VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Většině veřejnosti i odborníků uniklo, že loni počátkem října se v Mikulově uskutečnilo mistrovství hmyzu České republiky. Setkání se zúčastnili zástupci téměř všech hmyzích řádů známých z našeho území. Chyběly pouze vši (Anoplura) a střechatky (Megaloptera). První bojkotovaly mistrovství na protest proti tomu, že již nejsou uznávány za samostatný hmyzí řád a druhé nestačily včas zvolit své zástupce. Jako členové odborných porot se sjeli významní hosté z ostatních částí Evropy i ze zámoří. Měli jsme štěstí, mistrovství mohli přihlížet, a můžeme tak o nejvýznamnějších soutěžních disciplinách referovat.

Proč bylo setkání svoláno právě do Mikulova? Na to jsme se hned na začátku zeptali předsedy hlavní poroty, přes 20 cm dlouhého jihoamerického tesaříka Titanus giganteus, největšího brouka světa. Náhodou byl pracovně v Evropě a svou účastí výrazně zvýšil prestiž tohoto klání. „Důvodů bylo několik, příjemné prostředí jižní Moravy, doba vinobraní a zejména přátelská nabídka hmyzu CHKO Pálava s nejvyšší biodiverzitou ve Vaší republice“. Soutěžilo se v mnoha nejrůznějších disciplínách, např. kdo je největší a kdo nejmenší, kdo nejrychleji létá a běhá a kdo nejdále doletí, kdo žije nejdelší a nejkratší dobu, kdo naklade nejvíce vajíček a má nejvíce potomků, kdo je nejkrásněji zbarvený nebo má nejbizarnější morfologii, který řád má nejvíce druhů, kdo nejlépe napodobuje jiný hmyz nebo kdo je na Zemi nejdéle. Z výčtu soutěžních disciplín je zřejmé, že nemůžeme jmenovat kompletní výsledky, vzpomeňme tedy alespoň ty nejvýznamnější.

V první soutěži ve dvou kategoriích zápolily největší a nejmenší druhy. Nejdříve proběhlo dílčí hodnocení v jednotlivých řádech a vítězové postupovali do finále. Velké ambice si dělali např. vítěz mezi brouky, 8 cm dlouhý roháč obecný (Lucanus cervus) a naše největší kobylka sága (Saga pedo) s délkou 7 cm. Sága to na mistrovství navíc neměla daleko - do Mikulova si udělala pěší výlet z nedalekého Děvína. Vítězem v kategorii o největší druh hmyzu ČR se nakonec stal martináč hrušňový (Saturnia pyri). V tomto případě neměla porota zas tak těžkou práci. Martináč s rozpětím křídel 16 cm nenašel mezi dalšími soutěžícími konkurenta. Druhé místo obsadili společně lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) a lišaj svlačcový (Herse convolvuli). Stačilo jim k tomu rozpětí křídel 12 cm. Třetí se umístilo šídlo páskovec dvojzubý (Cordulegaster bidentata), který měl „jen“ 11 cm.

V kategorii o nejmenší druh hmyzu neměla konkurenta parazitoidní drobněnka (Trichogramma) z řádu blanokřídlých, velká jen 0,2 mm. K vývoji jí stačí jediné vajíčko motýla nebo jiného hmyzu. Druhý skončil necelý milimetr dlouhý brouk pírník (Ptenidium formicetorum) žijící v hnízdech mravenců a třetí byl nejmenší z motýlů drobníček devaterníkový (Parafomoria helianthemella) s rozpětím křídel 3 mm.

Soutěž o nejdelší a nejkratší život vypadala zpočátku trochu nepřipraveně. Všechno začalo tím, že jepice prohlásila: „Tady nemám konkurenci.“ Na to reagoval otakárek slovy: „Paní kolegyně, vždyť Vy máte mnohem delší život než já, jen si pěkně započítejte i svůj larvální vývoj ve vodě.“ Po delší diskusi porota vyhlásila dvě soutěžní kategorie - celková délka vývoje a délka života dospělce. V obou kategoriích se umístila na prvním místě královna mravence obecného (Lasius niger) s nejvyšším známým věkem téměř 29 let. Na druhém místě skončili potápník vroubený (Dytiscus marginalis) a královna včely medonosné (Apis mellifera), oba s věkem dospělců do 5 let. Třetí místo obsadil krajník pižmový (Calosoma sycophanta), který se může dožít až 4 let. V kategorii celková délka vývoje byl druhý tesařík krovový (Hylotrupes bajulus) a třetí roháč obecný (Lucanus cervus). První se vyvíjí až 11 a druhý až 8 let, i když obvykle je jejich vývoj kratší.

