Čtení na tyto dny

Principy

Muž
naklání se k dítěti
důrazně říká
nad rudou růží
To je heřmánek
opakuj
a dobrásek opakuje
heřmánek je to

Heřmánku můj
jedno mi to není
Víš o nás ještě
růžičko červená

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

Houbeles pictus, Houbeles musicus

Petr Maděra, Alžběta Trojanová, Jakub Salaš, č. 4/2020, 14-17, pro předplatitele

Význam a využití dřevobytných hub

č. 4/2020, s. 8-12, pro předplatitele

Ceny Josefa Vavrouška za rok 2019

Yvonna Gaillyová, č. 4/2020, s. 36-37

Na DOLním toku

David Veselý, č. 4/2020, s. 38-39

Buňka, Koliba


Dušan Šlosar, č. 3/2009, str. 15

Buňka

Název je ve spisovné češtině usazený, významově rozvitý; znamená totiž základní jednotku živého organismu, také šestihranný prostor ve včelím plástu, dále i fotoelektrický článek atd. Přesto někdy před dvěma stoletími bylo to slovo asi novinkou: poprvé je totiž nacházíme v Dobrovského slovníku jako název dutinky ve včelím plástu. Ale protože víme, že Dobrovský nebyl příznivcem umělého tvoření slov, jistě můžeme mít za to, že název buňka převzal hotový z živého úzu. Možná nějak souvisí s nářečním názvem buňa, pojmenováním větší fazole. Jisté však je, že za obrození se slovo stalo součástí dotváření odborné terminologie, významově se rozvinulo a dnes se bez něj neobejdeme. V obrozenském úsilí o dobudování odborné slovní zásoby se dobře uplatnilo, stejně jako řada jiných novot: věda, předmět, vzduch, kyslík atd. Ke konci 19. století, jak svědčí Kottův slovník, už bylo v odborném jazyce významově diferencované; už existovaly i odvozeniny jako buničina apod. Je to příklad rychlého rozvoje slova podníceného společenskou potřebou, hlavně vědeckou.

 

Koliba

je slovo označující pastýřské obydlí v moravských a slovenských horách. Ale je dosti osamocené, s českým kolíbáním nemá nic společného. Zato je příbuzné s řeckým základem καλυβη. Tu překvapivou příbuznost zprostředkovali Valaši, totiž jejich předchůdci, kteří před staletími vyšli z dnešního Rumunska, postupně osidlovali celý karpatský oblouk a začali ho využívat pro chov ovcí. Někdy v šestnáctém století dorazili do východomoravských hor a tady v oblasti Moravské brány se jejich kolonizační proud navždy zastavil. S sebou přinesli také původní pasteveckou terminologii, která pak zčásti zanikla, zčásti se udržela v nářečích (třeba kotár „neschůdný terén“, cap, košut „kozel“, birka „ovce“) a jen ojedinělá slova pronikla do spisovného jazyka (bača, brynza, salaš…). Slovo koliba je běžné ve spisovné slovenštině, kdežto v češtině má povahu regionalismu.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu