VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Poznáte energetický štítek, víte, jakou nese informaci? Pak patříte mezi 93 % Evropanů, kteří je znají. A téměř 80 % se jimi řídí při výběru elektrospotřebičů. Což je slušný kus práce od roku 1979, kdy označování a třídění elektrospotřebičů začalo. Tehdy se vztahovalo jen na elektrické trouby pro domácnosti, a navíc si každý členský stát mohl vybrat, zda ho zavede nebo ne. Významným přelomem byl rok 1994: štítkování začalo být povinné ve všech státech EU. A to pro první skupinu výrobků pro domácnosti - ledničky, mrazničky a jejich kombinace. Postupně přibývaly a přibývají další produktové skupiny. Jejich zařazování zhruba odpovídá jejich významu jako spotřebičů elektřiny v kontextu domácností i celé Evropy. Takže se štítkování týká i osvětlovacích těles, která mají malý odběr, ale v provozu jich je odhadem 24 kusů na každého obyvatele EU. A roste význam dalších skupin; v roce 1990 bylo v provozu v EU asi 7 milionů domácích klimatizací, v roce 2020 více než 57 milionů.

Kategorizace podle předem daných pravidel a značení srozumitelné pro každého je základ, na kterém štítkování stojí od začátku. S velmi podobným štítkováním se můžete setkat v řadě zemí mimo EU. V ideálním světě by to byla výhra pro všechny strany: spotřebitelé mají předem informace, kolik daný spotřebič spolkne a jak si stojí v porovnání s ostatními. Výrobci jsou motivováni hledat cesty k úsporám (nikdo nechce být na chvostu, navíc se nejméně úsporné výrobky postupně omezují jinak) a spotřeba elektřiny v domácnostech klesá (a tedy i náklady domácností, pokud zohlední při výběru právě štítek). A v zásadě se tyhle cíle daří naplnit, i když s různými kličkami a zákoutími. Jednou z dočasných slepých uliček byly kompaktní zářivky - úsporky. Co se týče energetické spotřeby - velký skok vpřed ve srovnání se žhavícími žárovkami, ale zase se neobešly bez rtuti. Ale už jsme dál, u vesla jsou jiné osvětlovací technologie, úspornější a čistší. Jinde jde proti úsporám změna zvyklostí a nároků. To nastiňuje třeba statistika ohledně televizí: spotřeba elektřiny na dm2 zobrazovací plochy klesla od roku 1990 na jednu osminu; plocha průměrné televize ale vzrostla za tu dobu pětinásobně.

Jinde zase narážíme na ne zrovna jednoduchou mentální úlohu: porovnání rozdílu nákupní ceny a ekonomické výhodnosti výrobku. Zejména u levných výrobků typu osvětlovacích těles provozní náklady zásadně převyšují ty nákupní. Důležité je také zohlednit spotřebu u stále zapojených spotřebičů, jako jsou ledničky. Není na to jednoduché doporučení, kdy se vrátí případný rozdíl nákupní ceny úsporného spotřebiče (je-li úspornější dražší, což nemusí platit vždy!) ve srovnání s méně úsporným, ale levnějším. Velkou roli tam mají i jiné parametry, někdy těžko srovnatelné, u ledniček to může být třeba dostupná škála velikostí. Ale proč chodit ke kováříčkovi, když můžu ke kováři: energetický štítek obsahuje také informace o spotřebě za rok, za 1000 hodin svícení, za prací cyklus (včetně spotřeby vody) atd. Testování ani kritéria nejsou dokonalá, ale přeci jen dávají energetické třídy nejlepší náhled na efektivitu spotřebiče v kontextu všech výrobků na trhu.

