VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

O léčivých účincích tohoto podivuhodného keře (rakytník řešetlákový) mají čtenáři jistě plno informací. Já chci zavzpomínat na setkání s ním v terénu a soužití v zahrádkářské kolonii. Závěrem se podělím o vlastní zkušenosti, jak na něj a co z něj kdy a jak požívat.

Mé první vědomé setkání s rakytníkem se odehrálo v bývalé NDR. Na její nejsevernější výspě, útesech ostrova Hiddensee kolem majáku v Klosteru, jsem poprvé ochutnala jeho oranžové bobule, na konci srpna ještě úplně kyselé. Informace mých souputníků (účastníků algologických kurzů pořádaných na tamější biologické stanici) o denní dávce vitaminů obsažené ve 2-3 bobulích mě zaujala natolik, že se mnou po opakovaných návštěvách ostrova přijížděla domů krabice plodů. Po kouscích vytahované z mrazáku chránily rodinné zdraví a také připomínaly kouzlo letního ostrova.

Setkání druhé se liší v čase i prostoru: pozdní podzim v zemědělské krajině jižní Moravy, cesta k bývalému slanému Čejčskému jezeru za zbytky původní řasové flóry vede kolem velkostatku. Locus classicus (typické naleziště) vyhynulých rozsivek nenalezen, namísto toho však objeven živý poklad: desítky metrů živého plotu tvořeného vzrostlými rakytníkovými keři. Zde už to nebyl odběr po jednotlivých bobulích, ale celých větviček. Ani naplnění krosny a tašek houštinu viditelně nepoznamenalo. Doma pak kromě mražení i lisování přes síto společně s cukrem, šťáva do ledničky, výlisek do hrnce rozvařit s padanými jablky na dětskou výživu. Dvě, tři podzimní návštěvy zabezpečily vitaminový přísun na přezimování tříčlenné rodiny.

Sen o vlastním rakytníku jsem si splnila až po letech jako členka zahrádkářské kolonie. Dobrá víla J.K. (současná čestná členka redakční rady) mi přinesla pět výmladků odkopnutých někde z křovinného pásu kolem silnice v době, kdy jsem kvůli nemoci nemohla delší dobu za město. Tři samičí a dva samčí keříky vytvořily základ úspěšně se rozvíjející populace. Tak úspěšně, že výmladky obdařují sousedy, ať už k jejich radosti (k novým sousedům postoupil pás plodících a zdobících samičích keříků) či k zlosti (samčí keře bez plodů, ale o to vitálnější, pronikají ke konzervativním usedlíkům na druhé straně i do hlavní cestičky kolonie). Větve obalené zářivě oranžovými plody zdobí i v sychravém nečase pozdního podzimu (však také figurovaly v regionálním televizním pořadu na téma zahrádky versus územní plán) a jsou k dispozici pěstiteli i ptákům a zvířátkům (plch nechal vzkaz ve formě oranžového hovínka plného peciček).

A proč se rakytník dostal do čísla o přírodních zahradách? Díky své vitalitě a rozpínavosti se stal prvkem přetvářejícím klasickou předzahrádku v přírodní.

Pár praktických rad ke sklizni a zpracování

Kdo má rád kyselé, může ozobávat už od srpna. Čím později, tím sladší, ale také měkčí a s větším potřísněním při trhání. Když bobule přešly prvním mrazem, tedy zhruba od prosince nastupuje čas probírky keře: prostříhání větviček, kterými je keř přehuštěn, nebo které trčí do cesty. Ty lze dát celé do mrazáku a plody z nich pak do krabiček oklepat. Celé větvičky můžeme darovat, vzít na cesty. S ýhledem na další sezonu ostříháme plodné větve bez nasazených nových pupenů. Suché mrtvé větvičky odstraníme, aby se dalo do keře snáze proniknout.

Nejnáročnější je samotná sklizeň omačkáváním a orváváním bobulí rukama v igelitových rukavicích (méně účinnou variantou je použití vidličky) do podložené nádoby. Tohle je dobré dělat společně s přáteli za příjemně plynoucí konverzace a obalen pracovním oděvem. Doma se z kaše vyberou listy a větvičky, vše se prožene přes odšťavňovač, hustá šťáva smíchá s pískovým cukrem a slije do sklenic jako sirup životabudič na zimu (uchovávám jej syrový v chladničce). Suchého podílu se z odšťavňovače vytřepe malé množství (trochu vlákniny a více peciček), které se snadno usuší, a máme rakytníkovou příměs do čaje. Kompletní využití plodů může završit rozžvýkání peciček po spaření čaje, takto se dostaneme k dalšímu pokladu ukrytému v plodech.

A ještě nezapomeňme na větvičky z jarního prořezávání, které se vzhledem k bujnosti keřů každoročně opakuje. Sloupeme pupeny  samčí i samičí a můžeme je využít pro domácí gemmoterapii (gemma = pupen). Někdo je rád syrové nebo z mrazáku, lze připravit výtažky nebo je přimíchat do čaje.

RNDr. Olga Skácelová, Ph.D., (1956) na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zkoumá řasy, oskacelova(zavináč)prf.jcu.cz