VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vzpomínám si, že v dětství, tedy více než před půl stoletím, se modlily naše prababičky za návrat vlaštovek. Vlaštovky hnízdily takřka ve všech domech, chlévech, stodolách a stájích. Věřilo se, že přinášejí na svých srpovitých křídlech do domovů štěstí. Kvůli vlaštovičkám se nechávaly otevřené světlíky nade dveřmi, otevíraly se vchody ze dvorů a dvířka chlévů zůstávala dokořán. Když se pár vlaštovek některého roku do domu nevrátil, nevěstilo to pro rodinu nic dobrého.

Přílet vlaštovek vítali všichni, neboť symbolizoval konec zimní sloty a nezadržitelný příchod jásavého jara. Zatímco shromažďování jiřiček na elektrických drátech, na nichž mimoděk vytvářely symboly not na notové osnově, sledovali lidé s pocitem nostalgie a smutku z odcházejícího léta.

Pozorné sledování hnízd vlaštovek a jiřiček patřilo k našim dětským kratochvílím. Obětaví rodiče přinášející potomkům hmyz a hlasitý křik žadonících mláďat, to bylo báječné divadelní představení pro dychtivé dětské oči. Pozorovat střelhbitý let a veselé švitoření nás nikdy nemohlo omrzet. Ublížit vlaštovce nebo snad shodit její hnízdo? Ne, takového smrtelného hříchu nebyl schopen snad ani ten největší rošťák.

Při psaní tohoto článku jsem maně zabrousil na internet a byl jsem ohromen. Z obrazovky počítače na mne vyskočilo mnoho perverzních článků s návody, jak odplašit od domů vlaštovky a jiřičky, jak zabránit jejich hnízdění a uchránit domovy před „zkázou“ jejich výkalů a nepořádkem. Na portále ostrov-nspirace.cz se například dočteme: „Vlaštovky ve své podstatě škůdci nejsou, ale i tak je na svém domě mít většinou nechceme. Vlaštovky jsou pořád jenom ptáci, kteří mají základní pudy. Jejich hnízdo na domě tedy znamená nepořádek v podobě trusu. A to jak na zemi, na okně, tak i na fasádě. Zároveň jejich trus může být přenašečem zárodků různých nemocí, takže i při jeho uklízení musíme být opatrní.“ Na dalším místě autoři pamfletu doporučují umisťovat na domy mechanické zábrany v podobě hrotů, ultrazvukové plašiče, pachové a gelové plašiče atd. Na portále veselebydleni.cz doporučuje Denis Ruščák v jiném článku obdobné plašiče - včetně elektrických sítí, současně však varuje, že za shození hnízda chráněného živočicha hrozí na Slovensku pokuta 9958,17 eur. Ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek Denisu Ruščákovi v diskusi odpovídá: „Vážený pane Ruščáku, z Vašeho článku je mi smutno. Vlaštovčí hnízda nejsou věčnou komplikací, ale zdrojem radosti pro mnoho lidí, zdrojem zábavy pro pozorování s dětmi i příležitostí, jak je učit ohleduplnosti a že na planetě Zemi nejsme sami. Hnízda z bláta a slámy s živými mláďaty působí velice esteticky i na nových fasádách, jejichž strohosti dodávají život. Je mnoho lidí, kteří dělají vše pro to, aby se jiřičky na jejich domech usadily. Tolik k vašim kategorickým nepodloženým tvrzením. Bohužel se najdou i lidé, kteří se přírody bojí a živá zvířata ve svém okolí nechtějí. Je dobře, že uvádíte, že odstranění hnízd vlaštovek (na obytných budovách ale mnohem častěji jiřiček) není možné, je to opravdu v rozporu nejen se zákonem, ale především s rozumným lidským přístupem k okolí. Důležité je i to, že přestupku se nedopustíte tím, že vás někdo nahlásí, ale přestupku se dopustí každý, kdo hnízdo odstraní - ať ho někdo nahlásí, či nikoli. Při citování legislativy by ale bylo dobré informace ověřit, protože pokuty podle českého zákona o ochraně přírody a krajiny jsou jiné, než uvádíte. Zcela v rozporu s citovanými právními předpisy je pak tvrzení, že pomocí chemických přípravků (spreje, pasty) se lze zbavit i ptáků, kteří jsou již zahnízdění - takový postup by byl přímým zásahem do přirozeného vývoje těchto ptáků, a tedy stejným přestupkem jako shazování hnízd. Bylo by dobré alespoň tuto pasáž z článku vypustit, aby neuváděl čtenáře v omyl.“ Bohužel hlas Zdeňka Vermouzka zcela zaniká v diskuzních příspěvcích hysterických žen, které si stěžují na svinstvo, které po ptáčcích zůstává, a děsí se infekcí a chorob, které mohou ohrozit jejich dítka. Je smutné, že podobné ženy vychovávají děti, které v tomto zvráceném světě budou muset žít… Sylvain Tesson v knize Sněžný levhart píše: „Člověk? Bůh hrál v kostky a prohrál.“

Pochopitelně mě zajímaly zkušenosti Zdeňka Machaře ze záchranné stanice pro volně žijící živočichy Ptačí centrum. „Není to tak dávno, kdy mě ohromil pro mne neuvěřitelný telefonát,“ vzpomíná Zdeněk. „Volala mi nějaká rozčilená žena, která se mě tázala, kdy je nejlepší vytloukat vlaštovčí hnízda. Na chvíli jsem oněměl. Cože? Nevěřil jsem vlastním uším. Proboha proč? Její odpověď byla nekompromisní: Dělají mi tu strašný bordel a jejich křik je nesnesitelný. Vysvětloval jsem jí, že švitoření vlaštovek se prodává i na cédéčkách jako relaxační hudba a od ptačích exkrementů pomůže připevnit dřevěnou poličku pod hnízdem. Vysvětloval jsem marně. Hysterická žena křičela, že hnízdo a ptáci musí pryč! Informoval jsem ji, že shazování hnízd chráněných živočichů je trestným činem. Když jsem se jí zeptal na adresu, zavěsila.“ Někteří lidé jsou od přírody zcela odtrženi a vnímají ji jako úhlavního nepřítele. Jaký tragikomický paradox: lidé, kteří se na planetě přemnožili jako nebezpečný virus, kteří zavalili planetu plasty a jiným odpadem, otrávili její řeky, moře a vzduch, lidé, kteří ohlušili planetu hřmotem a oslepili světelným smogem, lidé, jejichž činnost způsobila či urychlila globální oteplování, si budou stěžovat na nepořádek pod hnízdy vlaštovek a jiřiček a na jejich švitoření…

Na rozdíl od své ženy nejsem nijak zanícený fanda na folklór. Píseň Chvála Bohu, že sem sa narodil v podání Dušana Holého však naprosto zbožňuji. V jedné ze slok zpívá:

Rozpomeň sa, ó člověče, na to,

že nic nejsi, len popel a blato.

Kedy prídeš na súd pánů Pána,

nepomože ti výmluva žádná.

Na Zdeňku Machařovi, který v záchranné stanici pracuje již déle než třicet let, obdivuji nejen jeho obětavou práci pro volně žijící živočichy, ale i jeho diplomatickou trpělivost s některými hloupými a bezohlednými lidmi. Ostatně sám Zdeněk přiznává, že bez dávky antidepresiv by to patrně nezvládl.