Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Buňka, Koliba


Dušan Šlosar, č. 3/2009, str. 15

Buňka

Název je ve spisovné češtině usazený, významově rozvitý; znamená totiž základní jednotku živého organismu, také šestihranný prostor ve včelím plástu, dále i fotoelektrický článek atd. Přesto někdy před dvěma stoletími bylo to slovo asi novinkou: poprvé je totiž nacházíme v Dobrovského slovníku jako název dutinky ve včelím plástu. Ale protože víme, že Dobrovský nebyl příznivcem umělého tvoření slov, jistě můžeme mít za to, že název buňka převzal hotový z živého úzu. Možná nějak souvisí s nářečním názvem buňa, pojmenováním větší fazole. Jisté však je, že za obrození se slovo stalo součástí dotváření odborné terminologie, významově se rozvinulo a dnes se bez něj neobejdeme. V obrozenském úsilí o dobudování odborné slovní zásoby se dobře uplatnilo, stejně jako řada jiných novot: věda, předmět, vzduch, kyslík atd. Ke konci 19. století, jak svědčí Kottův slovník, už bylo v odborném jazyce významově diferencované; už existovaly i odvozeniny jako buničina apod. Je to příklad rychlého rozvoje slova podníceného společenskou potřebou, hlavně vědeckou.

 

Koliba

je slovo označující pastýřské obydlí v moravských a slovenských horách. Ale je dosti osamocené, s českým kolíbáním nemá nic společného. Zato je příbuzné s řeckým základem καλυβη. Tu překvapivou příbuznost zprostředkovali Valaši, totiž jejich předchůdci, kteří před staletími vyšli z dnešního Rumunska, postupně osidlovali celý karpatský oblouk a začali ho využívat pro chov ovcí. Někdy v šestnáctém století dorazili do východomoravských hor a tady v oblasti Moravské brány se jejich kolonizační proud navždy zastavil. S sebou přinesli také původní pasteveckou terminologii, která pak zčásti zanikla, zčásti se udržela v nářečích (třeba kotár „neschůdný terén“, cap, košut „kozel“, birka „ovce“) a jen ojedinělá slova pronikla do spisovného jazyka (bača, brynza, salaš…). Slovo koliba je běžné ve spisovné slovenštině, kdežto v češtině má povahu regionalismu.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu