VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Důležitým předpokladem A-O systémů je dominance vzdušného proudění z jedné světové strany. V horách střední a západní Evropy dlouhodobě převažuje vzdušné proudění od západu, a proto jsou důležitá návětrná údolí s podélným profi lem protaženým od západu na východ. Například v západních Krkonoších od západu na náhorní planinu Pančavské a Labské louky míří hluboké údolí Mumlavy; v Hrubém Jeseníku na široký hřeben Vysoká hole - Kamzičník - Máj směřuje od severozápadu údolí Divoké Desné a od jihozápadu údolí Merty (dvě návětrná údolí svůj účinek pochopitelně zesilují). Při velkém rozsahu vrcholové oblasti se v závětrné poloze A-O systému ocitá několik oddělených turbulentních prostorů: v uvedeném příkladě se na východ od planiny v západních Krkonoších vytvořil soubor závětrných prostorů se zahrádkami ve Sněžných, Labských a Kotelných jamách; na východní straně střední části hřebene Hrubého Jeseníku vznikla dvě významná centra středoevropské biodiverzity ve Velké a Malé kotlině. Podobně je tomu na dalších nejméně dvaceti místech v českých horách.

V závětrných turbulentních prostorech jsou všechny geomorfologické procesy podstatně aktivovány sněhovými závějemi, lavinami, nivací kolem sněžníků a arboriturbací (vyvracením stromů s kořeny). V současnosti se zde proto ve větší míře setkáváme s obnaženými skalami, výjimečnými výchozy hornin, sutěmi a půdami odlišného chemismu. Zjevným výsledkem jsou konkávní tvary, které geomorfologové označují jako kary nebo karoidy nebo nivační mísy. Zahloubené tvary dále ovlivňují aerodynamiku ovzduší, režim oslunění a mozaiku mikroklimatů, čímž se rozhojňuje paleta biotopů. Táním sněhových závějí je ovlivněna také četnost pramenišť, vodnost drobných toků i vlhkost a teplota půdy. Při tomto systémovém pohledu dojdeme k závěru, že diverzita rostlinného a živočišného světa v závětrných turbulentních prostorech A-O systémů je projevem rozmanitosti celého ekosystému - tedy jeho komplexní geobiodiverzity.

V závětrných turbulentních prostorech je obecně více příležitostí k novému uchycení i k přežití usazených populací. K nahromadění genetické informace v závětří A-O systému přispívá také zmíněné „smetiště“ spor, semen, plodů a zárodků, které vítr zanáší i ze značné vzdálenosti. Část bioty v závětrných biocentrech je reliktem z postglaciálního období, část je zbytkem z doby středoholocénního klimatického optima, kdy se zvedla hranice smíšených lesů a podhorských trávníků.

Od té doby roste v sudetských zahrádkách nesourodá směs tundrových, lesních a lučních bylin a dřevin, např. lípa velkolistá, líska a jilm drsný vedle břízy karpatské, vrby slezské a borovice kleče. V závětrných turbulentních prostorech se do kontaktu dostaly blízce příbuzné druhy, což vedlo ke vzniku kříženců; vlivem izolace metapopulací pak docházelo i k mikroevolučním změnám, jež daly vznik novým varietám, poddruhům i druhům. Tak vznikly v Krkonoších například památný jeřáb krkonošský a endemické druhy jestřábníků; v kotlinách Hrubého Jeseníku se pravděpodobně „narodil“ hvozdík sudetský, jitrocel sudetský a pupava Biebersteinova. Také zoologové spojují některé živočichy s aerodynamicky ozvláštněným prostředím v sudetských pohořích. Teorie A-O systémů ve středohorách proto našla postupně uplatnění v současné biogeografii, taxonomii a ekologii.

Paleoklimatické rekonstrukce potvrzují, že západní větry v Evropě převládaly ve většině kvartérních období, zejména v dobách předcházejících obdobím s temperátním a chladným klimatem. Dnešní asymetrickou polohu ledovcových kotlů a kotlin na východních svazích českých pohoří lze považovat za výsledek geohistorické funkce A-O systémů. Podle geologického principu aktualismu je pravděpodobné, že ve všech kvartérních dobách, které předcházely nebo následovaly po jednotlivých glaciálech, probíhaly zvětrávací mechanismy a svahové procesy v závětrných prostorech podobným způsobem jako v současnosti.

Prof. Ing. Jan Jeník - Přírodovědecká fakulta UK v Praze