VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Život je nekonečná tvořivá hra ... V každém okamžiku spolupracujeme s univerzální tvořivostí.“
Alex Grey

Malířská tvorba Jiřího Němce (nar. 1960) od počátku zrcadlí a často přímo tematizuje jeho spirituální hledačství. Umělcovy obrazy můžeme vnímat jako stopy na jeho cestě sebepoznání, podobně jako se s tím setkáváme například v malířském díle Václava Boštíka či v tvorbě Františka Drtikola, jimž je Jiří Němec v tomto ohledu blízký. Jeho monochromně laděné, světlem prozářené malby z let 1999-2007 evokují kontemplativní stavy vědomí, ponor pod hladinu každodennosti do vnitřního psychického prostoru hlubokého klidu a ticha. Některé z nich připomínají svým charakterem meditační obrazce, známé z východních tradic (posvátné jantary a mandaly), jiné zobrazují jakási snová zjevení symbolických krajin duše. Jemně barevně modulované lyrické malby, jejichž výrazová síla spočívá v jednoduchosti a úspornosti výtvarných prostředků, odrážejí proces autorova niterného sjednocování, jeho tušení jednoty za všemi protiklady.

Obrazy z cyklu Ornagramy (2008-2009) představují v kontextu dosavadní tvorby Jiřího Němce výrazné novum. A to nikoli samotným tématem ornamentu, který se v jeho díle objevoval už dříve, ale způsobem jeho uchopení. Novým prvkem, který přinášejí, je inspirace přírodou, vnímanou v aspektu pohybu, v její dynamické proměnlivosti, nestálosti, jedinečnosti. Na první pohled se to může jevit jako zásadní posun v autorově tvůrčí orientaci: soustředěný klid vystřídal zájem o pohyb, výpravy do vnitřních krajin duše nahradilo zaujetí děním ve vnějším světě, kontemplaci velké jednoty bytí vystřídal zájem o neopakovatelný děj. Nicméně spíše než o obrat jde o posunutí ohniska umělcovy pozornosti. Jestliže dříve tiše a soustředěně prodlévala u skrytých pohybů mysli, je nyní zaměřena na viditelné pohyby a plynutí přírody. Či jinak řečeno: praxe meditace probudila u Jiřího Němce schopnost účastného vnímání spontánního tance života a on se rozhodl ukázat nám něco z bohatství jeho projevů a proměn: „Nechť vše volně plyne!“ Jako by rozdíl mezi „vnitřním“ a „vnějším“ přestal být podstatný, s čímž může bezprostředně souviset vynoření fenoménu ornamentu v umělcových obrazech jako jakési všeprostupující estetické či psychické struktury skutečnosti.

Postup vzniku ornagramů je následující: autor nejprve zachycuje videokamerou nejrůznější druhy přirozených pohybů v projeveném světě: pohyby mravenců, běláska, vlaštovek, sršňů, listu vistárie ve větru, bublin na vodě a také pohyby lidí nebo trajektorie pohybu drobných entit mikrosvěta pozorovaného mikroskopem. Z natočeného záznamu si vybírá sekvenci, která ho zaujme, a zvýrazní ji kresbou pomocí animace. Jde vlastně o „nalezené kresby“, které by umělec sám vlastní rukou nemohl vytvořit. Pojímá je v jejich nestylizované „takovosti“ jako základní grafické figury či vzorce, jež dalším zrcadlovým zdvojováním rozvíjí ve složité a bohaté ornamenty. Ty nakonec přenáší na monochromně pojednanou plochu malířského plátna jako kontrastně barevnou linii. Pojednání sekvence spontánního pohybu určité entity jako opakující se ornamentální figury navozuje představu tance. Jako by umělec postupně zval rozmanité bytosti, aby se nám na jeho obrazech předvedly v taneční kreaci, kterou pro ně jako choreograf navrhl. Tento participativní způsob umělecké spolupráce s přírodou umožňuje Jiřímu Němcovi dostat se za omezení vlastního rukopisu a rozvinout různé grafické styly. Vynořují se zcela nové, podivuhodné kresebné figury a rytmy, do jejichž hry jsme díky ornamentu jako diváci vtahováni.

Ornagramy Jiřího Němce vnímám jako oslavu univerzální tvořivosti smyslového světa, jeho živosti, oduševnělosti. Tyto spontánní rytmy a vzory spřádají pohyby projeveného kosmu jako bohatou tapiserii. Chápeme-li ornament jako estetické vyjádření zakotvení lidské kultury v kosmologickém řádu, pak způsob, jímž ho uchopil Jiří Němec, je nový právě v tom, že do něj vtahuje dynamické pohyby nesčetných subjektů více než lidského světa. Autor tím poukazuje na skrytou strukturovanost, jež prostupuje každé, byť zdánlivě chaotické dění; respektive na to, že naše kultura i kreativita jsou živeny a utvářeny touto divokou spontánností, tímto tajemným tancem mimolidského světa, který nikdy nemůžeme mít cele pod kontrolou, jak říká americký fi lozof a ekolog David Abram, ale do něhož se můžeme kreativně zapojit.

Ornagramy Jiřího Němce se vyznávají z obdivu k procesu, k plynutí s věčným Tao tak, jak se projevuje v nekonečné hře proměn tohoto univerza. Tematizují vztah řádu a divokosti, lidského a ne-lidského světa. Mohou být pro nás výzvou, abychom se učili víc účastně a procesuálně vnímat, abychom svou kulturu i vlastní lidskost chápali v širších ekologických a spirituálních souvislostech jako součást jednoho integrálního společenství života.

Jiří Zemánek

Text k výstavě Jiřího Němce Ornagramy - Galerie Vyšehrad, Praha, 28. 5. - 21. 6. 2009 Další informace viz: www.jirinemec.cz; www.wildethics.org