Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Je květen, vše v rozpuku, dostávám zprávy o narození dětí mých přátel, moje vrstevnice se stává kmotrou. A já jsem nemocná, mám být v klidu a nenamáhat se. Mohu si o světě číst a teoreticky ho studovat. Třeba i v angličtině, na kterou nemám běžně čas. Na BBC jsem narazila na výraz staycation, vytvořený ze slov zůstat (doma) a dovolená. Nemusíte nikam jezdit, nic zařizovat, ušetříte, a přitom si odpočinete ve svém pohodlí. A nezatěžujete planetu. Jsem na tom podobně, také si mohu dovolit nepracovat a jen tak se procházet po okolí. Je to snadné nejen proto, že si trénuji fantazii a pocit sounáležitosti se světem. Bydlím na kraji města, stačí vyjít ze dveří a už jdu polní cestou mezi ječmenem a pšenicí nebo jinou cestou mezi zahrádkami kolem koní k lesu. Vstanu od počítače a vběhnu přímo do živého.
Je květen a je červen, stále si užívám své neschopnosti. Dodržuji však odpolední vycházky a vyrážím na pracovní schůzku nad novou grafikou časopisu a následně i na redakční radu, která se koná pravidelně první úterý v sudém měsíci. Další týden musím dokonce odpoledne zajít na jedno. Pokud chci Steklíkovy kresby, nejde to jinak než přímo od mistra. Poslední mi dokresluje propiskou na obálku přímo v hospodě.
Je červen, pořád jsem doma, odkud připravuji toto číslo Veroniky. V dnešní době to jde snadno, mám tu internet, mail, skype a mobil. Dostanu náhled budoucí úpravy, mohu sledovat, jak to postupuje. S grafičkou i jazykovým korektorem jsme docela sehraní, zažívám pocit společného tvoření, ze kterého mám radost.
Je 11. června, právě mi volala grafička, že jí klekl počítač, takže poslední korektury se nejspíš zpozdí o další tři dny. Jdu raději ven, jsem nervózní, protože dokud nedodělám zpožděné třetí číslo, nejsem schopna pracovat na čtvrtém, které se začíná také pomalu zpožďovat. Vylezu na kopec a sednu si na louku, je větrný i slunečný podvečer mezi dvěma bouřkami. „Ahoj, dopadlo to dobře, vůbec nic se nestalo, byla to jen hysterie a složky byly omylem přetažené jinam. Vše je zalito sluncem, časák posílám zítra dopoledne,“ hlásí večerní sms.
Brzy přijde červenec, a tak spolu s opožděným skoro prázdninovým číslem přijměte také první přílohu, kterou vás zveme na letní cesty. Třeba někam na kopec…
Dana Zajoncová