Vstup pro předplatitele: |
Když jsem před více než třiceti lety poprvé projížděl od západu k východu krajinou Maďarska, přišla mi ta jejich pusta taková pustá. Nudná krajina, nudná i oproti mé rodné Hané, jen občas zajímavá vahadlová studna, pár stromů, nic. Jako začínající geograf, tj. student nižšího ročníku, jsem oceňoval „chytrost“ umístění domů jednotlivě či v malých skupinách uprostřed polí a pastvin, a ne opodál ve vesnicích, ale přišlo mi to zároveň takové smutné, osamělé. Naštěstí jakákoli další moje pozdější návštěva Maďarska už byla šťastnější a rozhodně přírodovědně zajímavější. Maďarsko je totiž díky tomu, že je centrem panonské oblasti, také centrem ochranářova optimismu a smysluplnosti. Spousta těch krásných a u nás vzácných kytek, jako jsou například různé druhy orchidejí, u nás se vyskytujících v jednotkách či desítkách kusů, je často na těch správných maďarských lokalitách přítomna v tisících. A obdobně druhy našich nejhezčích ptáků zemědělské krajiny, jako jsou vlha pestrá (vídám i v Česku každý rok), dudek chocholatý (párkrát jsem viděl) nebo mandelník hajní (neviděl jsem nikdy), jsou k vidění v Maďarsku místy běžně a opět ve větších počtech. A to nemluvíme o dalších rostlinných čeledích, ptačích druzích či jiných skupinách živočichů.
Pokud si chcete prozkoumat pozoruhodné maďarské krajiny, tak to klidně v základu můžete pojmout jako běžný Čech: vyrazím do termálů a třeba na podzim. V případě, že popojedete až k Miskolci, můžete se koupat v jeskyních přírodních i umělých, ve dvou různých termálech v jediné vesnici, a můžete k tomu vidět také zajímavé části krajiny s výjevy u nás nevídanými.
A začneme zlehka národním parkem Bukové hory neboli Bukki Nemzeti Park. Tento park má hned několik maďarských nej. Například chrání nejrozsáhlejší lesní porosty v Maďarsku nebo se zde nachází nejdelší a nejhlubší maďarská jeskyně. Tady bych si poprvé dovolil upozornit na slovo, které je v pro nás dosti cizokrajné maďarštině srozumitelné i Čechům. Bukki opravdu odkazují na buky, a když tak projíždíte rozsáhlými bukovými porosty, tak si občas připadáte jako v Moravském krasu. Proto jsem napsal, že začínáme zlehka, krajinou, která není, na rozdíl od jiných maďarských míst a maďarštiny, zatím ještě tak cizokrajná.
Což už neplatí o kousek dál v doslova kultovním maďarském národním parku Hortobágy (Hortobágyi Nemzeti Park). Už jeho první část u řeky Tisy v blízkosti města Tiszafured vás uhrane koberci nepukalek vzplývavých na hladině (informace o druhu jsou v rubrice zajímavosti z přírody a krajiny v tomto čísle na straně 35), láká rozsáhlými vodními plochami s rákosinami a rozhodně doporučuji navštívit zdejší velkolepé informační centrum. Určitě je ale důležité neskončit už tady a popojet dál až k městu Hortobágy. Na hladině tady nepukalky často střídají u nás kriticky ohrožené plavíny štítnaté a začnou se ukazovat neskutečné výjevy, kde hrají hlavní roli často ptáci. Dlouhé čáry jeřábů popelavých na obloze, kterých rychle napočítáte stovky, rádoby asijské či africké výjevy bílých volavek vozících se na hřbetech rohatého skotu a ptáci prostě všude, spousty druhů, spousty. Ptáků je zde uváděno okolo 350 druhů, vyskytují se tu i dravci, například poštolka rudonohá, raroh velký, orel královský nebo káně bělochvostá. Nelesní biotopy obývá drop velký, dytík úhorní, ouhorlík stepní a skřivánek krátkoprstý. Z ptáků vázaných na vodní prostředí či přilehlé pobřežní porosty je třeba zmínit například kormorána malého, poláka malého, rákosníka ostřicového nebo husu malou.
Nejen ptáky ovšem můžete pozorovat třeba i z mnoha zdejších pozorovacích věží. Zdejší krajina má i zajímavý kulturní krajinný rozměr. Zajímavý je chov koně Převalského či dalšího vzácného koně plemene nónius, šedého maďarského skotu szurke či uherské cápové ovce racka se spirálovitými rohy. Na všechen ten dobytek dohlížejí místní kovbojové pusty čikóši. Vodní ekosystémy jsou pak často využívány pro chov ryb.
Zajímavostí v národním parku Hortobágy není asi nekonečně, ale je jich tolik a jsou tak různorodé, že se všechny rozhodně nemůžou vejít do tohoto článku. Namátkou: je to rovněž mezinárodní park temné oblohy, nachází se tu úzkokolejka, která kdysi sloužila k převozu ryb, a park je rovněž chráněn jako světové dědictví UNESCO.
Pozoruhodná je i historie území. Šlo vždy o oblast řídce osídlenou a relativně nedotčenou, mimo jiné oblíbenou umělci. Už v šedesátých letech minulého století vznikly iniciativy na uchránění zdejší krajiny, kdy jejímu přirozenému charakteru pomohlo na počátku jednadvacátého století třeba odstranění rozsáhlého zavlažovacího systému.
Utečme na závěr od těch velkolepých maďarských přírodních krás k jiným. Kdo by byl málo opilý vším tím přírodním bohatstvím, může hledat požitky ve zdejším tanci, jídle, vínu, aby ale nakonec došel k zjištění, že moravským vínům se ta maďarská nevyrovnají.