeré výsadby a plochy určené k přirozené obnově chráněny proti okusu a ohryzu. Děje se to pomocí klasických opatření formou oplocenek a individuální mechanické a chemické ochrany.

Veškeré zásahy jsou prováděny za účelem dosažení cílového stavu, kterým jsou přirozeně se reprodukující prostorově diferencované, mezernaté porosty s převahou smrku a příměsí stabilizačních dřevin, na vrchovištích přecházející v zakrslé vrchovištní smrčiny až souvislé plně zapojené kleče. Dlouhodobým cílem je tedy přestavba a stabilizace stávajících lesních porostů, které následně bude možné ponechat samovolnému vývoji.

Ing. Pavel Kolibáč - oddělení péče o lesní ekosystémy AOPK ČR, Brno, pavel.kolibac(zavináč)nature.cz