VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Prokopské a Dalejské údolí je jedním z 11 pražských přírodních parků, vyhlášen byl v roce 1993. Park se nachází v jihozápadní části hlavního města Prahy na území čtyř městských částí: Praha 5, Praha 13, Praha-Řeporyje a Praha-Slivenec, jeho rozloha činí 652,5 ha. Jedná se o nejsevernější výběžek Českého krasu už mimo hranice stejnojmenné CHKO. V rámci Prahy jde o území, které soustřeďuje nejrůznější přírodní jevy od světoznámých geologických odkryvů s bohatstvím zkamenělin a výrazných terénních tvarů (včetně menších krasových jevů) až po dosud bohatá společenstva skalních stepí. Zachovaly se i zbytky teplomilných hájů. Nacházejí se zde místa v minulosti přetvořená výběrovou těžbou různých typů vápenců. Právě bývalé lomy vytvářejí zejména na stráních nad Hlubočepy pozoruhodnou krajinnou scenerii a odkrývají geologickou stavbu centrální části barrandienu.

Ochrana přírody

Na území přírodního parku se nachází šest maloplošných chráněných území spjatých s geologickými odkryvy a paleontologickými nálezy: národní přírodní památky Požáry, Dalejský profi l a U Nového mlýna, přírodní památky Opatřilka - Červený lom a Ctirad, a největší z nich - přírodní rezervace Prokopské údolí.

Geologie a geomorfologie

Hlavní horninou oblasti jsou vápence siluru a devonu, které určují krajinný ráz celého území. V západní části vystupují i bazaltové vulkanity (diabasy), které jsou nakupeny kolem místního sopečného centra a tvoří zajímavé skalní útvary, jako např. Hemrovy skály. Sled devonských vápenců přerušují vápnité dalejské břidlice, které se v terénu projevují sníženinami a zpestřují reliéf údolních svahů. Při horní hraně údolí se zachovaly zbytky cenomanských jílovců a pískovců, popřípadě třetihorních štěrkopísků. Významné jsou i staré kaolinické zvětraliny vystupující ve stržích Bílé rokle. Kvartéru patří zejména závěje spraší, místy i s fosilními půdami, u pramene Stydlá voda se dodnes srážejí pěnovce. Uvedené horniny vystupují ve strmých svazích údolí, které je z větší části dílem kvartérní eroze.

Vodstvo

Oblastí protéká Dalejský potok, do kterého se ze severu vlévá potok Prokopský. Najdeme zde také Hlubočepské jezírko - zatopený lom a již zmiňovaný pramen Stydlá voda.

Fauna a flóra

Celé území je útočištěm mnoha druhů živočichů. Pravidelně tu hnízdí přibližně 60 druhů ptáků a další se zastaví při tahu. Nejvíce jsou zastoupeni pěvci - konipas bílý, konipas horský, slavík obecný, střízlík obecný, červenka obecná. Běžní jsou budníčci, pěnice, králíček obecný a další. Savců zde žije asi 20 druhů, nejpočetnější jsou drobní hlodavci, např. norník rudý. Vzhledem k rozdílné orientaci jednotlivých svahů rostou na území parku různá rostlinná společenstva - na severních svazích to jsou převážně habrové javořiny na suti a černýšové dubohabřiny, na jižních svazích s četnými lomy se vyskytuje mnoho přirozených nelesních enkláv s velice cennými společenstvy teplomilných trávníků a skal. Z chráněných rostlin tady roste například prvosenka jarní, pěchava vápnomilná, trýzel škardolistý, kostřava waliská, devaterníček šedý, ostřice nízká, sesel sivý, kostřava sivá, hlaváč bledožlutý, válečka prapořitá, kakost krvavý a třemdava bílá, tařice horská, mochna písečná a česnek tuhý.

Většina lesních porostů vznikla nedávným zalesněním otevřených ploch. Lesy mimo maloplošná chráněná území spadají do kategorie lesů zvláštního určení. Problémem zůstává akát, který se jen obtížně odstraňuje a který vydatně přispěl k ruderalizaci rozsáhlých ploch.

Využití území

Oblast byla odedávna osídlena, dnešní podoba je výsledkem tisícileté interakce přírodního vývoje a lidských zásahů. Zanikla pastva ovcí a koz, které se zde chovaly ještě za druhé světové války, zmizela pole, která se nacházela i na svahových stupních. Zastavila se práce v četných lomech, které místy změnily vzhled svahů a vytvořily zcela nové krajinné prvky jako umělý kaňon u Hlubočepského jezírka, stěny Vysoké nebo Prokopského lomu. Téměř po celém prostoru lze najít stopy průmyslových podniků zpracovávajících vápenec. Tyto objekty, obvykle navazující na sousední lomy, jsou dnes mimo provoz, některé byly zlikvidovány, zbylé slouží novým účelům. Během války a po ní tu byly vybudovány podzemní objekty, při jejich stavbě však byly zčásti zasypány a poškozeny některé cenné útvary, zejména rokle v okolí Prokopského lomu.

Rekreační využívání území

Celý prostor přírodního parku je vděčným a často vyhledávaným turistickým cílem. Mezi nejatraktivnější partie patří centrální část Prokopského údolí kolem bývalého Klukovického koupaliště U Kosů a nad ním položeným Butovickým hradištěm, Hlubočepské jezírko, soustava lomů a dopravních tunelů u Řeporyj nebo výšiny nad Zlíchovem s pozůstatky hradu Děvína.

Butovické hradiště a Děvín, stejně jako některé další vrcholy nad Hlubočepy a Zlíchovem (Ctirad, Vysoká), jsou vynikajícími vyhlídkovými body a nabízejí nádherné a neobvyklé pohledy (nejen) na Prahu.

Přírodním parkem procházejí tři turisticky značené cesty (zelená z Řeporyj horní částí Dalejského údolí do Nové vsi a kolem Hemrových skal do Butovic; žlutá z Butovic přes Butovické hradiště a Dalejský háj do Hlubočep; modrá ze Zlíchova Prokopským údolím a dolní částí Dalejského údolí do Klukovic) a dvě vzájemně na sebe navazující naučné stezky (NS Údolím Dalejského potoka a NS Prokopské údolí - Butovickým hradištěm). Mimo značené cesty zůstávají výšiny Dívčích hradů.

Současné hrozby pro přírodní park

Kromě rekreačního využívání je park nejvíce ohrožován novou bytovou výstavbou, kterou umožňují účelové změny územního plánu. Tlak na oklešťování parku bude s velkou pravděpodobností pokračovat i nadále. Již dnes se sídlištní zástavba přiblížila téměř až k hraně přírodní rezervace Prokopské údolí.

Zajímavosti

Nejen za dopravní prostředek, ale i za turistickou zajímavost a atrakci lze považovat zdejší železniční tratě: trať číslo 173, Smíchov - Řeporyje - Rudná u Prahy - Beroun vedoucí údolím (zastávky Praha-Hlubočepy, Praha-Holyně, případně Praha-Řeporyje), a tzv. Pražský Semmering (trať číslo 122), který překračuje Hlubočepy po dvou vysokých viaduktech a následně se prodírá skalními zářezy na úbočí Dívčích hradů.

Svou romantikou oblast přitahovala spisovatele Jaroslava Foglara - Jestřába, který sem velmi často nejen jako vedoucí pražského skautského oddílu Dvojka (Hochů od Bobří řeky) zavítal.

Prokopské údolí mělo v životě Jaroslava Foglara mimořádné postavení. Byl zde na své první skautské výpravě počátkem 20. let (Pod kalvárií, Opičí stromy) a zachránil zde filmaře - jak říkal kinoherce - spadlého ze skály. Skauti ho tehdy odnesli ke strážnímu domku, ze kterého zavolali na Smíchovské nádraží pro drezínu. Hoši od Bobří řeky sem chodili na několik tábořišť. Nedaleko Semmeringu přímo pod vysokou skalní stěnou je tábořiště Skalní hřišťátko. Opičí stromy dnes již nestojí, ale borový lesík nad Zlíchovem je lehce dostupný po vycházkové cestě. Jaroslav Foglar sem chodil psát i své knihy a za války ho zde zatkl četník v domnění, že zakresluje Němci budované podzemní úkryty.

Podobná dobrodružství stála na počátku poválečné podoby dobrovolné ochrany přírody. Dne 3. března 1957 se Prokopské údolí stalo místem náhodného setkání tehdy jednatřicetiletého Otakara Leiského s partou šesti asi dvanáctiletých chlapců. Společně zde strávili odpoledne při hrách zaměřených na poznávání přírody. Setkání se pro zájem chlapců opakovala každý týden, přičemž jejich počet se rozšířil a skupina si začala říkat Stopaři. Potřeba pravidelná setkávání legalizovat vedla v září 1958 k založení Sboru (původně Sekce) ochrany přírody při Přírodovědeckém sboru Společnosti Národního muzea v Praze. Sbor ochrany přírody se v listopadu 1969 proměnil na TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který byl až do vzniku ČSOP v roce 1979 jedinou celostátní nevládní ekologickou organizací, sdružující 16 tisíc individuálních a 35 kolektivních ochránců přírody.

Přírodní park je vyhledávaným místem i pro filmaře, jak dokazuje i zmiňovaná událost ze života Jaroslava Foglara. U Hlubočepského jezírka se natáčelo několik filmů, např. legendární Pelíšky (scéna s pošťákem - nikdo nesmí projet) v roce 1999, vrchol Děvína se zase objevil ve filmu Všechno nejlepší! z roku 2006.

Mgr. Lubomír Bartoš - postgraduální student Ústavu pro životní prostředí PřF UK a zaměstnanec CENIA. Dlouhodobě se zabývá výzkumem návštěvnosti a rekreačním využíváním pražských přírodně hodnotných oblastí.