Transparentní, plošné (a povinné) štítkování má také velký vliv na výrobce. Přirozeným cílem firmy je maximalizace zisku, ale nemusí být cílem jediným. Samozřejmě se vždy brblá, když vzniknou nové povinnosti, ale může to být i zajímavé soutěžní pole pro producenty. V některých produktových kategoriích šel vývoj úspornějších technologií tak rychle dopředu, že do nejvyšší kategorie A patřila většina produktů. A tak vznikly pomocné A+ až A+++, aby se opět odlišily a dalo se podle nich vybírat. Legislativa obvykle kulhá v nějaké vzdálenosti za realitou a životem, ale postupně se štítkování přizpůsobuje vývoji. Ve chvíli, kdy bude třetina výrobků spadat do kategorie A, a další vývoj směrem k úspornějším spotřebičům se očekává, tak bude přezkoumáno nastavení podmínek v dané skupině produktů. A nejspíše na to naváže zpřísnění jednotlivých kategorií tak, aby v A byly opět jen top výrobky (nebo dočasně dokonce žádné) a zbytek se o něco propadl. Očekává se, že nejvyšší kategorie postupně zaplní nové generace úsporných výrobků a nejméně úsporné samovolně vypadnou pro nezájem spotřebitelů i výrobců. Postupně se také konsolidují ta „dodatková plus“ a časem se u všech skupin setkáme jen se stupnicí A-G.

Mnohem sofistikovanější už ani ne novinkou je nařízení o ecodesignu vztahující se na stále další a další skupiny výrobků. Zavazuje výrobce ke spodní hranici energetické účinnosti (ty nejméně efektivní už nebude možné prodávat) a navíc vyžaduje takovou konstrukci výrobků, aby bylo možné je opravit nebo snadno rozebrat, výrobci také musí dodávat náhradní díly  a informovat zákazníky o servisech. To už jsou mnohem vyšší ambice na skutečně efektivní využívání výrobků i zdrojů a můžeme doufat, že to zase změní trh. Stejně jako ledky hladce převálcovaly žárovky, v chladničkách už nejsou freony a azbest sice stále straší na střechách, ale už dlouho není ve výrobě.

Co si tedy vybrat aneb Ekoporadenské shrnutí na závěr

Co nejméně, co nejmenší, co nejúspornější. Co nekoupíte, to nic nestojí a nic nespotřebovává. A v druhé řadě - vybírejte tu nejmenší věc, která ještě splní dané požadavky. Samozřejmě s vědomím určitých omezení - lednička nejlépe funguje plná cca ze ?, přecpaná už hůře. Optimální výkon kamen je cca 60-70 % toho nominálního (maximálního). A tak dále.

Velký vliv má i samotný způsob provozu, tedy naše chování. Pokud necháte velmi úspornou žárovku trvale zapnutou, tak se úspor těžko doberete. Totéž platí o klimatizacích, jen jde o větší balík energie: nejdříve využijte všechny cesty, jak stínit a chladit bez nich, a až pak je zapněte a teplotu snižte jen o pár stupňů oproti venkovní teplotě - tady nejde jen o peníze, ale taky o zdraví. 

Vynikajícím nástrojem pro porovnání výrobků a orientaci na trhu je Evropský registr energetických štítků (European Product Registry for Energy Labelling - EPREL). Jsou v něm povinně údaje ze všech štítků všech elektrospotřebičů na trhu v EU. Každá kategorie má řadu filtrů podle požadovaných vlastností. Funkce „rozdělení modelů podle třídy“ zase roztřídí modely podle energetických tříd - a uvidíte, zda je v A jen pár kousků nebo nic (protože nedávno došlo ke zpřísnění), nebo je to víceméně standard. A pak můžete použít svou volnou ruku na trhu. Najdete ho na https://eprel.ec.europa.eu a je z velké části v češtině.

Štítky jsou na obalech výrobků, poskytnout je musí také online prodejci (bez ptaní nebo jiných podmínek a zdarma). Nicméně doporučuji si zvažované výrobky proklepnout na zmíněném EPRELu, hodně to usnadňuje QR kód na každém štítku linkující právě tam. Někdy se totiž dozvíte dost matoucí informace, hlavně v online prostoru - v popisu je třeba energetická třída A++, ale na štítku C. Což by odpovídalo přeštítkování (zpřísnění standardů) v nedávné době, ale popisek zůstal beze změny. V případě pochybností platí štítek.

A ekoporadenský vtip na úplný závěr:)

Možná by klasické žhavící žárovky měly přejít z produktové kategorie „světelné zdroje“ do skupiny „lokální topidla“. Vzhledem k tomu, že asi 95 % elektřiny přemění na teplo (a navíc přitom trochu svítí), by tam ještě nadělaly spoustu parády.

Statistické a faktografické údaje jsou z publikací a shrnutí na webových stránkách Evropské komise Energy Efficient Products.