VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V počátcích vývoje a pěstování geneticky modifikovaných plodin se hodně mluvilo o tom, jak ulehčí světu od nejrůznějších pesticidů. Protože se budou pěstovat takové plodiny, které jsou - díky zpřeházeným nebo odjinud přeneseným genům - odolné proti škůdcům, netřeba je tedy chemicky chránit. A nádavkem některé z nich budou produkovat nedostatkové látky a zlepší tím výživu spousty lidí. Jak to dopadlo?

Genetické modifikace zahrnují velký počet úprav a pozměnění. Tento článek (a většina regulací) se týká rostlin, které mají genetickou informaci upravenou takovým způsobem, že by k ní nemohlo dojít ani při sebedelším šlechtění a cíleném křížení. Někdy jsou geny vystřižené, jindy zpřeházené nebo je do genomu rostliny vnesena genetická informace zcela nepříbuzného druhu, klidně i živočicha nebo bakterie.

Postup sám o sobě vzbuzuje nejistotu. Nemusí vzniknout zrovna chodící trifidi, ale předběžná opatrnost není od věci. Tento postoj zastávají evropské země a zejména celá EU. V loňském roce se tak pěstovaly GM plodiny jen na velmi omezené ploše ve Španělsku a Portugalsku a šlo o kukuřici odolnou proti hmyzím škůdcům. V Česku je schválených jen několik malých ploch (celkově 4000 m2) a jde pouze o výzkumné pěstování, nikoliv produkci plodin (pár let se tu pěstovaly GM brambory a kukuřice, ale kvůli slabému odbytu to skončilo). Navíc je v EU povinné všechny potraviny a krmiva značit jako geneticky modifikované s výslovným uvedením plodiny a typu. Na potravinách u nás se s tím nesetkáte, i když býval nějaký čas na našem trhu GM řepkový olej a některé sójové produkty.

Dobře, geneticky modifikované plodiny u nás nechceme, celkem s tím souzním. Ale přesto se do Evropy ve velkém dovážejí a v poněkud přepracované podobě se s nimi můžete setkat dnes a denně. A to hlavně ve dvou podobách: krmivech pro zvířata (a následně tedy v mléce, sýrech, mase) a v bavlně. Do Evropy se totiž dováží obrovské množství sójových výlisků (pokrutin), které skončí v krmných směsích hlavně pro dojnice (mají hodně bílkovin a málo tuku, ideální kombinace), ale také pro prasata, slepice na vejce i na výkrm. A můžete je koupit i sami - prozkoumejte nabídku krmiv pro malochovatele v prodejně nebo na e-shopu. Téměř jistě nějaké s GM sójou najdete a nebude to vyžadovat moc úsilí. A co se týče bavlny - pokud nejde třeba o bavlníkový olej nebo semena určená pro krmení nebo jídlo, tak se jako GM neznačí. Ale s velkou pravděpodobností GM bude. Tři čtvrtiny polí s bavlnou jsou totiž GM.

Docela jiná situace je v obou Amerikách. V USA se pěstují geneticky modifikované plodiny ve velkém a není potřeba je zvlášť značit. A vždy jde o odrůdy rezistentní vůči herbicidům, někdy o kombinované rezistence (více typů herbicidů nebo také škůdci). Více než 90 % americké bavlny je GM, velké množství sóji, kukuřice a řepky. Situace v Jižní Americe se liší podle jednotlivých států. Hlavním producentem je Brazílie - zde je veškerá sója a bavlna GM, stejně jako většina kukuřice. Na druhou stranu třeba Mexiko silně omezuje používání glyfosátu, bez nějž většina GM plodin nedává moc smysl - a téměř se tady nepěstují. V Indii a Pákistánu se hojně pěstuje GM bavlna, ale je odolná jen proti škůdcům, nikoli herbicidům.