V dílčích soutěžích o nejdelší život v jednotlivých řádech nás zaujaly výsledky motýlů. Ti se dožívají poměrně nízkého věku, obvykle několika dní až několika málo týdnů. Vítězství žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) tak bylo vcelku jednoznačné, konkurovaly mu jen některé babočky. Žluťásek se líhne z kukly koncem června a v červenci, přezimuje a na jaře létá do dubna až května, výjimečně i déle. Jeho život tedy trvá skoro rok. Kategorii o nejkratší život dospělce vyhrála skutečně jepice podenka (Ephoron virgo), ale v těsném závěsu byli někteří motýli vakonoši, kteří žijí také jenom jeden nebo dva dny. V soutěži o celkově nejkratší vývoj se na prvním místě umístilo současně několik druhů mšic, které zvládly celý vývojový cyklus za 5 dní.

Velmi zajímavá byla také soutěž o nejvyšší počet druhů. Předem bylo jasné, že se bude rozhodovat mezi brouky, motýly, blanokřídlými a dvoukřídlými. Porota poměrně rychle rozhodla, že vítězí dvoukřídlí s přibližně 7 800 druhy známými z našeho území. Čmelák zastupující blanokřídlé sice vznesl protest, že počty nejsou objektivní, protože studiu dvoukřídlých se u nás věnuje mnohem více odborníků než blanokřídlým, ale porota zůstala u původního verdiktu. Blanokřídlí s přibližně 6 400 druhy byli druzí a brouci s 6 100 druhy až třetí. Na motýly zůstala bramborová medaile. Prokázali výskyt 3 410 druhů, což jim zřejmě ani při příštím mistrovství nedává šanci na medailové umístění. V zadní části sálu kdosi hlasitě nadával na toho, kdo vymyslel systém hmyzu. Byla to rozčilená kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která skončila beznadějně poslední.

Během mistrovství jsme se dozvěděli celou řadu dalších zajímavostí. V soutěži „Kdo je na Zemi nejdéle“ zvítězily chvostnatky (Archaeognatha), blízké rybenkám z našich domácností. Objevily se již v siluru, před více než 400 miliony let. Jepice a vážky je následovaly koncem devonu, přibližně před 350 miliony let. Naopak poslední přišly včely, až ve druhé polovině druhohor, v době před 100-70 miliony let. Také už víme, že nejdále doletí některé tažné druhy motýlů, např. babočka bodláková (Vanessa cardui), někdy více než 3 000 km. Nejdelší sosák, až 10 cm, má lišaj svlačcový (Herse convolvuli), nejvíce vajíček, až 20 tisíc, kladou samičky některých motýlů hrotnokřídleců, rychlosti až 30 km/h dosahují někteří motýli a dvoukřídlí a moucha kmitá křídly 190krát za vteřinu.

Soutěže často probíhaly v napjaté atmosféře a někdy vyvrcholily dramatickými situacemi. Např. v kategorii o nejlepšího imitátora se ve finále boje o co nejvěrnější napodobení vosy obecné (Vespula vulgaris) utkaly moucha pestřenka rybízová (Syrphus ribesii) a motýl nesytka roupcová (Synanthedon vespiformis). Účastnice neunesly nervové vypětí a vzájemně se popraly, pestřenka dokonce prošlápla nesytce skelné políčko na předním křídle. Skončilo to diskvalifikací obou závodnic a první místo v této kategorii nakonec nebylo uděleno. Trapné chvíle přivodila organizátorům také sršeň obecná (Vespa crabro), která zkonzumovala jinou závodnici v domnění, že jde o ohlášený oběd. Ze zbytků křídel se zjistilo, že obětí se stala moucha domácí (Musca domestica), která odpočívala po namáhavé soutěži v rychlosti pohybu křídel.

Většina účastníků odjížděla plna dojmů a dobře naladěna. Jen kudlanka se zdála být stále poněkud rozčilená, věříme, že na zpáteční cestě nepotkala samečka.

Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., a doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. - Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně