VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Václav Cílek, Amar Ibrahim a kol., nakladatelství Dokořán, 2024, 392 stran

Na podzim minulého roku vyšla tato velice zajímavá kniha, editorsky uspořádaná Václavem Cílkem, jenž je také jedním z 16 odborníků, kteří se na ní autorsky podíleli. A nejsou to autoři jen tak ledajací. V. Cílka na rozdíl od ostatních představovat nemusíme, protože patří do portfolia Veroniky, ale mimo něj se tu setkáme s veterinářem ze samoty, s praktickou psychiatričkou, s chiruržkou, s rodinnou terapeutkou, bývalým mnichem, který působil v Amazonii, s energetikem, s bývalým nejvyšším velitelem hasičů, s bylinkářem, s instruktory kurzů přežití, s horolezcem a majitelem outdoorové firmy, s dokumentaristou, se znalcem alternativní a kmenové kultury, s válečnou novinářkou, s bývalým velvyslancem v Afghánistánu, s chemikem. Jejich texty jsou zaměřeny na téma: kdo je připraven, není zaskočen. A pokud by se někomu zdálo, že naše upozornění na tuto knihu do Veroniky nepatří, tak vězte, že i my lidé patříme do přírody stejně jako vše živé a neživé, a i my patříme k tomu, co je ohroženo ve svém bytí. Tato kniha je svým způsobem pokračováním knihy Ruka noci podaná (nakl. Dokořán, 2018), uspořádané editorsky rovněž Václavem Cílkem, i když s jinými autory a i jinak zaměřené. Nové ostrovy, jak si můžeme přečíst na záložce obálky, nepojednávají o tom, jak nepříznivé situace přežít, ale o tom, „jakým způsobem je možné v každodenním životě pracovat na budování odolnějšího a bezpečnějšího okolí… a kdy není cílem přežít, ale položit solidní základy nového světa, jehož jediný zodpovědný postoj je optimismus… tedy nadějné překonávání jinak pesimistické situace“. Nemá smysl podrobně popisovat, co v knize najdete, to nakonec vyplývá i z letmého představení autorů. V každém případě jde o sdělení, jež jsou podložena zkušenostmi jednotlivých autorů, kteří se k nim mnohdy i bolestně sami dopracovali v průběhu svého života nebo čerpáním ze životních zkušeností jiných lidí. Zvláště v obtížných životních situacích, kdy se musíme spolehnout sami na sebe, mohou být pro nás jejich zkušenosti cennější než cokoliv jiného. Krásně upravenou knihu, jak už u V. Cílka a nakladatelství Dokořán bývá pravidlem, doprovází řada výstižných fotografií. Hlavní obrazový doprovod však tvoří kresby Milivoje Husáka, výrazného skromného umělce, nám blízkého i tím, že pro náš časopis v roce 2001 vytvořil obálky. A i to je jedním z důvodů, vedle toho, že texty k nám mluví nezvykle otevřeně a nic nezkreslují, mít tuto velmi moudrou knihu ve své knihovně. Nebo třeba i proto, že končí verši Jana Skácela:

...

A kdyby se i potopila pevnina

naděje naší

a všechno odešlo

zoufejme jen málo

Za námi z moře času vynoří se

pro nové trosečníky nové ostrovy