GM vadí, nebo nevadí

Můžeme diskutovat o tom, zda jsou genetické modifikace přirozeným a bezpečným pokračováním tradičního šlechtění, nebo zda jsou omezení plodem přeopatrnosti a hysterie. Velmi odlišné přístupy EU a USA ukazují, že se na to lze dívat oběma způsoby a čas ukáže, co z toho vzejde. V čem je ale háček veliký a už teď: prakticky všechny pěstované GM plodiny jsou upraveny tak, aby byly odolné proti herbicidům. Nejčastěji vůči glyfosátu (ostatně je produkuje tatáž firma, která přišla s glyfosátem první, a tyto hybridy se příznačně jmenují RoundUp Ready), ale i proti jiným herbicidům. Vede to k tomu, že pole jsou herbicidy „ošetřována“ hned několikrát ročně. Nic než „připravené“ plodiny nepřežije. V posledních letech stoupá podíl pěstovaných plodin s kombinovanou úpravou - jsou odolné vůči herbicidům (prakticky vždy) a proti některým škůdcům.

Opakované postřiky samozřejmě nezůstaly bez odezvy a mezi „plevely“ se poměrně rychle vyselektovaly odolné linie, na které už herbicid neplatí. Plodiny tolerantní k herbicidům se jimi ošetřují 2-3x ročně, odolné plevely vyrostou už během tří let. A tak se objevují nové GM linie, které jsou odolné proti jiným herbicidům. A postřikové kolečko (včetně zmíněné spontánní selekce plevelů) pokračuje dál. Je totiž jednodušší a levnější vytvořit a ke schválení (minimálně v USA a mimoevropských zemích) dovést novou GM plodinu než herbicid.

Evropa nemodifikuje, ale…

I evropští zemědělci (někteří) by měli rádi pole čistá, hladká, bez plevelů. A ovšem bez GM plodin, protože ty tu neprodají. A pro ně je tu koncern BASF a jeho ClearField® plodiny! Zatím tedy jen řepka a slunečnice. Zcela bez GM, ale mají tu kouzelnou vlastnost, že odolají herbicidům. Nejlépe těm, které vyrábí a dodá výrobce semen. Takže se regulační vlk nažere a pole zůstanou čistá. A vše bude sluncem zalité - před lety kritizované a nyní zakázané použití glyfosátu k desikaci (usmrcení a zaschnutí už téměř zralých rostlin, kdy semena rychleji a jednotně dozrají, což usnadní sklizeň) už ani není možné. Glyfosát na ně prostě neúčinkuje. A protože nejde o GM, tak se o tom na obalu nic nedozvíte. Pokud chcete tyto plodiny vyhledávat (jen jako osiva, plodiny a potraviny označené nejsou), mrkněte po hybridech „HT“ - herbicid tolerantní.

A výsledek? Pole se stříkají, glyfosát je všude v půdě, ve vodě i v naší moči, plevely odolné herbicidům přibývají. Čili se vytvářejí nové postřikové směsi. A jak známo - chemické látky v koktejlu dostávají nové a často nečekané vlastnosti, jiné, než mají jednotlivé (a velmi pečlivě otestované) složky. Možná to bude ku zdraví, ale troufám si o tom pochybovat. Abychom ale nenasazovali jen na zemědělce: herbicidy se masivně používají také při odstraňování plevelů kolem tratí, v chodnících ve městech, často podél silnic na hůře sekatelných místech.

Jak z chemického kola ven?

Jako obvykle, nějaké cesty tu jsou. V případě krmiv a jídel je ta cesta jednoduchá i složitá zároveň. Jsou to biopotraviny, bioprodukty. Ekologické zemědělství to zakazuje hned nadvakrát. Jednak nepřipouští GM plodiny ani krmiva, jednak velmi silně omezuje používání chemických postřiků libovolného druhu. Těch hnojivých i -cidních.

Navíc existuje standard (a svého druhu ekoznačka) Bez GMO. Garantuje ji soukromá organizace Spolek pro komodity a krmiva. V jistém smyslu je nadbytečný - požadavky pro krmiva nebo potraviny (plodiny) kopírují požadavky na značení GM v rámci EU (pokud by byly GM, musí být takto označeny ze zákona; pokud nejsou GM, mohou být certifikovány a označeny logem „Bez GMO“). Jistý přínos je v případě živočišných produktů, protože omezuje používání GM krmiv, aby mohlo být „Bez GMO“ označené maso, mléko atd. Nicméně není zcela striktní: mléko „Bez GMO“ je od krav, které nebyly krmeny GM krmivy minimálně tři měsíce (ale laktace - produkce mléka - trvá více než 300 dní a 8-10 týdnů před dalším porodem mléko nemá). Slepice na vejce „Bez GMO“ pak nesmí mít GM krmiva šest týdnů, ale snáškové období ve velkochovu je 50-60 týdnů. Větší smysl to má u kuřat na výkrm - GM krmivo musí být vyloučeno deset týdnů, ale výkrm rychle rostoucích kuřat trvá jen 6-8 týdnů, čili se opravdu s GM krmivy nesetkají, pokud mají být certifikovaná. Tato značka se nemůže objevit na produktech ekologického zemědělství, byla by opravdu nadbytečná.

U potravin a krmiv se o GM původu dozvíme na obalu, ale u nejedlé bavlny je to trochu složitější. Jiná rostlinná vlákna asi není potřeba moc řešit - GM len nebo konopí se nejspíš nepěstuje vůbec (nebo nejsou v celosvětových statistikách) a obvykle se ani moc nechemizují. Průzkum nejrozšířenějších ekoznaček ukázal, že k tomu přistupují velmi rozdílně.

FairWear pokrývá jen etickou stránku zpracování, nezabývá se původem vláken.

Öko-Tex Standard je asi nejrozšířenější, ale pro jeho získání je nutný jen velmi nízký obsah toxických látek ve výrobcích. Jsou mezi nimi i rezidua pesticidů, ale jejich použití nevylučuje. Nejrozšířenější Oeko-Te 100 neřeší etickou a environmentální stránku pěstování.

Fair trade je u nás známý spíše z čokolád a kávy, ale má pravidla i pro pěstování a zpracování bavlny. Jsou v nich i kritéria environmentální udržitelnosti (včetně vyloučení GM a omezení pesticidů), ale ta jsou jen volitelná, resp. producent musí splnit určité množství bodů z volitelných kritérií. Tyto konkrétně si vybrat může, ale také nemusí.

GOTS - Global Organic Textile Standard je asi nejkomplexnější textilní certifikací, která se snaží projít celým řetězcem výroby a zpracování. Netýká se ale zemědělské produkce - nicméně tento standard mohou získat jen látky, které jsou minimálně ze 70 % z biovláken. Takže sice nepřímo, ale jde o velmi dobrý standard.

Ekoznačka EU: Týká se oblečení i dalších textilních výrobků. Vylučuje geneticky manipulované plodiny ve všech produktech, u různých kategorií má navíc požadavky na biobavlnu nebo integrovanou produkci (volnější než bio, ale o poznání více eko než konvenční pěstování) a omezování pesticidů. Na jejich přítomnost jsou také vlákna testována.

Modrý Anděl: Tradičně jedna z nejpřísnějších ekoznaček. Vyžaduje biocertifikaci všech vláken (tvořících více než 5 % vláken ve výrobku), což samo o sobě vylučuje GM a používání toxických pesticidů. Také u jiných vláken vyžaduje udržitelné pěstování a zpracování (třeba celulózová vlákna z bambusu, bioplasty atd.).

Pod čarou nabízím pro pobavení něco ze svých rešerší. Jde o článek k herbicid tolerantním odrůdám: „Základním přínosem těchto technologií je vysoká selektivita používaných herbicidů k plodině, od čehož se odvíjí řada agronomických, ale i ekologických předností. Především se zjednoduší chemická ochrana proti plevelům tím, že volba herbicidu je předem daná a na pěstiteli je pouze volba dávky a termínu aplikace.“ Zdroj: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2011/PDF/286-291.pdf