VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Je pozoruhodné, jak je dřín obecný (Cornus mas) nezaslouženě málo v našich zahradách rozšířen, ač pojídání jeho chutných plodů je doloženo už z vykopávek lidských sídlišť v severním Řecku z mladší doby kamenné (zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem). Kolem začátku našeho letopočtu o něm psal Vergilius, Plútarchos, Plinius a také se o něm ve svých Proměnách zmiňuje Ovidius. U nás je jako součást potravy doložen v archeologických nálezech již od 13. století. Pěstování se šířilo hlavně díky klášterním zahradám, v Mattioliho herbáři je popisován i jako významná léčivka. O tom, že dřín nebyl u nás neznámý, svědčí rovněž názvy obcí - např. Dřínov v okrese Kroměříž či nedávno zaniklý Dřínov u Mostu. Větvičku s dřínkami mají ve znaku třeba v obci Šumice u Uherského Brodu.

Tento větší keř až menší strom, dorůstající více než 5 m a dožívající se stáří až 250 let, byl původně rozšířen v teplejších oblastech Evropy a jihozápadní Asie. U nás přirozeně roste mimo jižní a střední Moravu nejčastěji také v severozápadních a středních Čechách, kde tvoří většinou na vápnitých půdách charakteristickou součást společenstva dřínové doubravy. Jako ohrožený druh je chráněn zákonem a podle Červeného seznamu jako druh, jehož ohrožení lze předpokládat, a proto vyžadující další pozornost, je řazen do kategorie C4a.

Nemá smysl jej botanicky podrobně popisovat, spíše jen upozornit, čím je tento druh zajímavý. Předně, nejnápadnější jsou jeho květy vykvétající před olistěním, podle průběhu počasí již třeba v únoru. Květy jsou sice drobné žluté hvězdičky na krátkých stopkách v hustých hlávkách, ale každý kvítek je ještě obklopen malým žlutým listenem. Keře kvetou bohatě, takže v předjarní ještě neolistěné krajině zdáli vypadají jako žluté obláčky. Nápadné jsou i plody, podlouhlé peckovice červené barvy dorůstající dle odrůdy 1,5 až 3 cm. Plody mohou dozrávat od konce srpna, zralé padají na zem, ale chutné jsou až po změknutí dužiny, jinak jsou kyselé a trpké. Sklízí se buď otrháním, nebo sklepáváním, a pokud jsou ještě tvrdé, pak se nechají dojít do změknutí, ke kterému dochází postupně do týdne či dvou.

A nyní to hlavní, tedy využití plodů jako ovoce. Mají vysoký obsah vitaminu C, sice ne tolik, kolik ho mají šípky či třeba rakytník, ale více než citrusové plody. Mimoto obsahují řadu jiných složek, které ho řadí nejen mezi léčivé rostliny; mají antiseptické, anal- getické a posilující účinky, přirozeně podporují obranyschopnost, ale patří i mezi chutné ovoce se širokou škálou upotřebení a zpracování. Mimo konzumace zralých plodů se dávají do koláčů anebo se využívají k výrobě kompotů, marmelád, sirupů, šťáv, také likérů a hlavně pálenky, nazývané drienkovica či dřínkovice. Zajímavé je užití tvrdých ještě nezralých plodů jako chutné náhrady oliv; recept určitě stojí za opublikování: Ne zcela zralé, pevné dřínky (mohou být i zelené) zbavíme stopek, opereme a zalijeme ve sklenici slanou vodou (250 g na 1 litr studené vody). Sklenici zavřeme a necháme stát v teple týden až deset dní. Dřínky klesnou na dno sklenice a tak se pozná, že je hotovo. V podstatě zřejmě proběhne mléčné kvašení, ovšem ne tak bouřlivě jako u zelí. Potom do čistých skleniček vrstvíme scezené dřínky, stroužky česneku a bylinky, např. dobromysl, estragon, lichořeřišnici, šalvěj, rozmarýn, popenec, řebříček a tak podobně, co máte zrovna po ruce nebo co máte rádi. Zalijeme až po okraj panenským olivovým olejem a uchováme ve sklepě nebo chladné spíži. Necháme odležet nejméně jeden měsíc, než poprvé ochutnáme. Po konzumaci olej nevylévejte, je aromatizovaný a dá se používat do salátů i jinak. Sušené plody dřínu se užívají na čaj či sušené po vypeckování se melou na prášek na přípravu zvěřinových pokrmů. Pecky můžou po upražení sloužit jako náhražka kávy. Z listů a kůry dřínu se připravuje čaj s léčivými účinky. Pěstování dřínu je velice snadné, je ve všem nenáročný, a ačkoliv přirozeně roste na vápnitých půdách, roste a plodí i na půdách dle mé vlastní zkušenosti s kyselou reakcí. Polohu potřebuje spíše slunnou a mimo mrazové kotliny či vlhká stanoviště. Množení je snadné ze semen, ale musí se vyset hned na podzim, jinak přelehají do dalšího roku. Semenáče plodí zhruba za pět až šest let. A i když je samosprašný, je dobré pěstovat pro lepší opylení dva jedince.

Existuje řada kultivarů s různou chutí, velikostí, tvarem i barvou plodů (např. žluté a bílé). V současné době je nabídka docela velká, jde o opravdu všestranně použitelnou ovocnou i okrasnou dřevinu, jež je navíc pro brzké jarní kvetení vítána jako zdroj pylu. Hodí se na živé ploty či do větrolamů a je využíván k ozelenění ulic (vedený na kmínek či roubovaný).

Dřínky jsou zvláště v jižní Evropě či v Turecku nabízeny na trzích a v Rakousku jsou pravidelně pořádány i dřínkové festivaly, např. Pielachtaler Dirndlkirtag (něco podobného je u nás v Hustopečích se slavnostmi mandloní a vína či v Tvarožné Lhotě s oskerušemi). Dřínkové hody zkoušeli i ve výše jmenovaných Šumicích, kde bylo dřínů dost, a je velká škoda, že se to zřejmě neujalo.

Ještě je vhodné se zmínit, že se dá i u nás pěstovat dřín lékařský, Cornus officinalis, původem z Japonska a Koreje, který je pro své léčivé účinky už více než 2000 let důležitou součástí tamějších lékopisů. Je velice podobný tomu našemu, jen dorůstá větších velikostí. Další dřín, ale z jiné botanické sekce, je dřín japonský, Cornus kousa, nápadný svými čtyřmi velkými okrasnými listeny bílé až červené barvy, v nichž jsou vlastní dřínové květy. Má velké kulaté malinově červené krásné plody připomínající tvarem i velikostí plody liči či velkých třešní; jsou sice jedlé, ale z mé zkušenosti jsou chuti nevalné.