|
Vstup pro předplatitele: |
Řeč teče jako Okluky
v Zápovědi se sešly zdvižené límce
Hluboček kácejí do poslední třísky
aby prodali poctivé dřevo
za plytký peníz
A na Rovninu
chodívají křičet jenom vylekaní bažanti
které nikdo nenaučil létat
Okolo šumí kukuřičné pole
To nám ještě scházelo
(Michal Stránský)
Muž, který sázel stromy je povídka Jeana Giona o síle odhodlání z roku 1953. Je to příběh muže jménem Elzéard Bouffier, který po tragickém zlomu v životě věnoval veškeré své úsilí vysazování nového lesa v pustých francouzských alpských zákoutích. Vyzařoval z něho klid a vyrovnanost a bez ohledu na dvě světové války pokračoval ve svém díle až do své smrti ve vysokém věku. Povídka byla přeložena z francouzštiny do mnoha jazyků, včetně češtiny. Podle příběhu byl natočen i stejnojmenný animovaný film.
Studenti humanitní environmentalistiky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně sdružení v okrašlovacím spolku nastudovali stejnojmennou poetickou stínohru. Režie se ujal Lukáš Kala, který zároveň vytvořil velmi dobrý scénář. Nádherné stínové loutky navrhl Milan Suchánek. V roli vypravěče, jakoby samotného Jeana Giona, se osvědčil Jan Blažek. Stíny na plátně vodili studenti s velkým nasazením, a tak hra sklidila na konci frenetický potlesk.
Je opravdu příjemné v době multimediální kaše plné mailů, esemesek, smajlíků a chatů sledovat mladé lidi, jak se vracejí k nejprimitivnější formě dramatického umění. Cesta ze srdce do srdce byla oddělena jen tenkým promítacím plátnem a drobné organizační nedostatky jen podtrhovaly pel amatérismu (v tom nejlepším slova smyslu), který tak chybí v současném showbyznysu.
Co hře vytknout? Snad jen to, že přestávky mezi jednotlivými obrazy byly vyplněny nejen zvukem flétny či hlasem vypravěče, ale občas i hluchým tichem, což bylo trochu škoda. Každopádně jen houšť takových akcí!
Mojmír Vlašín